Č. 1860.

Mimořádná opatření (příplatky na moučné výrobky): 1. Táž osoba může býti zároveň povinna platiti jak dávku z katastrálního výnosu, tak zaměstnavatelské příspěvky. — 2. Osvobození od dávky z moučných výrobků podle § 4 opatření Stálého výboru N. S. č. 494/1920 sb. vztahuje se jen na takové zaměstnance v podnicích zemědělských, kteří jsou zaměstnáni při polním hospodářství výhradně pracemi zemědělskými.
(Nález ze dne 19. ledna 1923 č. 536.)
Prejudikatura: Boh. 1467 a 1342 adm.
Věc: Firma H. a D. v P. proti ministerstvu zásobování lidu (odb. rada Inocenc Vaculík) o placení zaměstnavatelských příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. pro zásobování lidu v Praze ze dne 14. prosince 1921 č. j. —, vydaným v postupu instančním, zamítnuta byla žádost stěžující si firmy, aby jí přiznáno bylo osvobození od placení zaměstnavatelských příspěvků na úhradu ceny mouky a chleba za osoby, které zaměstnány jsou v ústřední dílně ve V.
Odůvodnění spočívá zejména na názoru: a) že příspěvky zaměstnavatelské se předpisují bez ohledu na to, zda jest předepsána též dávka z katastrálního výnosu, b) že se zde nejedná o osoby výhradně při polním hospodářství zaměstnané § 11, odst. 3 č. 1. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb.
Ve stížnosti na nss podané namítáno:
1. že z ustanovení §§ 4 a 6 opatř. Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. a § 11, odst. 3 č. 1. nař. z 2. září 1920 č. 500 sb. vychází na jevo, že vlastníci zemědělských podniků, pokud nejsou jich zaměstnanci činni v lesním hospodářství, jsou osvobozeni od placení příspěvku zaměstnavatelského, poněvadž na místě něho platí dávku z katastrálního výnosu;
2. že ustanovení § 11, odst. 3 č. 1. cit. nař. dlužno vykládati extensivně, že tudíž dlužno za to míti, že osoby v její centrální dílně zaměstnané pracují pro její polní hospodářství, že tudíž jsou zaměstnány v podniku zemědělském.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou a to na základě následujících úvah:
ad 1. Opatření Stálého výboru N. S. rep. čsl. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. a vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. k jeho provedení vydané stanoví za tím účelem, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by celý výrobní, resp. nákupní náklad byl plně hrazen — jednak příplatky při výdeji úředních výkazních lístků jednak příspěvky zaměstnavatelů, jednak dávku z katastrálního výnosu půdy.
O každém příspěvku pojednáno ve zvláštním oddílu, stanovena zvláštní pravidla a zvláštní důvody osvobození, nikde však není ustanovení, že osoby povinné k příspěvku jednomu zbaveny jsou povinnosti k příspěvkům ostatním — ustanovení opatření č. 494/20 a prov. nař. č. 500/20 svědčí nepochybně tomu, že v jedné osobě mohou se soustřediti povinnosti k několika příspěvkům.
Tento názor již vyslovil a blíže odůvodnil nss v nálezu Boh. 1467 adm., na který se dle § 44 j. ř. odkazuje.
Výtka pod č. 1. uvedená jest proto nedůvodná. ad 2. Již nálezem Boh. 1342 adm. vyslovil nss právní názor, že ustanovení posl. odst. § 4 zmíněného opatření Stálého výboru a § 11, odst. 3 č. 1. cit. nař., že příspěvek zaměstnavatelů neplatí zaměstnavatelé za zaměstnance v podnicích zemědělských, vztahuje se jen na osoby zaměstnané výhradně při polním hospodářství pracemi zamědělskými a nikoli na osoby konající práce, které povahově pracemi zemědělskými nejsou, byť i práce ty byly určeny k zemědělským účelům jako řemeslnické práce kovářů, kolářů a pod.
Na tomto názoru nss trvá a ohledně jeho bližšího odůvodnění poukazuje dle § 44 j. ř. na předem uvedený nález.
Též v tomto případě jde o příspěvky zaměstnavatelské za osoby (úředníky, řemeslníky a pomocné dělníky) zaměstnané v ústřední dílně stěžující si firmy ve V., ve které se vyrábí a opravuje nářadí sloužící polnímu hospodářství. Třeba tedy výrobky osob těch dojdou v polním hospodářství upotřebení, nelze přece o osobách těch tvrditi, že jsou výhradně zaměstnány při polním hospodářství.
Stěžující firma není tudíž osvobozena ve smyslu cit. § 4, posl. odst. a § 11, odst. 3 č. 1. od placení příspěvku zaměstnavatelů za osoby tyto.
Takto vyvráceny jsou veškeré námitky stížnosti, která byla proto jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

Nález č. 1860. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 279-281.