Č. 2255.

Státní úředníci: 1. Přeložení úředníka na dovolenou s čekatelným dle § 73 služ. pragm. odůvodňuje každá okolnost jakéhokoli druhu a povahy, ať subjektivní, ať objektivní, která další službu úřed- níkovu na některém místě téhož služebního odvětví z důležitých služebních ohledů činí nepřípustnou. Zda by nebylo závady proti další službě jeho v jiném služ. odvětví, je irelevantní. Jsou-li tu důležité služební ohledy, je otázkou skutkovou. — 2. Úředníci na dovolené s čekatelným vzhledem k ustanovení § 74, odst. 4 služ. pragm. nemají nároků na jiné služební požitky, jež by jim náležely, kdyby byli v aktivní službě, nežli na částku služného posléze braného, již po případě zvýšiti jest o peníz místního (funkčního) přídavku do pense započítatelného (§ 74, odst. 1).
(Nález ze dne 23. dubna 1923 č. 2091.)
Věc: Prokop Š. v P. proti ministerstvu financí v Praze stran dání na dovolenou s čekatelným a výměry požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, berní správce, pověřen byv kontrolou tisku cenných známek, odcizil ve službě v lednu 1920 větší počet těchto známek. Trestní i disciplinární řízení proti němu zavedené bylo zastaveno, když bylo zjištěno, že se činu toho dopustil v chorobném stavu úplné nepříčetnosti.
Když rozhodnutí min. fin. ze 14. listopadu 1921, kterým byl pak z uvedeného důvodu přeložen na trvalý odpočinek, bylo nálezem nss ze dne 27. dubna 1922 čj. 5658 (Boh. 1331 adm.) jako nezákonné zrušeno, zem. fin. ředitelství z příkazu min. fin. výnosem ze 14. června 1922, st-le vyrozumělo, že se zamýšlí dáti jej na dovolenou s čekatelným dle § 73 sl. pragm., poněvadž důležité ohledy služební nepřipouštějí jeho další služební činnost na místě jeho dosavadního oboru služebního; ponechání jeho v činné službě berní bylo by vzhledem k činu, pro nějž byl stíhán, na újmu dobré pověsti státní berní správy a berního úřednictva, a mohlo by zviklati důvěru obecenstva v solidnost této služby, čímž by byla poškozena a ohrožena státní autorita.
Když st-l nepodal proti tomu námitek, byl rozhodnutím min. fin. z 25. září 1922 podle § 73 služ. pragm. dán na dovolenou s čekatelným s tím, že podle § 74/1 služ. pragm. vyměřuje se mu čekatelné 5808 Kč (= akt. služné 8/1) a drahotní přídavky a výpomoci ve výměře stanovené pro pensisty.
Rozhodnutím min. fin. ze 14. října 1922 přiznáno mu dodatečně služné 8/2 per 6300 K a touto částkou vyměřeno mu také čekatelné, o čemž vyrozuměn výnosem zem. fin. řed. z 3. listopadu 1922 opětně s tím, že se mu drahotní přídavky a výpomoc poukazují ve výši stanovené pro pensisty.
Stížnost podaná do obou uvedených rozhodnutí brojí jednak proti tomu, že st-l dán byl na dovolenou s čekatelným, jednak proti výroku, že náležejí mu drahotní přídavky a výpomoc toliko ve výměře stanovené pro pensisty.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Je sice pravda, že rozhodnutí min. fin. z 25. září 1922 nezjišťuje a neuvádí okolností, pro které dává st-le na dovolenou s čekatelným.
Avšak odůvodnění takového nebylo třeba, kdyžtě důvody opatření toho byly st-li ve smyslu § 82 a 83 služ. pragm. podrobně sděleny již předem výnosem zem. fin. řed. ze 14. června 1922, proti němuž nepodal námitek, takže nemohl býti v pochybnostech o tom, jaké příčiny žal. úřad k nař. opatření vedly.
Dlužno tedy zkoumati, zda okolnosti uvedené ve výnosu právě cit. mohou ve smyslu § 73 služ. pragm. odůvodniti přeložení úředníka na dovolenou s čekatelným.
§ 73 dává přednostovi ústředního úřadu právo k tomuto opatření ne- hledíc k případu, není-li pro některého úředníka následkem změny v organisaci služby dočasně žádného místa k disposici, — kterýžto případ nepřichází tu v úvahu — tehdy, »nastanou-li okolnosti, které další službu úředníkovu na některém místě téhož služebního odvětví, přiměřeném jeho hodnostnímu postavení, činí nepřípustnou z důležitých služebních ohledů«.
Zákon nevyznačuje tedy blíže, jaké to okolnosti jsou, jež přeložení úředníka na dovolenou s čekatelným mohou odůvodniti; zejména nelze vyčísti z něho, že by to byly jenom okolnosti spočívající v subjektivních vlastnostech a poměrech úředníka nebo dokonce jenom neschopnost úředníka ke konání služby. Ze všeobecného znění zákona nutno souditi, že každá okolnost jakéhokoli druhu a povahy, ať subjektivní, ať objektivní, která z důležitých služebních ohledů činí další službu úředníkovu nepřípustnou, opravňuje úřad, aby učinil opatření dle § 73. Zda však některá okolnost je takového rázu, a zejména také, které služební důvody jsou tak důležity, že žádají odstranění úředníka z činné služby, jest otázkou skutkovou, kterouž posouditi ponecháno je úvaze úřadu, jehož rozhodnutí po této stránce může býti nss-em zkoumáno jen potud, zda vůbec o nějaké skutečnosti řádně zjištěné se opírá, a zda tyto skutečnosti o sobě jsou s to, aby služebních zájmů nějak se dotýkaly.
V daném případě nař. opatření opírá se o nespornou skutečnost, že se st-l dopustil odcizení cenných známek. Že tento čin spáchal ve stavu chorobné nepříčetnosti a nemůže činěn býti zaň odpovědným, je dle toho, co uvedeno svrchu, pokud jde o použití § 73 služ. pragm. lhostejným. Že ponechání berního úředníka, který se dopustil takového činu, zakládajícího objektivně skutkovou podstatu deliktu spáchaného z motivů ziskuchtivých, v aktivní službě zcela bez ohledu na to, může-li býti zaň činěn odpovědným čili nic, může míti reflex na zájem služby státní, zejména jde-li o státní službu berní, je mimo pochybnost. Tím jsou však zákonné předpoklady pro použití § 73 služ. pragm. po této stránce splněny. Hodnocení oné okolnosti a zájmů služebních jí dotčených je výhradně věcí správního úřadu a vymyká se posouzení nss-em.
Za uvedených předpokladů je dání úředníka na dovolenou možno již tehdy, jeví-li se nepřípustnou další služba úředníkova na některém místě, přiměřeném jeho hodnostnímu postavení, téhož služebního odvětví. Ve smyslu § 36, odst. 4 služ. pragm. dlužno za služební odvětví pokládati také službu berní. Shledal-li tedy žal. úřad, že ponechání st-le v aktivní službě berní z důležitých důvodů služebních je nepřípustno, stačil již tento moment o sobě, aby ohledně něho učinil opatření dle § 73 služ. pragm., aniž bylo třeba — jak stížnost se domnívá — aby zkoumal a uvažoval dále, zda nepřípustnost ona byla by tu také ohledně služby v jiném služebním odvětví. Námitka směřující proti přeložení st-le na dovolenou s čekatelným je tedy bezdůvodná.
Pokud se týče námitek co do výměry drahotních přídavků a výpomocí, nss setrval na právním názoru podrobně rozvedeném již v nálezu ze dne 14. dubna 1919 čj. 1494 (Boh. 80 adm.), jenž ani pozdějšími předpisy o drahotních přídavcích a výpomocech státních úředníků změny nedoznal —, že totiž úředníci na dovolené s čekatelným vzhledem k ustanovení § 74, odst. 4 služ. pragm. nemají nároku na jiné služební požitky, jež by jim náležely, kdyby byli v aktivní službě, nežli na částku služného posléze braného, již po případě zvýšiti jest o peníz místního (funkčního) přídavku do pense započítatelného (§ 74, odst. 1). Nepříslušejí jim tedy jinak ani místní ani funkční přídavky ani jiné vedlejší požitky úředníků aktivních, a nelze jim v důsledku toho přiznati ani nárok na válečné přídavky dle norem vydaných jen pro úředníky aktivní. Tvrzení, že tyto přídavky jsou součástí služného, nemůže obstáti vzhledem k přesné terminologii úřednických zákonů, které v souhlase se služ. pragmatikou (srv. §§ 45, 58) důsledně rozeznávají (srv. na př. zákon ze 7. října 1919 č. 541 sb.) služné, t. j. základní služební plat systemisovaný trvale v jednotlivých hodnostních třídách a platových stupnicích, od místních a činovních přídavků jakož i od přídavků drahotních, poskytovaných jen dočasně. Rovněž bez významu pro otázku, jaké služební požitky úředníku na dovolené s čekatelným náležejí, je okolnost, že doba v tomto poměru ztrávená podle § 74/2 započítává se pro vyměření výslužného. Z ustanovení toho nelze pro otázku příjmů ničeho dovozovati ani nepřímo, kdyžtě válečné přídavky pro výměru výslužného započítatelny nejsou.
Z uvedených důvodů bylo tedy stížnost i v tomto druhém bodě zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2255. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1084-1087.