Č. 2102.

Bytová péče: Zajištění bytů státních zaměstnanců dle § 13 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. předpokládá, že přeložením státního zaměstnance dána bude vlastníku domu možnost, byt ten opět pronajmouti. Předpoklad tento splněn není, jestliže byt odchodem státního zaměstnance uprázdněný nebyl pronajat tomuto státnímu zaměstnanci, nýbrž někomu jinému.
(Nález ze dne 17. března 1923 č. 4136).
Věc: Františka O. v Brně proti rozhodnutí zemské správy politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zajistila zsp v Brně podle §u 13 zákona ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. byt v Brně , jenž se uprázdní přeložením účetního rady Eduarda G. na Slovensko, ve prospěch účetního revidenta zemského finančního ředitelství v Brně Hugona B. v Brně.
Ve stížnosti na rozhodnutí toto k nss-u podané uvedla majitelka domu, že pronajala byt, o nějž jde, v r. 1920 vdově Františce D., která činži platí a jest úředně jako nájemkyně bytu hlášena. Ovdovělá dcera nájemkyně provdala se v roce 1914 sice za účetního radu Eduarda G., který se do bytu nastěhoval, ale vůči st-lce vystupovala vždy jako nájemkyně jen Františka D.
Zsp nevyšetřila, zda vůbec trval nájemní poměr mezi st-lkou a
Eduardem G. a následkem vadnosti té nešetřila jasného znění zákona.
Nss shledal stížnost důvodnou.
§ 13 cit. zák. omezuje právo majitele domu volně nakládati s byty v jeho domě se nalézajícími v tom směru, že nesmí byt obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, uprázdnil-li se byt ten tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, pronajati nikomu jinému než tomu státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státní zaměstnance.
Předpokládá tedy zmíněné zákonné ustanovení, že přeložením státního zaměstnance dána bude vlastníku možnost byt ten opět pronajati.
Předpoklad tento však splněn není, jestliže byt, jenž se odchodem státního zaměstnance má uprázdniti, nebyl pronajat tomuto státnímu zaměstnanci, nýbrž někomu jinému, neboť není tu právního poměru mezi státním zaměstnancem a majitelem domu a nemůže ani skutečným vystěhováním onoho zaměstnance ani výpovědí jím danou býti rozvázán nájemní poměr mezi skutečným nájemcem bytu a majitelem domu.
Žal. úřad vycházel ovšem z předpokladu, že účetní rada G. jest nájemcem bytu, leč pro tento závěr neměl žádného podkladu ve spisech, neboť okolnost tuto vůbec nezjistil.
V tom spočívá podstatná vada řízení, další vada pak v tom, že žal. úřad nešetřil zásady slyšení stran a vydal nař. rozhodnutí, aniž st-lku vůbec slyšel.
Bylo proto rozhodnutí zrušiti pro vady řízení dle § 6, odst. 2. zák. o ss.
Nároku st-lky, aby jí přiznána byla náhrada útrat, nelze vzhledem k předpisu § 40 zák. o ss vyhověti.

Citace:

Nález č. 2102. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 796-797.