Č. 2306.

Zbrojní pasy: 1. Vydání zbrojního pasu může býti úřadem odepřeno jen na základě konkrétních, náležitě zjištěných skutečností. — 2. Závadnými ve smyslu § 17 zbrojního patentu jsou i osoby netrestané, jichž důvěryhodnost jest určitými okolnostmi uvedena v pochybnost.
(Nález ze dne 4. května 1923 č. 7477).
Věc: Josef T. v R. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ministerstvu vnitra o vydání zbrojního pasu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo st-li v pořadí instancí odepřeno vydání zbrojního pasu z důvodu, že st-l nemá vlastnosti v §u 17 zbrojního patentu požadované.
O stížnosti do ministerského rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Zbrojní patent (cís. patent z 2. října 1852 č. 223 ř. z.) stanoví v §u 17, že zbrojní pas smí býti vydán jen osobám »nezávadným« (»an unbedenkliche Personen«).
Soud nemohl dáti stížnosti za pravdu, pokud se v ní projevuje názor, jako by nezávadným ve smyslu cit. předpisu zbrojního patentu byl každý, kdo nebyl trestán. Praví-li zbrojní patent, že zbrojní pas smí býti vydán jen osobám nezávadným, aniž určitěji pojem nezávadnosti vymezuje, sluší se zřetelem k obyčejnému významu slova tu zvoleného (»unbedenklich«) míti za to, že jakákoliv okolnost způsobilá uvésti důvěryhodnost žadatelovu v pochybnost, jest ve smyslu onoho předpisu dostatečným důvodem k odepření zbrojního pasu.
Otázka, zda v tom kterém případě zjištěné okolnosti stačí, aby důvěryhodnost žadatele uvedly v pochybnost čili nic, jest otázkou skutkovou, k jejímuž řešení dospěti lze jenom hodnocením daných právě skutkových okolností. Nss nemůže proto věcně přezkoumávati úsudek úřadu, upírající žadateli nezávadnost, může jen zkoumati, zda si úřad opatřil věcné předpoklady pro tento úsudek způsobem procesně bezvadným a zda závěr, který z předpokladů takto získaných vyvodil, neodporuje zásadám logického myšlení (§ 6 zákona o ss).
V daném případě st-l má za to, jak z obsahu stížnosti vysvítá, že důvodem pro odepření zbrojního pasu bylo, že bylo proti němu zavedeno trestní řízení pro přestupek §u 36 zbrojního patentu a že byl soudem 1. stolice také pro tento přestupek odsouzen. Naproti tomu dovolává se toho, že 2. stolicí byl obžaloby zproštěn. Tyto okolnosti byly také v řízení správním zjištěny. Z toho, co svrchu bylo vyloženo, vyplývá, že sama skutečnost, že st-l soudem odvolacím byl osvobozen, nevylučuje, aby úřad mu upřel nezávadnost ve smyslu zbrojního patentu. Ale z rozhodnutí úřadů správních, jež ve všech třech stolicích omezily se na odůvodnění zcela všeobecné, že se st-li nedostává vlastností požadovaných v §u 17 zbroj. patentu, nelze naprosto poznati, které okolnosti pokládaly úřady za rozhodné pro tento svůj úsudek a jakým postupem logickým k němu dospěly. Z odvodního spisu, předloženého žal. úřadem, jest patrno, že žal. úřad měl při svém rozhodování na zřeteli také jiné okolnosti, než ono trestní řízení, skončivší ovšem rozsudkem osvobozujícím, na tyto okolnosti se však nař. rozhodnutí neodvolává a ze spisů také není zřejmo, že by st-li byly tyto okolnosti oznámeny, takže nař. rozhodnutí jednak nedává s určitostí poznati, na kterých konkrétních okolnostech úřad své rozhodnutí založil, jest tedy nejasné a neposkytuje st-li možnost, aby se proti výroku úřadu náležitě hájil, jednak jest i předcházející administrativní řízení formálně vadným potud, že st-li nebyl ani v řízení výsledek provedených šetření oznámen.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2306. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1175-1176.