Č. 2162.

Trestní právo policejní. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: 1. Není vadou řízení, na kterou musí nss hleděti z moci úřední, nebyl-li obviněný v policejním řízení pro přestupek podle § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. okr. polit. úřadem vyslechnut. — 2. Není vadou řízení, neprovedl-li úřad v pol. řízení trestním všechny důkazy obviněným navrhované, je však takovou vadou, neuvedl-li úřad v rozhodnutí, proč svědky navržené nevyslechl, a neuvedl-li jednotlivé skutečnosti tvořící skutkovou podstatu trestného činu.
(Nález ze dne 29. března 1923 č. 5323.)
Věc: Josef Š. v H. (adv. Dr. Theodor Šmeral z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Ch. z 8. července 1922 byl st-l uznán vinným přestupkem § 11 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č, 96 ř. z. spáchaným tím, že na veřejné schůzi lidu konané dne 28. prosince 1921 v H. M. pronesl řeč takového rázu, že musil býti jak předsedou schůze, tak na schůzi přítomným vládním komisařem několikráte napomenut a že zejména jeho výroky o státním úřednictvu Podkarpatské Rusi a na Slovensku, projevující odpor proti nynější vládě a sesměšňující její zařízení, dále jeho výroky o místní policii v H. M., mající za účel sesměšniti její úřední výkony, způsobily veřejné pohoršení a byly příčinou projevu nelibosti u většiny posluchačstva, a odsouzen dle § 11 téhož nař. k pokutě 200 K po případě k vězení na 14 dní.
Odvolání z tohoto nálezu bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku jest zjištěna, neboť také dle výsledku dodatečného šetření st-l na uvedené schůzi řečí svojí zlehčil státní instituci úřednictva jakož i obecní policie v H. M., čímž porušil pořádek a vzbudil pohoršení po rozumu § 11 cit. nař.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l především vytýká, že v řízení správním vůbec nebyl vyslechnut jako obviněný o ději a výrocích, v nichž úřady shledaly přestupek shora udaný. Ze správních spisů jest zřejmo a žal. úřad to ve svém odvodním spise konstatuje, že osp vybídla dříve než vydala shora zmíněný nález, starostu města H. M., aby vyslechl st-le jako obviněného, pak určité osoby jako svědky. Starosta města vrátil toto vyzvání se zprávou, že ve spise udané osoby byly již vyslechnuty u krajského soudu v Ch. a žádají, aby byly opisy dotčených protokolů od tohoto soudu vyžádány, jelikož trvají na úplném jejich znění.
Prohlásil-li tak také st-l, není zřejmo. Než i kdyby se tak nebylo stalo a námitka st-lova se shodovala se skutečností, nemohl by nss v opomenutém výslechu st-lově shledati podstatnou vadu řízení, poněvadž st-l měl příležitost vznésti tuto námitku ve svém odvolání z trestního nálezu 1. stolice, neučinil toho a nemůže tedy vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss vadu tuto vytýkati teprve ve stížnosti k zdejšímu soudu.
Pokud st-l vytýká, že nebyli slyšeni všichni svědci, kteří byli slyšeni ve vyšetřování proti st-li u krajského soudu v Ch. vedeném a zejména všichni svědci v odvolání z nálezu 1. stolice navržení — nelze v tomto opomenutí rovněž shledati vadu řízení, neboť není povinností úřadu, aby provedl všechny důkazy, které obviněný navrhuje, nýbrž jest ponecháno úřadu, aby posoudil, zda stačí provedené průvody, zvlášť když stížnost neuvádí zvláštních skutečností, o kterých průvody ještě provedeny nejsou.
Vadou však jest, že nař. rozhodnutí neobsahuje výroku o tom, proč nebyli vyslechnuti jednotliví svědci st-lem navržení, resp. proč pokládal úřad výslech jejich za zbytečný.
Další pak vadou jest, že v trestním nálezu nejsou uvedeny jednotlivé skutečnosti, které po názoru úřadu tvoří skutkovou podstatu trestného činu st-li za vinu daného, neboť nestačí, když v nálezu povšechně jsou uvedeny znaky trestného činu, jak v zákoně jsou vytčeny, nýbrž musí býti konkretisovány.
V daném případě nebyly uvedeny výroky, které zakládaly trestní skutkovou podstatu přestupku, pro nějž byl st-l potrestán.
Nař. rozhodnutí jest tedy stíženo takovými vadami, které st-li stěžují právní obranu a soudu odnímají možnost nař. rozhodnutí přezkoumati.
Následkem toho bylo nutno zrušiti je dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2162. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 906-907.