Č. 1901.

Mimořádná opatření (moučné výrobky): Povolilo-li ministerstvo pro zásobování lidu zaměstnancům cukrovaru právo přímého zásobení ve smyslu § 1, posl. odst. vlád. nařízení č. 499/20 bezvýjimečně, nemůže dodatečně předepsati zaměstnancům těm, ani když mají požitky aspoň 30000 K ročně, příplatky podle § 2 opatření Stálého výboru č. 494/20 a vlád. nařízení č. 500/20.
(Nález ze dne 29. ledna 1923 č. 11088/22.) Věc: Eduard V. a Jan N. v O. proti ministerstvu pro zásobování lidu o příspěvky ke zlevnění mlýnských výrobků.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením osp v B. z — byly st-lům jako zaměstnancům cukrovaru v O., podléhajícím nemocenské pojistné povinnosti a majícím požitky nad 30000 Kč ročně, na základě výnosu ministerstva pro zásobování lidu ze dne 14. února 1921 č. 7473/1848 ai 1920 odd. 1 dodatečně předepsány příspěvky k částečné úhradě ceny mouky pro státní obilní ústav podle ustanovení § 2 vlád. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. a to za každý 1 kg mlýnských výrobků uvolněných k zásobení st-lů a jejich rodin 3 Kč.
Usnesení ta byla v pořadu instancí posléze nař. rozhodnutím potvrzena.
Nař. rozhodnutí dovolávajíc se důvodů rozhodnutí 2. stol. vychází z názoru, že poskytnutí výhod přímého zásobování podle posl. odst. § 1 vlád. nař. ze dne 2. září 1920 č. 499 sb. může býti ministerstvem vázáno na placení příplatků podle § 2 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb., pokud zaměstnanci spadají pod ustanovení posl. odst. § 13 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. a že na věci nemění ničeho okolnost, že dle § 2 opatření Stálého výboru z 25. srpna 1920 č. 494 sb. má se platiti příplatek na mouku při odběru úředních výkazních lístků.
Stížnosti naříkají rozhodnutí jako nezákonná.
Nss opřel rozhodnutí své o tyto úvahy:
Není sporno, že všem cukrovarům bylo v hospodářském období 1920/1921 prodlouženo právo přímého zásobování. I když se připouští možnost, že ministerstvo pro zásobování lidu může dle § 1, odst. 5 vlád. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. povoliti nebo odepříti právo přímého zásobování úplně dle volného uvážení — tudíž také libovolně obmeziti a vázati — přece takové omezení musí býti straně sděleno a může platiti teprve od té doby, kdy závazek straně platně byl uložen — při čemž dlužno míti na zřeteli, že stranám uložiti možno pouze platy, pro které jest podklad v zákoně.
Není ani tvrzeno, ani jinak zjevno, že původní povolení dané podle § 1, odst. 5 vlád. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. nebo prodloužení jeho bylo spojeno se závazkem, aby zaměstnanci mající platu nejméně 30000 Kč, platili příplatek dle § 2 a § 4, odst. 2 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. Není též tvrzeno, že závazek ten později byl stanoven a osobám, kterých se týče, buď všeobecně řádně prohlášeným vládním nařízeními buď zvláštním výnosem uložen.
Výnos min. pro zásobování lidu ze dne 14. února 1921 č. 7473/1848 za takové opatření pokládati nelze, poněvadž dle výnosu zsp v B. z 13. července 1921 má výnos ten pouze ráz pokynu pro podřízené úřady a nemůže již proto, že nebyl řádně prohlášen, založiti pro strany ani práv ani závazků.
Výnosům okresního obilního úřadu z 3. května 1921 a potvrzení jich rovněž významu takového opatřeni nelze přiznati — poněvadž se dle svého obsahu jeví již provedením normy, — není však zjevno, že norma provedená vůbec závazně byla vydána. Z úvah těchto jde, že z ustanovení § 1 vlád. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. nebo z opatření na základě něho učiněných nelze dovoditi povinnost st-lů k placení příplatků na mlýnské výrobky.
Nař. rozhodnutím potvrzené rozhodnutí 2. stolice poukázalo též k tomu, že by v případě, kdyby ministerstvo nepoužilo zmocnění k přiznání práva přímého zásobování — zaměstnanci cukrovaru, jsouce odkázáni na veřejné zásobování a majíce plat alespoň 30000 Kč, samozřejmě byli nuceni platiti moučný příplatek 3 Kč.
Ani tato úvaha neodůvodňuje nař. předpisy příplatků, neboť opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 a prov. nařízení z 2. září 1920 č. 500 sb. upravují veřejné zásobování za účelem, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by celý výrobní pokud se týče nákupní náklad byl plně hrazen a mají na zřeteli pouze osoby, které činí nárok na veřejné zásobování; pouze tyto osoby povinny jsou placením příplatků dle § 2 obou norem, povinnost k placení těchto příplatků jest spjata s nárokem na vydání výkazních lístků opravňujících k odběru mlýnských výrobků resp. chleba; naproti tomu jsou z veřejného zásobování a z nároku na vydání výkazních lístků vyloučeny osoby, kterým jako samozásobitelům podle vlád. nař. z 2. září 1920 č. 499 sb. všeobecně nebo zvláštním opatřením povoleno jest přímé zásobování obilím (mlýnskými výrobky).
Nař. rozhodnutí nemají proto opory v zákoně, pročež dle § 7 zák. o ss. byla zrušena.

Citace:

Nález č. 1901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 373-375.