Č. 1971.

Státní občanství: Propadnou lhůtou stanovenou vl. nařízením z 30. října 1920 č. 601 sb. určena je nejzazší časová mez, do níž musily býti žádosti dle § 9 zák. č. 236/1920 bezvýminečně podány, a to u úřadu k tomu příslušného. Úřadem tím je na Slovensku úřad županský.
(Nález ze dne 15. února 1923 č. 764.)
Věc: Ignác T., farář v H. T., (adv. Dr. L. Janowitz z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o přiznání státního občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádostí ze dne 30. prosince 1921 zakročil st-l o přiznání (elismerés) čsl. státního občanství uváděje, že se narodil roku 1883 v Ostřihomě a že se zdržuje na čsl. území od r. 1908. Nabyl domovské příslušnosti v H. T., kde od 1. března 1910 nepřetržitě působí jako římsko-katolický farář a platí tam již po 11 let daně. Podle protokolu obecního představenstva tamtéž ze dne 27. prosince 1921 prohlásil, že si přeje býti čsl. státním občanem.
Dle podacích záznamů došla tato žádost k hlavnímu služnovskému úřadu v Šáhách dne 30. prosince 1921, odkud poslána přípisem ze dne 31. prosince županovi tamtéž, kam došla dne 4. ledna 1922.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost tu jako opožděnou.
Stížnost do výroku toho podanou shledal nss bezdůvodnou.
Dle vlastního přednesení nabyl st-l domovského práva na území čsl. teprve po 1. lednu 1910 a příslušel před tím do obce ležící na území bý- valé říše rakousko-uherské mimo území nynější republiky čsl. Jeho žádost o přiznání čsl. státního občanství jest tudíž žádostí po rozumu § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb., z kteréhožto stanoviska vychází jak st-l, tak i žal. úřad.
Podle cit. § 9 bylo žádosti takové podati v propadné lhůtě, již vláda určí nařízením.
Nařízením ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. byla pak tato propadná lhůta stanovena do 31. prosince 1921 s tím, že žádosti podati jest u politického úřadu 1. stolice, v jehož obvodě leží domovská obec toho kterého žadatele, při čemž podle čl. 8 politickým úřadem 1. stolice rozumí se na Slovensku župan.
Podle 1. odst. čl. 2 úřad, u něhož žádost byla podána, přezkoumá ji a není-li úplná, vrátí ji straně, aby ji doplnila a znovu předložila do uplynutí lhůty v čl. 1 stanovené.
Z ustanovení těchto jest patrno, že propadnou lhůtou do 31. prosince 1921 určenou stanovena byla nejzazší časová mez, do níž musily býti žádosti podle § 9 zákona č. 236/20 bezvýjimečně podány a to u úřadu k tomu příslušného, jímž je na Slovensku úřad županský.
Jestliže tedy žal. úřad st-lovu žádost k příslušnému, totiž županskému úřadu nesporně teprve dne 4. ledna 1922 došlou odmítl jako opožděnou, nelze tomuto jeho postupu vytýkati, že by odporoval zákonu.
Vzhledem k svrchu uvedenému jest lhostejno, zda a kdy žádost byla podána u úřadu jiného, pokud ve stanovené lhůtě nedošla úřadu županskému.
Nerozhodná jest okolnost st-lem tvrzená, že dal se vésti poučením, jehož se mu dostalo hlavním služným, neboť i kdyby skutečnost ta odpovídala pravdě, nemohlo by býti takovýmto poučením, byť i se strany úřední osoby — nehledí-li se ani k tomu, že táž v daném případě vůbec žádnou kompetencí k úřednímu zakročení nadána nebyla — změněno nic na právním stavu, založeném zákonem a v jeho rámci.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1971. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 515-516.