Č. 2127.

Povolení k pobytu v tuzemsku: Civilní správa v Podkarpatské Rusi není příslušná rozhodovati v prvé stolici o ohlášení cizince, že zamýšlí bydliti v některé obci Podkarpatské Rusi.
(Nález ze dne 22. března 1923 č. 4744).
Věc: Moižíš G. v J. proti civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě o vypovězení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Mojžíš G., státní příslušník rumunský, obyvatel obce F. v Rumunsku, podal u hlavnoslužnovského úřadu v I. žádost de pres. 20. ledna 1922 o udělení povolení k příchodu a pobytu v obci I. za účelem dodatečné žádosti o udělení státního občanství v čsl. republice. Hlavno-služnovský úřad předložil žádost tuto županskému úřadu v M. se zprávou, že místní krejčovští mistři, příslušníci čsl. republiky, protestují proti udělení povolení k pobytu žadatele, uvádějíce za důvod, že sami živoří a povolení k provozování krejčovství cizímu státnímu příslušníku že by ohrožovalo jejich existenci. Ve zprávě se mimo to uvádí, že žadatel se vůbec při příchodu do I. jako cizinec nepřihlásil a teprve z podané žádosti zjistil úřad jeho pobyt v I. Povolení k pobytu se nedoporučuje, ježto není jeho politický charakter úřadu znám.
Župan předložil žádost tuto civilní správě P. R. s návrhem, aby žádosti na základě relace hlavno-služnovského úřadu nebylo vyhověno.
Civ. správa P. R. zamítla na to rozhodnutím ze dne 15. února 1922 žádost z důvodů uvedených v relaci hlavno-služnovského úřadu.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Mojžíše G.
Nss rozhoduje o této stížnosti uvážil toto:
Podání st-lovo, jež došlo hlavno-služnovského úřadu v I. 20. ledna 1922, jest podle svého obsahu ohlášením, k němuž je cizozemec povinen po rozumu § 3 zák. čl. 5 z r. 1903, zamýšlí-li bydleti v obvodu některé obce ležící na území, jež před utvořením státu čsl. náleželo k býv. státu uherskému. Úřadem, u něhož toto ohlášení bylo v daném případě učiniti, byl podle uvedeného již § 3 ve spojení s § 14 zák čl. 5 z r. 1903 hlavno-služnovský úřad v I.; jedině tento úřad byl také povolán o tomto ohlášení vydati rozhodnutí, proti němuž by podle posl. odst. §u 14 bylo přípustno odvolání pořadem instančním.
Hlavno-služnovský úřad však o ohlášení u něho řádně podaném vůbec nerozhodl, nýbrž civ. správa P. R. jako první a jediná stolice. Poněvadž k takovémuto rozhodnutí tento úřad příslušný nebyl, musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno jako nezákonné podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2127. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 834-835.