Č. 2216.Samosprávní úředníci. — Administrativní řízení: 1. Zákonem č. 312/1920 byly samosprávným úředníkům přiznány veškeré dočasné přídavky, jichž se dostává státním úředníkům pod jakýmkoli jménem proto, aby aspoň z části byly vyrovnány újmy, způsobené nepříznivými poměry drahotními. — 2. Nezákonnost výroku zem. správ, výboru, kterým přiznal stěžovatelce sám z moci úřední drahotní přídavek podle zák. č. 99/1921, aniž tu bylo rozhodnutí příslušné 1. stolice. (Nález ze dne 12. dubna 1923 č. 5907.)Prejudikatura: K 2. Boh. 1906 adm. Věc: Správní komise zastupitelského okresu Prachaticko-Volarského v Prachaticích proti zemskému správnímu výboru v Praze o pensijní požitky Augusty S. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se. pokud přiznalo Augustě S. drahotní výpomoc podle zák. z 3. března 1921 č. 99 sb., pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Správní komise zastupitelského okresu P.-V. nevyhověla usnesením ze dne 17. srpna 1921 žádosti Augusty S., vdovy po řiditeli okresních úřadů, aby jí byla udělena mimořádná nouzová výpomoc ve smyslu zák. z 25. listopadu 1920 č. 625 sb., na niž má podle zák. z 15. dubna 1920 č. 312 sb. nárok. Zsv jejímu odvolání vyhověl a usnesení toto zrušil s odůvodněním, že podle zákona z 15. dubna 1920 č. 312, jímž úředníci obecní a okresní byli co do přídavků a výpomocí poskytovaných z příčin drahoty postaveni na roveň úředníkům státním, mají úředníci obecní a okresní nárok na stálý drahotní přídavek, na drahotní výpomoc a na nouzovou výpomoc a to ve výši stanovené zákonem z 25. listopadu 1920 č. 625 sb. Nař. rozhodnutí dovolává se též zákona z 3. března 1921 č. 99 Sb. a přiznává vdově Augustě S. od 1. ledna 1921 drahotní výpomoc ve smyslu tohoto zákona. O stížnosti jmenované správní komise podané pro nezákonnost a formální vadnost uvážil nss toto: Již v nálezu ze dne 8. února 1923 č. 2124 (Boh. 1946 adm.), na který se dle § 44 j. ř. poukazuje, vyslovil nss právní názor, že zákon č. 312 z r. 1920 sb. nechtěl úředníkům samosprávným přiznati nárok jen na určité tou kterou normou pro státní úředníky zavedené přídavky, nýbrž že užívaje výrazu »drahotní« a »drahotní a nákupní« přídavky, užil ho jako označení kolektivního, zahrnujícího veškeré přídavky dočasné, jichž se dostává státním úředníkům ať již pod jménem jakýmkoli proto, aby aspoň z části byly vyrovnány újmy, způsobené nepříznivými poměry drahotními. Bylo proto stížnost, pokud směřuje proti výroku žal. úřadu, že st-lce přísluší nárok na drahotní přídavek ve smyslu zák. z 25. listopadu 1920 č. 625 sb., jako bezdůvodnou zamítnouti. Pokud však stížnost směřuje proti tomu, že zsv vyměřil Augustě S. též drahotní přídavek podle zákona č. 99 z r. 1921 sb., jest stížnost odůvodněna. Nárok Augusty S. na přiznání přídavku podle zák. naposled uvedeného nebyl předmětem rozhodnutí 1. stolice, nárok takový nebyl jmenovanou v řízení správním vůbec vznesen, zsv rozhodl tedy, pokud jde o tento přídavek, aniž tu bylo rozhodnutí příslušné 1. stolice, a to z moci úřední, k čemuž po zákonu povolán nebyl. Bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti pro nezákonnost.