Č. 1960.

Mimořádná opatření (moučná dávka). — Řízení před nss-em: 1. Byla-li strana omylem osvobozena od placení moučné dávky, je povinna ji doplatiti též za prošlou dobu. — 2. Rozhodnutí poslední stolice správní nestává se pravoplatným teprve vydáním nálezu nss-u, který rozhoduje jen jako soud kasační, když byla věc pořadem instancí správních již konečně vyřízena.
(Nález ze dne 13. února 1923 č. 1788).
Prejudikatura: Boh. 888 adm.
Věc: MUDr. Josef H. v N. S. proti berní správě ve Slaném o příplatek při odběru mlýnských výrobků (moučné dávky).
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem nss ze dne 17. června 1921 č. 7434 byl výměr berní správy v Slaném ze dne 24. března 1921 č. —, jímž byly námitky st-lovy proti odepření osvobození od příplatku na výkazní lístky pro odběr mlýnských výrobků od 15. září 1920 zamítnuty, zrušen pro vadnost řízení v podstatě z důvodu, že berní správa vůbec neprovedla šetření o tom, zda dány jsou předpoklady pro povinnost k příplatku dle § 3 opatření Stálého výboru NS. z 25. srpna 1920 č. 494 sb.
Proto oznámila berní správa st-li výměrem z —, že dle konaného setření zjištěn byl ryzí příjem st-lův v roce 1919 částkou 26000 K, v níž jest obsažen příjem z lékařské praxe dle znaleckého dobrozdání částkou 25000 K. St-l v námitkách svých proti tomu uplatňoval, že byv ve vojenské službě od vypuknutí války až do druhé polovice listopadu 1918, ztratil tím svoji klientelu a byl vlastně pak opět začátečníkem, ježto musil zápasiti s konkurencí dvou lékařů, v místě dlouhá léta usedlých, a i třetího lékaře v M. St-l uvedl dále, že poplatky za léčení byly v roce 1919 toliko 4 K, resp. za návštěvu 6 K, že průměrně léčil denně ani ne 5 případů, tak že nedocílil v roce tom ani 12000 K příjmu, z nichž musil krýti ještě režii; praxe pokladenské stal se účastným teprve v prosinci 1919, praxe ta však jest vzhledem k nízkému paušalování málo výnosná.
Rozhodnutím ze dne 10. července 1922 č. — zamítla berní správa v Slaném námitky tyto podle § 3 cit. opatření Stv a § 7 vl. nař. z 2. září 1920 č. 500 sb. z důvodu, že příjem st-lův za rok 1919 stanoven byl usnesením odhadní komise na 25073 K, tedy částkou vyšší než 15000 K, kteráto okolnost stačí pro odepření osvobození od řečených příplatků, tak že netřeba další podmínky, aby totiž majetek st-lův převyšoval 30000 K.
Stížnost na toto rozhodnutí namítá, že stanovení příjmu z roku 1919 odhadní komisí není pravoplatné, ježto poplatník podal proti rozhodnutí odvolací komise v Praze stížnost k nss-u, o níž dosud není rozhodnuto, že st-l okolnosti mu sdělené výměrem z 15. září 1921 ve své odpovědi vyvrátil, dále že názor žal. úřadu, že netřeba, aby st-l měl také jmění přes 30000 K, není správný, ježto § 7 cit. vl. nař. odporuje zákonu, a že možno žádati na st-li placení příplatků teprve od toho okamžiku, kdy mu bylo odepřeno osvobození, nikoli však také za prošlou dobu, ježto zákon nemá zpětné působnosti.
O stížnosti uvážil nss toto:
Pokud stížnost vytýká, že pro povinnost platiti moučnou dávku jest třeba, aby tu byly současně obě podmínky § 3 cit. opatření Stv, odkazuje se st-l na cit. již nález nss-u ze 17. června 1921 č. 7434, jímž v téže věci st-lově již bylo o námitce té rozhodnuto ve smyslu st-li nepříznivém.
Pokud jde o námitku vadnosti řízení, shledal soud námitku tu bezdůvodnou.
Jak uvedeno, st-l v odpovědi své na výměr berní správy z 15. září 1921 č. — uvedl konkrétní skutkové okolnosti (zejména, že léčil v roce 1919 průměrně pět případů denně za poplatek 4 až 6 K, takže nedocílil ani 12000 příjmu a že počátek jeho pokladenské praxe spadá teprve až do prosince 1919). O správnosti těchto skutkových okolností, jak ze správních spisů patrno, nezavedla sice berní správa nutného šetření. Tento postup žal. úřadů však nezakládá podstatnou vadu řízení v daném případě. Neboť žal. úřad opřel své rozhodnutí, že předpoklad pro povinnost platiti moučnou dávku jest dán v konkrétním případě, pouze o tu okolnost, že čistý příjem strany z roku 1919 byl příslušnou odhadní komisí stanoven obnosem 25073 K (tudíž vyšším než 15000 K). Stížnost tvrdí, že toto stanovení příjmu nebylo zde v době rozhodné a že též není pravoplatné vzhledem k tomu, že podána byla st-lem proti rozhodnutí odvolací komise, jímž zamítnuto bylo jeho odvoláni proti předpisu daně z příjmu pro berní rok 1920, stížnost na nss. Toto tvrzení není však důvodné.
Stížnost nepopírá, že odhadní komise skutečně čistý příjem st-lův z roku 1919 stanovila cifrou, uvedenou v naříkaném rozhodnutí. Stížnost také netvrdí, že by byla odvolací komise v Praze příjem ten snížila, zejména snad na částku nepřevyšující 15000 K. Naopak st-l uvádí, že podal stížnost na nss proto, že odvolací komise odvolání jeho stran daně z příjmu pro berní rok 1920 nevyhověla. Z daňových spisů jest pak patrno, že odvolací komise skutečně zamítla řečené odvolání strany rozhodnutím z — a že rozhodnutí to bylo straně intimováno výměrem žal. úřadu z 21. června 1922. Tento úřad pak vynesl nař. rozhodnutí až dne 10. července 1922, tedy vyčkav právě až o odvolání st-lově stran daně z příjmu 1920 bylo odvolací komisí, jež jest dle § 218 zák. o d. os. konečnou stolicí, rozhodnuto pravoplatně. Proto odporuje spisům, tvrdí-li strana, že stanovení příjmu rozhodného nebylo tu v době vydání nař. rozhodnutí. Názor stížnosti, že pravoplatně v příčině daně z příjmu, tudíž i o výši poplatného příjmu, rozhoduje teprve nss, jest nesprávný, ježto stížnost k němu dle § 225 zák. o d. os. podaná, není řádným opravnými prostředkem, a nss dle § 5, odst. 2 zák. o ss rozhoduje nikoli jako poslední stolice, nýbrž jen jako soud kasační, když věc byla vyřízena pořadem stolic správních.
Pokud stížnost brojí proti povinnosti platiti moučnou dávku dodatečně částkou 696 K předepsanou i za dobu již od 15. září 1920, sluší podotknouti, že nss již v nálezu ze dne 17. června 1921 č. 7433 (Boh. 888 adm.) vyslovil právní názor, že strana, byla-li omylem osvobozena od placení řečené dávky, jest povinna ji doplatiti též za prošlou dobu. Na tomto názoru soud trvá a poukazuje na důvody cit. nálezu dle § 44 jedn. řádu. Stížnost jest tedy i v tomto ohledu lichou.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 493-495.