Č. 2069

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): O významu ručení nabyvatele za dávku podle § 15 dávkového řádu z roku 1915.
(Nález ze dne 9. března 1923 č. 3848.)
Věc: Terezie L. v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou trhovou ze dne 26. dubna 1919 koupila st-lka dům č. p. — za 12500 K. Po provedeném řízení byla zcizitelkám vyměřena dávka z přírůstku hodnoty platebním rozkazem ze 16. února 1921. Když exekuce k dobytí dávky zůstala bezvýslednou, vydán záruční platební rozkaz ze dne 26. února 1922 st-lce jako nabyvatelce.
Ve stížnosti namítala st-lka, že proti předpisům prováděcího nařízení k dávkovému řádu vyměřovací úřad opomenul bez prodlení vyměřiti a vymáhati dávku, kterýmžto zaviněním vyměřovacího úřadu se stalo, že zcizitelky pozbyly mezitím jmění; vzhledem k tomu není vyměřovací úřad oprávněn dávku na ní vymáhati, nehledě ani k tomu, že jest nemajetná, chorobná a matka četné rodiny.
Zsv záruční rozkaz zrušil pouze za účelem provádění vyměřovacího řízení se st-lkou, v ostatním však stížnost zamítl a to proto, že nehledě k tomu, že nebylo zvláštního průtahu, dlužno míti na zřeteli, že zákonné ručení nabyvatelovo (§ 15 dávk. řádu) jest odůvodněno, jakmile prokázána jest nedobytnost dávky a omezeno jest pouze promlčením; k osobním a majetkovým poměrům pak přihlížeti nelze, poněvadž dávkový řád v tom směru ustanovení nemá.
Rozhoduje o stížnosti do zamítavé části tohoto rozhodnutí a opakující výtku a vývody stížnosti v 2. stolici, uvažoval nss takto:
Řád dávk. z roku 1915 stanoví sice, že nabyvatel »ručí« za dávku z přírůstku hodnoty, je-li tato na zciziteli nedobytná. Hledí-li se však k německému textu cit paragrafu, kde se mluví o »Haftungspflicht« a užívá se důsledně výrazu »haften«, a nikoli výrazu »verbürgen«, jest z toho usuzovati, že byl §em 15 stanoven ex lege závazek plniti dávku pro případ, když by původní povinník, t. i. zcizitel dávku ne- zaplatil a tato byla nedobytnou a že zákon neměl na mysli rukojemský závazek ve smyslu § 1344 o. z. o. a násl.
Tomuto posouzení právní povahy onoho závazku odpovídá také způsob, kterým upraveno procesuální postavení osoby dle § 15, odst. 2 řádu dávk. zavázané, s níž jest třeba zahájiti nové řízení a v němž má ona úplně samostatné postavení a právo samostatných námitek ohledně vyměření dávky, i úvaha, že jde o dávku veřejnoprávní a tedy i o veřejnoprávný závazek, jehož obsah i podmínky vzniku posuzovány býti musí dle příslušných norem veřejnoprávních a nikoli dle analogie předpisů soukromého práva občanského. Nelze tu tudíž použíti ani ustanovení § 1356 o. z. o., jehož se strana ve své stížnosti dovolává.
Rozhodnou jest tu jen norma dávkového řádu, dle které povinnost záruční vzchází, když jest prokázána »nedobytnost« dávky u dlužníka v prvé řadě zavázaného.
Jest arciť pravda, že pod výrazem nedobytnost nelze rozuměti pouze patrnou bezvýslednost provedené již nebo případné úřední akce nesoucí se k vymožení dávky u osoby v prvé řadě zavázané, nýbrž že výrazem tím má býti vysloveno, že úřad dle své povinnosti kroky příslušné k vydobytí dávky v prvého dlužníka náležitě provedl.
Že této povinnosti své úřad vyhověl, nutno vždy předpokládati, tak že straně, tvrdí-li opak, by bylo o tom provésti důkaz, že se úřad dopustil nějakého zanedbání svých úředních povinností, a nestačí k tomuto důkazu poukázati na domněle zaviněné opožděné vyměření a dobytí dávky proti dlužníku prvému.
Důkaz ten však dle obsahu spisů podán nebyl.
Pokud st-lka poukazuje na svoje neutěšené majetkové a osobní poměry, jsou okolnosti tyto bezvýznamné pro posouzení sporné otázky, ježto dávk. řád okolnosti takové nebéře v úvahu při vyměření dávky.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2069. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 721-722.