Č. 1917.

Stavební právo: 1. Stavební statut bratislavský z r. 1872, byv schválen výnosem býv. uh. min. vnitra z 22. března 1872 č. 31527/1871 a prohlášen ve valném shromáždění municipálního výboru města Bratislavy dne 2. dubna 1872 pod č. 1249, vešel dle zák. čl. 8/1872 — § 5 — dnem 3. května 1872 v působnost. — 2. Dle tohoto statutu může každá stavba vyžadující povolení stav. úřadu, povolena býti jen po provedení místního šetření. — 3. Význam nesprávné citace zákonného předpisu k podepření výroku jinak zákonem odůvodněného.
(Nález ze dne 1. února 1923 č. 1437.)
Věc: Armin W., majitel domu v Bratislavě (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska (vládnímu referátu pro veřejné právě — za zúčastněnou stranu adv. Dr. O. Schwarz z Prahy) o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li k jeho žádosti rada města Bratislavy výměrem ze dne 10. května 1919 č. — udělila, vyšetřivši mastní poměry stavební, povolení k »vniternímu přetvoření a přízemnímu přístavku pro umístění kanceláře, kuchyně i záchodu« v domě č. — v Bratislavě. Místo přízemního vystavěl Armin W. jednopatrový přístavek, proti čemuž podal dne 14. července 1919 protest soused Daniel M., žádaje zastavení stavby. Když byl st-l dne 23. července 1919 zažádal za dodatné povolení k stavbě uzavřené verandy (jednopatrového přístavku) na místě původně povolené otevřené verandy (přízemního přístavku), městská rada, nezahájivši o této žádosti úředního jednání a prohlásivši za zbytečné nějaké nové místní šetření, odepřela povolení k užívání přístavku a nařídila jeho snesení do povolené výše.
K st-lovu odvolání městský správní výbor v Bratislavě výměr prvé stolice pozměnil v ten rozum, že nařízené snesení přístavby v prvním patře se zamítá a uděluje se ve smyslu § 67 stav. statutu města Brati- slavy stavební povolení po rozumu dodatečné žádosti ze dne 23. července 1919, o níž u městského magistrátu nebylo jednáno.
Vyhovuje dalšímu odvolání Daniela M. žal. úřad rozhodnutím, proti němuž směřuje stížnost k nss-u podaná, nález druhé stolice zrušil vzhledem k tomu, že dodatečné povolení k stavbě uděleno bylo proti ustanovení §§ 55 a 56 stav. řádu města Bratislavy bez řádného komisionelního šetření.
Rozhoduje o stížnost Armina W. k němu podané, řídil se nss těmito úvahami:
1. Stížnost směřujíc v celku proti právnímu základu nař. rozhodnutí namítá, že stavební statut města Bratislavy z roku 1872 postrádá zákonné působnosti, nedošed nikdy schválení tehdejší uherské vlády.
Tato námitka jest, přihlížejíc k obsahu spisů, bezdůvodná, neboť zmíněný stavební statut byl schválen výnosem uher. min. vnitra ze dne 22. března 1872 č. 31527/1871 a prohlášen ve valném shromáždění municipálního výboru města Bratislavy dne 2. dubna 1872 pod č. 1249, čímž podle zák. čl. 8 z roku 1872 (§ 5) dnem 3. května 1872 vešel v působnost.
Slušelo tudíž posuzovati spornou záležitost podle norem tohoto stavebního statutu.
2. Stížnost vytýká dále vadu řízení, že nař. rozhodnutí jest nejasné, když prostě »zrušuje« rozhodnutí druhé stolice, aniž naznačuje, zda se tím obnovuje rozhodnutí první stolice, či zda sluší o věci v druhé stolici znovu rozhodovati.
I v tomto bodu jest stížnost bezdůvodná, neboť není tu vytýkané nejasnosti stylisace nálezu. Právě totiž tím, že nález rozhodnutí druhé instance pro konstatovanou vadu řízení zrušuje, dává na jevo, že druhá instance má ve věci znovu rozhodnouti, ovšem řídíc se právním stanoviskem vysloveným konečnou instancí.
3. Posléze stížnost namítá, že žal. úřad při svém rozhodování neprávem vyřkl právní názor, že je nutno, aby pro stavbu, provedenou bez stav. povolení resp. s překročením již uděleného stav. povolení, dosaženo bylo dodatného povolení stavebního, jež předcházeti musí zvláštní místní šetření. Tento svůj právní názor dovozuje stížnost s trojího hlediska a to:
a) Stavba, jak v rozsahu a způsobu původně zamýšleném, tak později fakticky provedeném vůbec ani neměla zapotřebí předchozího povolení stavebního úřadu, ježto byla provedena ve dvoře st-lova domu nikoli do ulice — a ve vzdálenosti více než tří metrů od hranice reality sousedovy.
b) Dovolávané rozhodnutím pro nutnost komisionelního šetření normy §§ 55 a 56 stav. statutu města B. vůbec neobsahují předpisu nařizujícího provedení místního šetření.
c) Nějaké nové místní šetření je zbytečno, ježto místní poměry byly postačitelně vyšetřeny před vydáním stavebního povolení pro stavbu původně zamýšlenou.
Ve všech těchto směrech jest stížnost rovněž bezdůvodná. Rozhodnými pro posouzení tohoto bodu stížnosti jsou tyto předpisy bratislavského stavebního statutu:
Podle § 11 k provedení každé novostavby, přístavby i přestavby zapotřebí jest povolení stavebního úřadu. Bezvýjimečně za novostavbu pokládati sluší i zvýšení o patro, za přístavbu zřízení vedlejší budovy, za přestavbu pak veškeré adaptace a nová vyzdění resp. výstavby zdí, kdežto pouhá přeměna dveří v okna a obráceně, zřízení nových dveří neb oken platí za přestavbu jen tehdy, směřuje-li do ulice neb k sousedícím domům. Úchylka od schváleného stavebního plánu může se státi bez předchozího nového stavebního povolení jen pokud se dotýče změn, k jichž provedení na budovách již existujících stačí podle § 12 pouhá ohláška úřadu (§ 21, opravy a změny nepatrného druhu). Podle § 16 před povolením každé stavební změny vyžadující stavebního povolení třeba jest za účastenství stavebníka i případně interesovaných sousedů konati místní šetření, prováděné orgány v §§ 55, 56 a 57 naznačenými. Předpisem § 20 zakazuje se započetí s prováděním stavby bez předchozího pravoplatného stavebního povolení. Podle § 67 al. 3 má stavební úřad stavbu předsevzatou proti předpisu § 20, pokud nebylo k ní uděleno dodatné stavební povolení, dáti snésti.
Ad a). Ze svrchu uvedených směrodatných předpisů stavebního statutu nijakž nevysvítá, že by sporná stavba byla přípustnou bez stavebního povolení. Naopak cit. § 11 — ať jde o novostavbu, přístavbu či přestavbu — předchozího povolení stavebního úřadu výslovně požaduje a vyjímá jedině přeměnu dveří v okna a opačně i zřízení nových dveří neb oken nikoli směrem do ulice nebo směrem k sousedícím domům, tudíž jen ohledně dveří neb oken může míti význam okolnost, že změny neprovádějí se na frontě uliční, nýbrž ve dvoře, a nikoli směrem k sousedícím domům.
Ad b). Sluší připustiti, že nejsou to sice právě dovolávané předpisy §§ 55 a 56 stav. statutu, kterými požaduje se předchozí komisionelní šetření. Předpisy §§ 55 a sl., totiž toliko zřizují orgány kompetentní k provádění komisionelního šetření. Avšak z ostatních svrchu již citovaných předpisů (§§ 11 a 16) zřejmě vysvítá, že každá stavba vyžadující povolení stavebního úřadu může býti povolena jen po provedení podrobně statutem upraveného místního šetření, třebas by šlo i o stavbu, kterou provedl stavebník s překročením původně řádně uděleného stavebního povolení, neboť i to jest stavba, jež požaduje úředního povolení stavebního — dodatného — (§ 21), ačli neběží jen o nepatrné přeměny (§ 12), o jakýchž tu nemůže býti řeči. Stanovisko úřadem zaujaté má tudíž plnou zákonnou oporu v předpisech tuto vytčených, na něž se ostatně dovolávaný rozhodnutím § 56 odvolává.
Pokud ad c) stížnost namítá, že místní šetření bylo již provedeno, sluší míti na zřeteli, že toto místní šetření konalo se jen pro rozhodnutí ohledně úředního povolení stavby dle původního plánu. Pro stavbu, kteráž — jak dolíčeno — vyžadovala jiného, dalšího stavebního povolení, jsouc takto ve smyslu stavebních předpisů novou, samostatnou stavbou, takové místní šetření, ač jest obligatorně předepsáno, provedeno nebylo, pročež je žal. úřad požaduje právem.

Citace:

Nález č. 1917. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 405-407.