Č. 2151.

Pozemková reforma: 1. Státní pozemkový úřad nemůže svůj souhlas k smlouvě pachtovní a nájemní o zabraném majetku vázati na podmínky, které nesouvisejí s prováděním pozemkové reformy, třebas by snad byly odůvodněny jinými předpisy anebo jsou účelné v zájmu veřejném. — 2. Přípustnou jest podmínka, že pachtýř se zaváže, že bude-li potřeba nové síly v ekonomii, obrátí se na sociální oddělení stát. pozemkového úřadu.
(Nález ze dne 28. března 1923 č. 4248).
Věc: Klášter Premonstrátů v T. proti státnímu pozemkovému úřadu (JUC. Jan Matoušek) o souhlas k nájemním smlouvám.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud činí udělený souhlas závislým na splnění podmínek pod č. 3—10, pak pod č. 14 uvedených, pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad udělil nař. rozhodnutím zásadní souhlas k pronájmu lázeňských objektů a zřídel v Mar. Lázních, jakož i hospodářských dvorů L., H. a dvoru v D. K., patřících stěžujícímu si klášteru »Lázeňské nájemní společnosti v Mar. Lázních« na 3 léta a to za podmínek, za kterých min. zemědělství dle výnosu z 13. srpna 1919 bylo schválilo dřívější nájemní a pachtovní smlouvy mezi týmiž stranami uzavřené a za dalších 14 podmínek, z nichž však stížností u nss-u podanou naříkány jsou pouze tyto:
3. Nájemní společnost zaručí vzorné vedení podniků lázeňských po stránce zdravotní, jmenovitě že bude používati pramenů a zřídel hospodárně a ve shodě s požadavky zdravotními, a nové stavby, přístavby, přestavby i úpravy zařízení lázeňských bude prováděti jen po svolení min. veř. zdrav. a těl. výchovy a že se v tom směru podrobí jeho dohledu i dohledu úřadů, jinak k tomu příslušných nebo min-em veř. zdrav. a těl. vých. zvláště pověřených.
4. Bude buď sama nebo dle obsahu uzavřené smlouvy společně s klášterem T. řádně udržovati prameny a zřídla; pátrání po nových pramenech, vrtání, jakož i veškeré změny půdy, jež by mohly míti vliv na prameny a zřídla, mohou býti prováděny jen po svolení min. veř. zdrav. a společnost se i v tomto směru podvolí dohledu uvedenému v č. 3.
5. Provede za období nájemního buď sama nebo dle obsahu
smlouvy společně s klášterem T. nutné investice, potřebné jednak pro prameny léčebné a zřídla, jednak pro zdravotní a léčebná zařízení v podnicích lázeňských v rozsahu, jaký po vyšetření věci stanoví min. veř. zdrav.
6. Podrobí se po stránce zdravotní a léčebné dohledu odborného lékaře stanoveného týmž min-em a že pro něj poskytne bezplatně zařízenou úřední místnost s otopem, světlem a čištěním.
7. Pro veřejnost určené nápisy, vyhlášky, označení a upozornění na lázeňských budovách i vnitřních, na pramenech, zřídlech a jakýchkoli jiných lázeňských objektech, na vstupenkách, poukázkách k použití lázeňských zařízení a pod. budou provedeny také v jazyku státním a to na prvém místě.
8. Nájemní společnost bude zaměstnávati v podniku lázeňském v dostatečném počtu personál odborně vzdělaný, mimo to pak i per- sonál dostatečně znalý jazyka státního a to v počtu odpovídajícím skutečné potřebě hostí lázeňských.
9. Poskytne min-u veř. zdrav. 10 míst zaručujících nemajetným příslušníkům čsl. republiky bezplatné ubytování a používání zařízení lázeňských i prostředků léčebních v nich.
10. Pro léčení osob nemajetných poskytne slevy v rozsahu schváleném min-em veř. zdrav.
11. Pachtující společnost předloží do 2 měsíců po doručení tohoto výnosu stpú-u prohlášení, že bude-li třeba přijmouti nové síly v ekonomii, obrátí se na sociální oddělení stpú-u (§ 75 zák. náhr. z 8. dubna 1920 č. 329 sb.).
14. Nájemní společnost bude každoročně k 1. únoru předkládati pověřený výtah z knih, z něhož bude patrná úplata vyplacená klášteru T., jako smluvená 60% část zisku z lázeňských objektů za minulý rok.
Stížnost brojí proti těmto podmínkám z důvodu nezákonnosti.
Nss rozhoduje o stížnosti té, veden byl těmito úvahami:
Rozhodnutí stpú-u o podmínečném udělení souhlasu k smlouvě pachtovní, pokud se týká nájemní, má svůj základ v ustanovení § 7 zábor. zák. ve znění novely z 11. března 1921 č. 108 sb. Dle stálé judikatury nss-u nesmí úřad, rozhoduje o tom, má-li či nemá-li souhlas uděliti a jaké podmínky k souhlasu připojiti, postupovati libovolně, nýbrž pouze v mezích daných mu účelem zákona záborového a zákonů tento zákon provádějících. Vždyť zákony o pozemkové reformě disposiční právo se zabranými statky nevylučují zúplna, nýbrž omezují je jen potud, pokud je toho třeba k provedení účelů, jichž stát chce pozemkovou reformou docíliti. Z toho plyne, že úřad může udělení souhlasu svého vázati na podmínky jen za tím účelem, aby vyloučeny byly nepříznivé účinky, jež by jinak dotčená právní jednání mohla míti na provádění pozemkové reformy.
Zkoumají-li se podmínky, za kterých stpú zásadní souhlas k nájemní smlouvě udělil, pokud ovšem jsou stížností brány v odpor, s tohoto povšechného hlediska, dochází se nutně k závěru, že žal. úřad meze své volné úvahy, dané mu při stanovení podmínek, na nichž souhlas svůj může učiniti závislým, překročil.
Podmínky svrchu pod 3, 4, 5 uvedené ukládají nájemci i stěžujícímu si klášteru jako vlastníku pronajatých nemovitostí, aby podniky lázeňské byly vzorně vedeny, aby prameny a zřídla byla řádně opatrována a aby prováděny byly investice potřebné, to vše pod dohledem min. veř. zdrav, neb úřadů jinak k dohledu příslušných. Pokud by se uložení podmínek těch mohlo rozuměti tak, že stěžující si klášter jako vlastník a lázeňská společnost jako nájemkyně jsou povinni řádně hospodařiti, jak stanoveno v § 6 zák. zábor., pak ovšem veřejný zájem, který žal. úřad je povolán hájiti, jest dostatečně uhájen již zákonem samým, totiž cit. § 6 zák. zábor. a zákonem z 12. února 1920 č. 113 sb., který vykládá v § 1 pojem řádného hospodaření a v dalším pak stanoví povinnosti osob na zabraném majetku hospodařících a práva stpú-u, jaká se stanoviska řádného hospodaření na zabraném majetku vůči osobám hospodařícím má. a jevilo by se uložení těchto podmínek bezpředmětným a zbytečným a pokud ukládají vlastníku i závazek for- mální, totiž plnění povinností těch ještě zvláště zaručovati, nezákonným.
Avšak ze znění podmínek těch jest i zřejmo, že jdou dále, ukládajíce, aby se smluvní strany podrobily dozoru a příkazům i jiných úřadů, zejména min. veř. zdrav. Potom však nejde již jen o podmínky, které souvisejí s prováděním pozemkové reformy, nýbrž o podmínky, které souvisejí s oborem jiným, totiž péčí o lázně a veřejné zdravotnictví.
Uvažování o této péči vybočuje však z mezí, jež dány jsou žal. úřady zákony o pozemkové reformě.
Že podmínky pod 6—10 uvedené rovněž nemají co činiti s reformou pozemkovou a že nelze nijak dovoditi, že dány byly k tomu cíli, aby nájemní smlouva pozemkovou reformu neznemožnila, případně neztížila, netřeba dlouze odůvodňovati.
Není věcí nss-u, aby zkoumal, zda by se pro uložení jednotlivých podmínek pod č. 6—10 uvedených našla v jiných zákonech, než právě v zákonech o pozemkové reformě, opora nebo zda se podmínky ty jeví v zájmu veřejném účelnými, nýbrž je věcí jeho pouze zkoušeti, zda lze oprávněnost jich vyvoditi z účelu, pro který § 7 zák. zábor. ve znění cit. novely platnost nájemních smluv podrobil souhlasu žal. úřadu a pro který stanovil, že možno k souhlasu připojiti vhodné podmínky. Dle toho, co svrchu řečeno, mohou to býti jen podmínky, které mají za účel vyloučiti nepříznivé účinky, jež by jinak dotčená právní jednání měla na provádění pozemkové reformy. Ten účel však tyto podmínky zřejmě nemají a právem tedy označuje je stížnost za nepřípustné.
Podmínkou pod 14 uvedenou zasahuje se zcela zřejmě do soukromých práv obou smluvních stran. Jde tu o kontrolu, zda nájemce plní povinnosti vůči pronajímateli smlouvou převzaté, nikoli však o hájení nějakého účelu veřejného, reformou pozemkovou sledovaného.
Vycházeje z těchto úvah shledal nss, že žal. úřad, ukládaje podmínky pod 3—10, pak 14 nař. rozhodnutí uvedené neprávem považoval je za podmínky po rozumu § 7 zábor. zák., t. j. takové, jichž uložení je v zájmu cíle a účelu provedení pozemkové reformy, a zrušil proto nař. rozhodnutí v těchto bodech.
Ukládaje podmínku pod 11 uvedenou, dovolává se stpú § 75 zák. náhr. z 8. dubna 1920 č. 329 sb. Má tu žal. úřad zřejmě na mysli § 75 č. 4 cit. zák., který stanoví, že stpú může uložiti osobám hospodařícím na zabraných nepřevzatých nemovitostech, aby v prvé řadě přijímaly do svých služeb zaměstnance jim stpú-em jmenované.
Podmínkou pod 11 uvedenou ukládá žal. úřad pachtující společnosti závazek obrátiti se na stpú, kdykoli by potřebovala v ekonomii nových sil, zřejmě proto, aby jí stpú jmenoval zaměstnance, z nichž by si mohla voliti. Ježto zákon za součást úspěšného provedení pozemkové reformy uznává také i to, postarati se o trvalé zaměstnance, kteří pozbudou svého zaměstnání v důsledku provádění pozemkové reformy, nelze shledati nezákonitost v tom, že žal. úřad schvaluje nájemní, resp. pachtovní smlouvu, o kterou jde, učinil ji závislou na podmínce, jíž má býti umožněno umístiti eventuelně zaměstnance, kteří provedením pozemkové reformy byli svého dosavadního zaměstnání zbaveni.
Proto bylo námitku stížnosti proti tomuto bodu nař. rozhodnutí zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2151. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 886-890.