Č. 1892.

Policejní řízení trestní (překročení maximálních cen — Slovensko): 1. Trestati překročení maximálních cen příslušelo na Slovensku do 3. října 1920 policejním trestním úřadům, nikoliv lichevním soudům. — 2. Po 7. listopadu 1919 bylo na Slovensku trestati překročení maximálních cen nikoliv podle nařízení uherské vlády č. 4207 z r. 1915, nýbrž podle zákona č. 568/1919.
(Nález ze dne 26. ledna 1923 č. 1156.)
Věc: Šalamoun Z. v N. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran trestního nálezu pro překročení maximálních cen.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního kapitána města Nitry z 13. července 1920 byl st-l uznán vinným přestupkem § 16 č. 1 nař. býv. uherské vlády č. 4207 z r. 1915, jehož se dopustil tím, že 22. dubna 1922 prodal 10 kg soli za cenu vysoko převyšující cenu maximální, a odsouzen za to dle §§ 9 a 17 zák. čl. 50 z roku 1914 s upotřebením § 21 čl. zák. 40 z r. 1879 k peněžité pokutě 2400 K a k vedlejší peněžité pokutě 1200 K, v případě nedobytnosti k vězení v trvání 180 dní. Rozsudek ten byl 2. i 3. stolicí potvrzen z jeho důvodů.
O stížnosti do rozhodnutí 3. stolice uvážil nss toto:
Stížnost vytýká především, že policejní kapitanát nebyl příslušný k rozhodování o věci, nýbrž lichevní soud na základě zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 sb.
Zákonem ze dne 17. října 1919 č. 567 sb. o lichevních soudech pro trestání válečné lichvy nabyvším účinnosti 7. listopadu 1919 a nařízením vlády ze dne 11. listopadu 1919 č. 596 sb., nabyvším platnosti 18. listopadu 1919, bylo přikázáno pravomoci lichevních soudů dle § 1 lit. b) na místě úřadů správních překročení maximálních cen podle § 6 zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 sb.; zároveň však v § 2 cit. nař. bylo ustanoveno, že dle § 29, odst. 1. zákona o lichevních soudech vylučuje se prozatím území kdysi uherské z platnosti tohoto zákona a zůstalo vyloučení ono v platnosti až do účinnosti nařízení vlády ze dne 3. září 1920 č. 517 sb., nastalé 3. října 1920, od kteréhož dne se podle § 2 působnost zákona ze dne 17. října 1919 č. 567 sb. vztahovala na celé území republiky čsl.
Vynesl-li tedy policejní kapitán rozsudek 13. července 1920, byl k tomu dle shora uvedeného příslušným a to nejen dle dřívějších předpisů nařízení z r. 1915, nýbrž i dle předpisu § 6 zák. ze dne 17. října 1919 č. 568 sb., platného již v době rozsudku 1. stolice, dle něhož překročení nejvyšších cen stiháno jest jako správní přestupek.
Příslušnost rak správních úřadů 2. a 3. stolice, které své rozsudky vydaly 1. června 1921 a 9. ledna 1922, nebyla nikterak vyloučena tím, že, jak shora uvedeno, stíhání překročení nejvyšších cen od 3. října 1920 přikázáno lichevním soudům i pokud se týče území kdysi uherského, neboť zákon o lichevních soudech dle § 30, odst. 1. posl. věty vztahuje se na přestupky správní jen, když byly spáchány za jeho účinnosti a přestupek správní, o nějž zde jde, byl spáchán 22. dubna 1920, tedy v době, kdy zákon o lichevních soudech pro území kdysi uherské ještě neplatil.
Jeví se tudíž výtka zmatečnosti rozsudku 1. stolice z důvodu inkompetence a tím nezákonnosti výroku 3. stolice neodůvodněnou.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí jest nezákonné, poněvadž použito bylo právních předpisů, které v době spáchání činu trestního již neplatily.
Výtka ta jest důvodná.
Jak z rozsudku 1. stolice patrno, byl st-l proto, že prodal 10 kg soli za cenu vysoko převyšující cenu maximální, uznán vinným přestupkem § 16 č. 1 nař. býv. vlády uherské č. 4207 z r. 1915.
Předpis ten ustanovuje, že dopouští se přestupku a jest dle §§9 a 17 zák. čl. 50 z r. 1914 potrestati trestem tam určeným, kdo předměty výživy dá do obchodu za cenu vyšší než úřadem ustanovenou maximální, anebo kdyby nebyla taková cena maximální stanovena, za cenu s hlediska tržního stavu nepoměrně vysokou.
Zákonem ze dne 17. října 1919 č. 568 sb. o trestání válečné lichvy čl. 1 zrušeny byly nejen výslovně tam jmenované zákonné normy, nýbrž i všechna jiná ustanovení, pokud odporují ustanovení tohoto zákona. § 6 cit. zákona jednající o překročení nejvyšších cen, obsahuje, jak ze znění jeho vysvítá, jiná ustanovení, než § 16 cit. nař. a to týkající se jednak skutku samotného a jednak i výměry trestu na skutek ten stanoveného a lze tudíž přisvědčiti st-li, že zákonem tím bylo cit. ustanovení nař. bývalé vlády uherské z r. 1915 zrušeno.
Zákon ze dne 17. října 1919 č. 568 sb. nabyl účinnosti 7. listopadu 1919, čin, pro který st-l byl rozsudkem policejního kapitána ze dne 13. července 1920 uznán vinným, byl spáchán 22. dubna 1920, tedy již v době účinnosti tohoto zákona a zejména i předpisu § 6 o překročení maximálních cen.
Byl-li st-l uznán vinným přestupkem dle § 16 č. 1 cit. nařízení býv. uherské vlády, pak použito bylo předpisu již neplatného. V tom spočívá nezákonnost naříkaného rozhodnutí a bylo je proto zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba, aby se nss zabýval námitkami stížnosti, uplatňujícími vadu řízení.

Citace:

Nález č. 1892. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 354-355.