Č. 2037.

Mimořádná opatření. — Policejní právo trestní: 1. Z toho, že příslušný úřad v jiných případech trestní jednání nestihal, nemůže trestaný v konkrétním případě téhož druhu dovozovati svoji beztrestnost. — 2. Nařízení č. 22/1920 nebylo zrušeno nařízeními č. 31 a č. 34/1921.
(Nález ze dne 3. března 1923 č. 3509.)
Věc: Frant. K. v M. proti zemské politické správě v Praze stran přestupku nedovolené porážky dobytka. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v K. ze dne 24. února 1921 byl st-l uznán vinným přestupkem § 2 vl. nař. ze dne 2. ledna 1920 č. 22 sb., jehož se dopustil tím, že opětovně porážel hovězí dobytek, aniž si opatřil předepsané porážkové listy, a to v lednu tři kusy a do 8. února 1921 ještě tři kusy; trest byl vyměřen pokutou 2000 Kč, při nedobytnosti vězením 18 dnů.
Druhým trestním nálezem téhož úřadu ze dne 9. března 1921 byl st-l pro týž přestupek, jehož se dopustil opětovným porážením hovězího dobytka bez porážkových listů, přes předchozí pozastavení, odsouzen k pokutě 5000 K, při nedobytnosti do vězení 45 dnů vedle propadnutí zboží (88 kg) a vyloučení z přídělu porážkových listů na měsíce březen a duben.
Nař. rozhodnutím byla odvolání st-lem proti každému z obou nálezů podaná zamítnuta z důvodu prokázané skutkové trestní podstaty.
Stížnost naříkající rozhodnutí pro vadnost řízení a jako nezákonné neshledal nss důvodnou.
Vl. nařízením ze dne 2. ledna 1920 č. 22 sb. byly §em 2 porážky hovězího dobytka omezeny na ono množství kusů, které dle pokynů min. pro zásobování lidu a min. zemědělství určovati budou pro svou správní oblast zemské politické úřady, t. zv. spotřební kontingenty, a politické okresní správy budou regulovati v rámci přiznaného spotřebního kontingentu masnou spotřebu ve svém obvodě, určujíce zejména místo a počet porážek, jakož i živnostníky k odporážení dobytka a k výseku masa oprávněné; úřady tyto jsou povinny zavésti zvláštní porážkové listy jakožto legitimace, na jichž průkaz toliko jest porážka dobytka přípustnou; § 10 tohoto nař. ukládá tresty na přestupky tohoto předpisu.
Z trestního nálezu první stolice ze dne 24. února 1921 jde na jevo, že st-l porazil v lednu 1921 tři kusy a do 8. února 1921 opět tři kusy dobytka bez předepsaného porážkového listu a z druhého trestního nálezu ze dne 9. března 1921, že i po porážkách v prvním nálezu pozastavených ještě několikráte porážel dobytek bez porážkového listu.
Stížnost opírá výtku nezákonnosti nař. rozhodnutí o tvrzení, že úřady mlčky trpěly volné porážky dobytka bez porážkového listu, že tím pozbylo vl. nařízení ze dne 2. ledna 1920 č. 22 sb. účinnosti; mimo to bylo prý nařízení ze dne 2. ledna 1920 č. 22 sb. tehdy již zrušeno nařízením vlády ze dne 27. ledna 1921 č. 31 sb. a ze dne 27. ledna 1921 č. 34 sb.
Vývodům těmto nelze přiznati důvodnost.
Předem není ničím prokázáno, že by úřady mlčky byly trpěly porušování stávajícího zákonného předpisu; nehledě však k tomu, nemohl by st-l, ani kdyby snad v jiných případech nebylo úřadem zakročeno ve smyslu cit. předpisu, odvozovati z toho pro sebe nárok na beztrestnost, hledě k ustanovení § 9 o. z. o., dle něhož zákony podržují platnost, dokud nebyly zákonodárcem změněny nebo výslovně zrušeny; — další tvrzení o zrušení cit. nařízení není správné, ježto nařízením ze dne 27. ledna 1921 č. 31 a č. 34 byla sice zrušena některá starší nařízení, nikoliv však nař. ze dne 2. ledna 1920 č. 22 sb. Taktéž není opodstatněna námitka, že v druhém případě není trestní skutkové podstaty, ježto byla vyčerpána již prvním nálezem, že proto o předchozím pozastavení nelze mluviti a že nezákonnost tato byla zaviněna tím, že v druhém nálezu nebylo zjištěno, které kusy dobytka a kdy byly poraženy, v čem stížnost spatřuje vadnost řízení.
K vyvrácení námitky této dlužno poukázati k obsahu spisů a k vlastnímu udání st-lovu v řízení trestním.
Dle spisů bylo úřadu již 11. února 1921 podáno trestní oznámení, že st-l porazil v lednu 1921 tři kusy a od 1. do 8. února 1921 opět tři kusy dobytka; k tomuto udání prohlásil obviněný dle protokolu ze dne 22. února 1921, že mu o přídělu kontingentu není známo ničeho, aniž vzal nějak v odpor obsah oznámení.
Dne 26. února 1921 bylo četníky zjištěno, že st-l porazil v únoru celkem 6 kusů dobytka, maje pro únor pouze jeden porážkový list.
Z toho jde na jevo, že st-l, nehledě k porážkám do 8. února 1921 provedeným, které byly předmětem prvního nálezu, ještě později po 8. únoru porazil několik kusů dobytka bez lístku; ohledně těchto pozdějších případů nenamítal obviněný dne 2. března 1921 nic jiného, než že měl za to, že zákazu porážek bez listu nebude dbáno tak přísně, ježto, pokud ví, i v jiných místech předpisu tomuto se zcela přesně nevyhovuje.
Z toho vysvítá, že skutková podstata druhého trestního nálezu se vztahuje na případy do prvního trestního nálezu nepojaté, které nebyly úřadu známy před vydáním prvního nálezu a že tedy není oprávněna námitka vadnosti řízení.
Bylo proto stížnost ve všech směrech zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2037. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 651-653.