Č. 2029.

Stavební právo (Praha). — železniční právo: Z důvodu, že provedením stavby na pozemku, kterého pravděpodobně bude třeba pro zamýšlenou úpravu nádraží, se zvýší náklady jeho nabytí, nemůže se železniční správa dovolávati ochrany §u 34 stavebního řádu pro Prahu.
(Nález ze dne 1. března 1923 č. 3381.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze jménem čsl. železniční správy (finanční rada Dr. Lad. Erben) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu — firmu J. St. a spol. ve Vysočanech — adv. Dr. Gustav Schneider z Prahy) o povolení stavby skladiště fy J. St. a spol. ve Vysočanech.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městkého jako stavebního úřadu ve Vysočanech z 11. dubna 1922 uděleno fě St. a spol. povolení k stavbě skladiště při továrně jmenované firmy na pozemku č. kat. — ve Vysočanech. K rekursu ředitelstva státních drah, které namítalo, že pozemku tohoto bude třeba k projektovanému rozšíření nákladního nádraží v Libni, a zastavěním jeho že by rozšíření to bylo zdrženo a stíženo, stavební sbor hl. města Prahy povolil stavbu jako provisorní na demoliční revers. K odvolání fy St. a spol. zsv nař. rozhodnutím zrušil rozhodnutí 1. i 2. stolice jakož i celé předchozí řízení a uložil stavebnímu úřadu 1. instance, aby o sporné žádosti vykonal nové komisionelní šetření a na jeho základě vydal nové rozhodnutí řídě se tím, že podle § 34 stav. ř. nelze odepírati stavební povolení z toho důvodu, že příslušného staveniště bude v budoucnu zapotřebí pro projektované rozšíření nádraží, a že při novém šetření bude zjistiti, pokud je stavba přípustná s hlediska § 41 stav. ř.
St-lka potírá jako nezákonný výrok žal. úřadu, že nelze v základě § 34 stav. ř. odepírati žádané stavební povolení z toho důvodu, že příslušného staveniště bude v budoucnu zapotřebí pro projektované rozšíření nádraží.
Nss uvažuje o stížnosti musil se zabývati především námitkou zúčastněné strany učiněnou při veřejném ústním líčení, že nař. výrok není rozhodnutím po rozumu § 2 zák. o ss., ježto žal. úřad meritorně o povolení či nepovolení stavby nerozhodl a že st-lce bude možno v nově zahájeném stavebním řízení všechny své námitky uplatňovati. Námitku tu neshledal důvodnou. Neboť žal. úřad vyslovil, že zájmy, jež uplatňuje st-lka, nepatří k oněm veřejným zájmům, které jsou ochráněny §em 34 stav. ř.; v tomto výroku o otázce, která byla již v niž- ších instancích in judicio, dlužno však spatřovati rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss., které jak pro nižší instance v dalším řízení, tak i pro strany je závazno. Bylo proto stížnost uznati za přípustnou.
Pokud jde o meritum, musil soud nejprve uvážiti, z kterýchto důvodů stížnost uplatňuje nepřípustnost sporné stavby, a zda ohledy jí uváděné vůbec lze zařaditi pod pojem veřejných poměrů § 34 stav. ř. St-lka tvrdila a tvrdí ve stížnosti, že udělením konsensu resp. postavením budovy na jeho základě vznikne pro železniční správu při provádění zamýšleného, ač dosud nekonkretisovaného projektu úpravy nádraží v L. nová překážka, ježto cena staveniště, jejž železniční správa bude nucena k tomu účelu vykoupiti nebo vyvlastniti, provedením sporné stavby značně stoupne.
Jak z tohoto odůvodnění stížnosti patrno, nepůsobí tedy sporná stavba přímo znemožnění nebo nutnou nějakou nepříznivou modifikaci onoho projektu úpravy nádraží, nýbrž má vliv jenom nepřímý potud, že se jí náklady na provedení úpravy té zvýší. Jde tudíž jedině o čistě majetkový zájem státu jako podnikatele dráhy. Tento zájem, který jediné stížnosti je uplatňován, nelze však dojista charakterisovati jako zájem veřejný ve smyslu § 34 stav. ř. Nebylo proto vůbec třeba zabývati se otázkou, jaký rozsah má ustanovení § 34 stav. ř., resp. zda zájmy železniční spadají pod ony zájmy veřejné, jichž chrániti povolán je úřad stavební, neboť o takový zájem tu nejde.
Bylo tudíž stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2029. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 635-636.