Č. 2007.

Státní občanství: I nesvéprávným osobám starším 18 let přísluší podle § 4 ústavn. zákona z 9. dubna 1920 č. 236 sb. právo opční, jež za ně vykonává jejich zák. zástupce.
(Nález ze dne 22. února 1923 č. 2994.)
Věc: Vincencie W. v K. jako opatrovnice Marie W. (adv. Dr. A. Kraus z Prahy) proti ministerstvu vnitra v Praze (okr. hejtman V. Werner) stran státního občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Min. vnitra nař. rozhodnutím zamítlo opční prohlášení podané dne 20. prosince 1920 u osp v Karlíně, kterým Vincencie W. jako opatrovnice svéprávnosti zbavené roku 1876 narozené Marie W., polské příslušnice, optuje dle § 4 č. 4 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. pro čsl. státní občanství, protože nesvéprávným osobám přes 18 let starým opční právo vzhledem k ustanovení § 5 téhož ústavního zákona nepřísluší.
Nss shledal stížnost důvodnou.
Podle § 4 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. přísluší právo zvoliti si jiné státní občanství, než jim přísluší podle ustanovení 1. odst. zákona toho, všem osobám, které splnily předpoklady v tomto paragrafu uvedené. K předpokladům těm nenáleží, aby osoby ty byly svéprávné. Přísluší tedy podle § 4 právo opce i nesvéprávným osobám vůbec a tedy i nesvéprávným osobám starším 18ti let. Z této všeobecné zásady zákon výjimku nestanoví.
Výjimku takovou nelze shledati zejména ani v ustanovení § 5 uved. ústavního zákona, neboť tento paragraf upravuje jen výkon práva opčního, ale ani ve výkonu tohoto práva neomezuje svéprávné osoby starší 18ti let, neboť vyslovuje všeobecně, že opční právo vvkonávají samostatně osoby starší 18ti let, nestanoví výjimku z této zásady ohledně osob nesvéprávných, nýbrž jen ohledně žen provdaných, takže ve smyslu toho ustanovení vykonávají opční právo nesvéprávné osoby starší 18 let samostatně.
Jak ze smyslu celého ustanovení jest patrno, neznamená slovo »samostatně« nikterak »osobně«, nýbrž nezávisle na opčním právu jiné osoby. Uvedený výklad dochází přímého a výslovného potvrzení v článku 11 smlouvy tak zvané Brněnské č. 107 sb. z r. 1921, podle něhož vykonávají opci za osoby svéprávnosti zbavené jejich zákonní zástupci.
Žal. úřad spatřuje podle odvodního spisu svého důvod pro vyloučení nesvéprávných osob starších 18ti let z opčního práva v tom, že § 5 uved. ústavního zák. připouští v případech v něm uvedených výkon opce zákonným zástupcem jen za děti do 18ti let staré.
Z toho však, že § 5 ústav. zákona neupravil způsob výkonu opčního práva nesvéprávných osob starších 18ti let, nýbrž jen dětí do 18ti let, nelze ničeho dovozovati, přihlédne-li se k zřejmému důvodu tohoto zvláštního ustanovení ohledně výkonu opčního práva dětí.
Příslušíť podle § 5 ústav. zák. samostatný výkon práva opčního jen osobám, starším 18ti let; na ženu provdanou, jejíž manželství nebylo soudně ani rozvedeno ani prohlášeno za neplatné, vztahuje se opce manželova a na děti do 18ti let, jsou-li manželské, opce otcova, resp. matčina, jsou-li však nemanželské, opce neprovdané matky.
Zemrou-li tedy rodiče nemanželských dětí dříve, než vykonali opci, resp. provdá-li se neprovdaná matka dětí zrozených mimo manželství před výkonem opčního práva za muže, jenž není otcem dětí, nemohly by děti opčního práva, jež i jim podle toho, co shora uvedeno, nesporně přísluší, vykonati, poněvadž zemřelí rodiče manželských dětí nemohou již vůbec optovati, matka dětí zrozených mimo manželství však nemůže, jsouc vdána, vykonati opčního práva samostatně a opce manžela jejího se na nemanželské děti nevztahuje.
Musil proto zákon, by v těchto případech dětem výkon práva opčního umožnil, upraviti zvlášť jeho způsob. Pro osoby nesvéprávné starší 18ti let nebylo třeba takového zvláštního ustanovení, poněvadž jim výkon práva opčního přísluší podle všeobecné zásady § 5 samostatně, to jest nezávisle na opčním právu jiné osoby.
Přísluší-li však opční právo i nesvéprávným osobám starším 18ti let, a nemá-li ani zákon ústavní ani prováděcí nařízení k němu ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. o způsobu výkonu jejich práva opčního zvláštních ustanovení, nezbývá než připustiti výkon opce těchto osob tím, kdo jest všeobecnou normou povolán, aby je vůbec zastupoval, tedy opatrovníkem, jenž jim byl soudem ustanoven.
V daném případě není sporu o tom, že st-lka jest starší 18ti let, že jest dána pro šílenost pod opatrovnictví a že má opatrovnici soudem zřízenou. Odepřel-li tedy žal. úřad nař. rozhodnutím st-lce opční právo jen z uvedeného důvodu, nemá výrok jeho opory v zákoně, pročež slušelo naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2007. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 590-592.