Č. 1985.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Vyšetření hodnoty převzatého břemene, provedené v řízení o vyměření státního poplatku z převodu nemovitostí, není prejudicielní pro stanovení hodnoty tohoto břemene dle § 5 řádu o dávce z přírůstku hodnoty č. 545/1920.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 8872/22.)
Věc: Dr. K. Ř. v B. proti zemské správní komisi slezské v Opavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Kupní smlouvou ze dne 29. září 1921 prodal st-l manželům Ř. dům čp. — v Rychvaldě s pozemky jemu podle trhové smlouvy ze dne 20. června 1911 patřícími za 5300 K.
Z tohoto převodu berním úřadem v B. jemu oznámeného předepsal slezský zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty v O. st-li, jejž k podání přiznání k dávce z přírůstku nevyzval, a který také sám oznámení o zcizení neučinil, platebním rozkazem ze dne 25. listopadu 1921 dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 12832 K 25 h, při čemž vzal za základ, pokud jde o někdejší nabývací cenu této nemovitosti obnos 8000 K podle trhové smlouvy ze dne 20. června 1911, jejž si zjistil z pozemkové knihy, resp. ze sbírky listin.
Ve svém odvolání uplatňoval st-l, že trhovou smlouvou ze dne 20. června 1911 převzal řečenou nemovitost zatíženou nedílným bezplatným doživotním výměnkem manželů Jana a Mariany V., kterýž výměnek oceniti jest na 300 K ročně, takže representuje kapitalisovanou hodnotu 4500 K, kterouž částku připočísti jest k nabývací ceně.
Tomuto odvolání vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím jen potud, že připočetl k nabývací kupní ceně per 8000 K pod titulem vedlejších závazků ještě 600 K, jako kapitalisovaný výměnek manželů V. z kupní smlouvy ze dne 4. února 1903 dle spisů berního úřadu a snížil — opravuje platební rozkaz první stolice — dávku samu na 12634 K 40 h.
Stížnost, namítajíc, že ocenění řečeného výměnku toliko částkou 600 K dle správních spisů berního úřadu jest naprosto nesprávné a libovolné a skutečné ceně výměnku neodpovídající, vytýká řízení vadnost, již vidí v tom, že žal. úřad porušil základní zásadu slyšení strany před vyměřením dávky, nedav st-li ani příležitost k vyjádření ohledně ocenění, obsaženého ve spisech berního úřadu, do nichž st-l ani nahlédnouti nemohl.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Není sporu o tom, že hodnota výměnku manželů V. připočísti se má za účelem zjištění nabývací ceny za řečenou nemovitost ve smyslu odst. 2 § 5 vl. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. (dávkového řádu) ke kupní ceně 8000 K, vytknuté v kupní smlouvě ze dne 20. června 1911 a není sporno, že hodnota tohoto výměnku ve smyslu odst. 4 cit. § 5 určena býti má podle předpisů § 16 popl. zák. ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z., a to v daném případě podle předpisu uvedeného pod lit. c) zmíněného § 16 patnácteronásobným obnosem ročního plnění.
Závisí tedy správnost určení hodnoty tohoto výměnku na správném zjištění hodnoty plnění ročního. Výši hodnoty této dlužno vyšetřiti dle všeobecných zásad administrativního řízení, ježto cit. dávk. řád č. 545/20 sb. nepředpisuje pro tento případ žádného řízení zvláštního a jmenovitě nelze na takovéto případy použíti předpisu § 17 cit. dávk. řádu, poněvadž se nejedná o určení obecné hodnoty celé nemovitosti na místo nabývací ceny této.
Dle všeobecných zásad administrativního řízení náleží tedy úřadu, aby zachovávaje zásadu slyšení stran předsevzal zjištění hodnoty, o kterou jde, za účasti strany neb aby straně poskytl možnost a příležitost, by zaujala a projevila své stanovisko k výsledkům šetření, úřadem konaného, jež úřad hodlá vzíti za podklad svého rozhodnutí.
V čem spočívá v daném případě roční plnění i poskytování řečeného výměnku, udal st-l zevrubně ve svém odvolání z platebního rozkazu a žal. úřad správnost tohoto udání nepopřel.
Hodnotu tohoto ročního plnění udal st-l na 300 K.
Nař. rozhodnutí, jež postrádá bližšího odůvodnění, uvádí jen, že se připočítá k nabývací ceně 8000 K ještě částka 600 K jako kapitaliso- vaný výměnek manželů V., »dle spisů berního úřadu«. Z administrativních spisů nevysvítá, že by zjištění hodnoty řečeného výměnku resp. hodnoty řečeného plnění téhož se bylo stalo za účasti st-le, a nebo že by mu byla dána možnost, aby zaujal své stanovisko k výsledkům úředního šetření bez jeho účasti konaného.
Míní-li žal. úřad, jak ve svém odvodním spise projevuje, že stačilo, když vyšetřil částku, která svého času při vyměřování státního převodního poplatku z převodu řečené nemovitosti v roce 1911 vzata byla jako podklad pro určení hodnoty řečeného výměnku, t. j. částku 40 K ročně a že st-l nemůže požadovati při dalším prodeji reality v roce 1921 jiné určení hodnoty, když při nabývání reality v roce 1911 srozuměn byl s tímto stanovením výměnku na 40 K ročně, jest na omylu.
Zjištění hodnoty břemene nebo z toho vyplývajících opakujících se vedlejších plnění, stavší se v řízení k stanovení státního poplatku převodního při nabytí nemovitosti, není prejudicielní pro stanovení hodnoty tohoto břemene nebo vedlejšího plnění dle § 5 dávk. řádu podle vl. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. Neboť připouští-li tento dávk. řád samostatné zjištění celé hodnoty nemovitosti úřadem dávku z přírůstku vyměřujícím, nutno právo to uznati i v příčině jednotlivých složek hodnoty a prohlášení strany u příležitosti zjištění převodního poplatku učiněná o hodnotě nemovitosti neb jednotlivých složek téže, nemohou býti pro zjištění hodnoty dle dávk. řádu směrodatná.
Když tedy žal. úřad určení hodnoty ročního plnění a tedy i určení hodnoty řečeného výměnku předsevzal jednostranně bez účasti st-le a ani mu nedal příležitost, aby mohl uplatňovati své námitky a hájiti správnost svého tvrzení, porušil podstatné formy řízení administrativního; provedené správní řízení jest v tomto směru podstatně vadné a bylo proto dle § 6 zák. o ss nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

Nález č. 1985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 545-547.