Č. 2194.Policejní právo trestní (Slovensko): Předpoklady pro zavedení řízení před apelačním úřadem podle uher. polic. řádu trestního (nař. č. 65000 z r. 1909). (Nález ze dne 7. dubna 1923 č. 17377/22).Věc: E. F. v L. (adv. Dr. R. Biehal z Prahy) proti civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě o trestní nález. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Rozsudkem hlavnoslužnovského úřadu v N. V. ze dne 6. května 1921 č. — uznán byl vinným nynější st-l, příslušný do Haliče, kupec v L., přestupkem § 3 vlád. nař. ze dne 28. listopadu 1919 č. 644 sb. z. a n. spáchaným tím, že v květnu 1920 obchodoval s dolary, t. j. s cizozemskou valutou, dále přest. nař. župního úřadu v Mukačevě z 11. listopadu 1920 č. 1343/20 a přestupkem nedovoleného překročení hranic a odsouzen dle § 21 cit. vládního nařízení č. 644/ 1919 k trestu vězení na dobu 8 dnů. Současně prohlášeno propadnutí zabavených u něho 4115 amerických dolarů ve prospěch státu. K odvolání obžalovaného vydal županský úřad v Mukačevě rozsudek ze dne 11. června 1921 č. —, jímž sprostil F. z obžaloby pro přestupek § 3 vlád. nař. 644/19 i nařízení županského úřadu č. 1343/20 a uznal ho vinným toliko přestupkem § 15 zák. čl. 6:1903 pro nedovolené překročení hranic a odsoudil k trestu vězení na 5 dní a 100 K pokuty. Zároveň přikázal vydati zabavených 4115 amer. dolarů obžalovanému. V odůvodnění svého rozsudku poukázal županský úřad na porušení formálních předpisů § 153 uh. pol. tr. řádu a vycházeje z úvahy, že obžalovanému podařilo se dokázati, že zabavené amer. dolary přivezl z Polska, dovodil dále, že z jednání obžalovaného v tuzemsku nevychází ještě na jevo, že zde chtěl zabavené dolary prodati. Také o přestupek županského nařízení 1343/20 zde neběží. Z těchto důvodů osvobodil županský úřad F. z obžaloby pro prvé dva přestupky a uznal ho vinným toliko přestupkem nedovoleného překročení hranic. Tento rozsudek županského úřadu v Mukačevě sdělen byl zemské fin. správě v Užhorodě za účelem vydání potřebného poukazu k vydání zabaveného obnosu dne 16. června 1921. Zemská finanční správa v Užhorodě vyžádala si spisy a z vlastní initiativy dala prostřednictvím okresního finančního ředitelství v L. znovu vyslechnouti bývalého dozorce pohraniční stráže, nyní vrchního strážmistra ve V. Bedřicha Z. Po té předložila přípisem ze dne 24. srpna 1921 celé spisy civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě s tímto dožádáním: »Zemská finanční správa Podkarpatské Rusi pokládá rozsudek tento za nesprávný a proto odpírá vydati příslušný poukaz a zasílá veškeré spisy tamnímu referátu s dožádáním, by na základě dozorčího práva rozsudek županského úřadu v Mukačevě z 11. června 1921 byl jako nesprávný zrušen.« Civilní správa Podkarpatské Rusi vyslovila pak. nař. rozhodnutím, že dovolací stížnosti zemské finanční správy v Užhorodě se vyhovuje, rozsudek županského úřadu se zrušuje a obnovuje se rozsudek hlavnoslužnovského úřadu v N. V. ze správných v něm uvedených důvodů. Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost a namítá: 1) že odvolání zemské finanční správy je opožděné a mělo býti proto odmítnuto, 2) že zemská finanční správa vystupovala zde jako depositář a nebyla proto k podání odvolání legitimována, 3) provedeným šetřením, jež ostatně jest vadné, není prokázána vina stěžovatelova. O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto: — Otázku zákonitosti nař. rozhodnutí sluší v daném případě posouditi výhradně podle předpisů uherského pol. tr. řádu (nař. býv. uh. min. vnitra a sprav. č. 65000 ex 1909). Z nedosti přesného rčení žal. úřadu, že »dovolací stížnosti zemské finanční správy v Užhorodě se vyhovuje«, nevychází jasně na jevo, z jakého stanoviska žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel, t. j. zda měl při svém rozhodování na mysli předpisy o odvolání (§ 176—180) či předpis § 196 o výjimečném přezkoumání pravoplatných rozhodnutí. Musil proto nss zkoumati, za jakých podmínek může v jednom i v druhém případě třetí instance rozsudek instance druhé meritorně přezkoumati a v neprospěch obviněného změniti. Dle předpisů zařazených v hlavě sedmé (o odvolání) a v hlavě osmé (o řízení před apel. úřady) jest předpokladem pro zavedení řízení před apelačním úřadem návrh oprávněného žalobce (§ 176 a 204 pol. tr. ř.). Takového návrhu, který jest kromě toho vázán všeobecně stanovenou 15denní lhůtou apelační (§ 169), zde však dle stavu administrativních spisů nebylo, neboť — jak shora řečeno — dovolala se zemská finanční správa žalovaného úřadu dávno po uplynutí lhůty apelační výslovně za tím účelem, aby zakročil na základě dozorčího práva, což zajisté nelze vykládati jinak, nežli že zemská finanční správa dovolávala se rozhodnutí žal. úřadu ve smyslu § 196 tr. ř. pol. jestliže tedy vzdor tomu žal. úřad ve věci rozhodl v řádném řízení apelačním, aniž se ho byl dovolal oprávněný žalobce (§ 176), překročil tím meze své kompetence. Žal. úřad překročil však svoji kompetenci i tenkráte, když rozhodl ve smyslu § 196 pol. tr. ř. Neboť i zde se pro rozhodování ve 3. instanci předpokládá, že se rozhodnutí třetí instance dovolává úřední fiskál. Že tomu tak nebylo, tomu nasvědčuje samo slovní znění nař. rozhodnutí, kde se hned v úvodu praví, že se vyhovuje dovolací stížnosti zemské finanční správy v Užhorodě. Jestliže tedy žal. úřad, ačkoli v žádném případě neměl podkladu ani pro formální ani pro meritorní přezkoumání otázky viny st-lovy, přece sám o vině st-lově rozhodl a st-le uznal vinným činy za vinu mu kladenými, překročil tím meze své kompetence a jest proto výrok jeho nezákonný.