Č. 1900.

Železnice: O zřízení vlečné dráhy pro průmyslové účely.
(Nález ze dne 29. ledna 1923 č. 9804/22).
Věc: Firma Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Gesellschaft v Brně proti ministerstvu železnic o zřízení kolejí vlečné dráhy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím uděleno bylo firmě Artur E. v Brně dle § 19 nař. býv. min. obchodu ze dne 25. ledna 1879 č. 19 ř. z. stavební povolení k výstavbě vlečky v prodloužení průmyslové koleje do První brněnské strojírny, při čemž námitky při politické pochůzce zástupci st-lky přednesené byly zamítnuty jako bezdůvodné.
Ve stížnosti nss-u pro nezákonnost podané vytýká se především ohrožení smluvních práv st-lkou nabytých, v jednotlivostech pak činí se tyto námitky:
1. že prodloužení vlečky až ke skladišti fy Artur E. znamená zvýšení dopravy, ježto buďto počet vlaků nebo počet vagónů po ní projíždějících bude rozmnožen, což bude míti za následek větší otřásání a zhoršení stavebního stavu továrních objektů st-lčiných;
2. zvýšením provozu na vlečce bude bezpečnost dělnictva st-lčina používajícího vlečky zvýšenou měrou ohrožena, ježto ohrazení dvora st-lčina jest technicky neproveditelno;
3. že při nemožnosti ohraditi dvůr st-lčin bude do něho umožněn přístup cizím osobám, čímž nastane nebezpečí ztráty cenného materiálu ve dvoře uloženého, nebezpečí útoku proti bezpečnému dalšímu provozu továrny a nebezpečí vyzrazení továrních tajemství;
4. že st-lce vznikne zvýšený náklad rozmnožením personálu dohlédacího, aby obávané škody byly zamezeny;
5. že železničním koncesním zákonem ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z. nebyla zrušena ona ustanovení občanského zákona, která přiznávají poškozeným plnou náhradu škody v těch případech, ve kterých škoda byla způsobena přestoupením smluvních ustanovení.
O stížnosti této uvažoval nss:
Podle § 10 min. nař. ze dne 14. září 1854 č. 238 ř. z. jsou železniční podniky povinny, veškeré škody na veřejném nebo soukromém statku stavbou železnice způsobené nahraditi. Dále jsou povinny, učiniti taková opatření, aby sousední pozemky, budovy atd. během stavby nebo i později škod neutrpěly, a konečně ručí za škody eventuelně povstalé. Vzhledem k těmto ustanovením vyhradil žal. úřad stěžovatelce dle § 10 lit. b). žel. konc. zákona nároky na náhradu škod, připojiv ovšem dodatek, že vyloučeny jsou výhrady na odškodnění, jež přesahují zákonná ustanovení. Dodatkem tímto nemínil však žal. úřad nic jiného, nežli že nárok na škody se vyhrazuje v mezích platných zákonů, nikterak však nelze z dodatku toho vyvozovati, jak to činí stížnost v námitce ad 5), že by žal. úřad byl zamýšlel ustanovení některých zákonů o náhradě škody v daném případě vylučovati.
Ostatní námitky st-lčiny nesou se tím směrem, že prodloužením vlečných kolejí, dosud jen do podniku st-lčina vedoucích, až ke skladišti firmy Artur E. vzejdou st-lce skutečné škody. Pokud specielně jde o námitku ad 1), není sporu o tom, že počet vagónů po prodloužené vlečce projíždějících se zvětší. Nehledě k tomu, zda tímto zvětšením počtu vagónů zvýší se i počet jízd podél továrny st-lčiny čili nic, odmítl žal. úřad námitky st-lčiny při pochozí komisi přednesené již z toho důvodu, že na vlečce bude pojížděno jen malou rychlostí, jakou připouští tvar vrchní stavby na vlečce První brněnské strojírny a že tudíž již z tohoto důvodu nebudou způsobovány větší otřesy, jež by mohly poškozovati tovární budovy st-lčiny. Otázka však, zdali prodloužením vlečky dle projektů nastane větší otřásání a zhoršení stavebního stavu továrních objektů st-lčiných, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou nss ne- může přezkoumati ve věci samé, nýbrž toliko s hlediska § 6, odst. 2 zák. o ss, t. j. jenom potud, zda skutkový podklad této otázky nebyl přijat proti spisům nebo nepotřebuje v podstatných částech doplnění či konečně zda nebyly porušeny podstatné formy řízení. St-lka však vad takových netvrdí a soud jich také neshledal, ježto žal. úřad měl pro záporné zodpovědění otázky té ve spisech dostatečný podklad ve vyjádření politické pochozí komise v tom směru, že projížděti se bude po vlečce jen malou rychlostí a že tedy nenastanou větší otřesy budov st-lčiných než dosud.
Ad 3—4). Žal. úřad vychází z toho stížností nepopřeného předpokladu, že vlečka do První brněnské strojírny jest majetkem čsl. státních drah, a uvádí, že přístup cizím osobám do dvora továrny První brněnské strojírny jest omezen s obou stran vraty, k nimž má již nyní klíče také správa dráhy; okolnost tato rovněž stížností popřena není, mají tudíž přístup do továrny, jak nař. rozhodnutí dále praví, pouze železniční zřízenci, obsluhující přistavované vlaky. Nynější poměry se nikterak nezmění, prodlouží-li se dosavadní vlečka, poněvadž obě dvě vlečky budou obsluhovány stejným způsobem jako dosud. Zaměstnanci firmy E. a jiné cizí osoby podle povahy věci a dle organisace služby železniční na pozemek vlečky podél nádvoří První brněnské strojírny vůbec nevkročí. Z těchto skutkových předpokladů a z organisace služby železniční vycházeje, soudí žal. úřad, že nejsou opodstatněny obavy st-lky, že by vlastnictví a bezpečnost provozu podniku st-lčina mohla býti ohrožena, nebo že by tovární tajemství mohla býti vyslíděna a vyzrazena a že by bylo potřebí dozorčí personál rozmnožiti. Otázka, zda prodloužením kolejí vlečné dráhy až ke skladišti firmy Artur E. zmíněná nebezpečí vzniknou čili nic, jest zase otázkou skutkovou, kterou nss může dle svrchu řečeného posouditi jen s hlediska § 6 svého zákona, t. j. jen po stránce formální. Ježto však ani zde st-lka netvrdí, že by skutková podstata byla proti spisům přijata nebo byla neúplná nebe že by zde byly podstatné vady řízení a ježto ani soud nedostatků takových neshledal, jsou obě námitky (3 a 4) bezdůvodná.
Pokud pak jde o námitku ad 2) uplatňuje stížnost v podstatě ochranu zájmů veřejných. K ochraně veřejných zájmů však povolán jest úřad a nikoliv st-lka. Úřad však má za to, že dosavadní doprava, která se prodloužením vlečky nezmění, dosud zvláštního opatření na ochranu dělnictva nevyžadovala, a že dráha, bude-li toho v zájmu bezpečnosti dopravy potřebí má právo na to, aby vlečku, která jest na jejím pozemku, opatřila plotem.
Ježto tedy žádná z námitek nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1900. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 371-373.