Č. 2304.

Státní občanství: Cestovní pas nepodává plného a nevyvratitelného důkazu o tom, že jeho držitel je občanem státu, jenž pas vydal.
(Nález ze dne 3. května 1923 č. 7587).
Věc: Ludvík P. v Mukačevě (adv. Dr. Vladimír Brauner z Prahy) proti civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě (min. rada Josef Houdek) o domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané ro zhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Svědectvím přísluvnosti dto. v Mukačevě dne 17. července 1921 potvrdila městská rada tamtéž, že st-l má ve smyslu zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. a §u 10 zák. čl. 22:1886 od roku 1890 domovské právo v Mukačevě.
Žal. úřad potvrdil nař. rozhodnutím výrok županského úřadu v Mukačevě ze 6. srpna 1921, jímž shora zmíněné svědectví příslušnosti prohlášeno za neplatné, a to z důvodu, že st-l jest maďarským státním občanem, ježto přišel na území čsl. republiky na základě maďarského pasu, na němž výslovně jako maďarský státní občan jest uveden, jako takový nemůže ale býti současně čsl. státním příslušníkem.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Jak z nař. výroku patrno, neřešil žal. úřad autoritativně otázku, zda st-l skutečně měl domovskou příslušnost v obci ležící na území čsl. státu a zda nabyl zdejšího státního občanství, vycházeje ze stanoviska, že i kdyby tomu tak bylo, byl by st-l zdejšího státního občanství i zdejší domovské příslušnosti pozbyl proto, že v době před svým návratem do Mukačeva v červenci 1921 stal se maďarským státním občanem. Že se stal st-l maďarským státním občanem, má žal. úřad prokázáno tím, že st-l přišel na území čsl. republiky na základě maďarského cestovního pasu, v němž výslovně jako maďarský státní občan jest uveden. Vycházel tedy žal. úřad při svém rozhodování z to- ho základního právního názoru, že cestovní pas podává plný a nevyvratitelný důkaz o nabytí státního občanství dotyčného státu.
Tento názor nemohl však nss sdíleti.
Jest sice pravda, že cestovní pas mohou úřady vydávati jen svým státním občanům (§ 3 zák. čl. 6:1903). Vydává-li však úřad žadateli takový cestovní pas, vychází vždy pouze z předpokladu, že žadatel jest státním občanem státu. Úřad se při vydávání cestovního pasu nepouští do autoritativního řešení otázky státního občanství žadatele a nemůže proto již v prostém vydání cestovního pasu nikdy býti spatřováno autoritativní řešení otázky státního občanství jeho majitele. Cestovní pas vydává se také ostatně za účelem zcela jiným, než aby dokazoval státní občanství jeho majitele.
Takový pouhý předpoklad úřadu cestovní pas vydávajícího nemůže pak ovšem tvořiti dostatečnou basi pro úsudek žal. úřadu, že st-l skutečně také státního občanství maďarského nabyl, resp. zdejšího státního občanství, měl-li je, pozbyl. Stalo-li se tak, nemá výrok takový opory v zákoně a bylo jej proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Pokud zástupce žal. úřadu při veřejném ústním líčení poukazoval k dalším okolnostem, které by svědčily tomu, že st-l v době po 28. říjnu 1918 pozbyl zdejšího státního občanství vzhledem k předpisům § 30 zák. čl. 50:1879 a § 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 sb., nemohl nss vývody těmito se zabývati, ježto o důvody takové nař. rozhodnutí opřeno není a strana nemohla k nim zaujmouti stanovisko.

Citace:

Nález č. 2304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1173-1174.