Č. 1930.

Státní zaměstnanci (slovenská výhoda): Státní zaměstnanec na Slovensku může — odvolávaje se na sdělené mu zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku (usnesení min. rady z 27. července 1920) — dovozovati z nich nárok před nss-em stihatelný, aby mu za podmínek v zásadách těch stanovených přiznány byly výhody tam normované.
(Nález ze dne 5. února 1923 č. 7642/22 1). Věc: Jaroslav Ch. v Bratislavě proti ministerstvu financí stran slovenské výhody.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl dekretem min. financí ze dne 31. října 1919 jmenován berním ředitelem pro obvod gen. fin. ředitelství v Bratislavě s přiznáním požitků dle 7. hodnostní třídy 2. stupně platového.
V té době měl st-l, jak z administrativních spisů na jevo vychází, požitky 8. hodnostní třídy 1. stupně platového. Byl tedy st-li přiznán jeho definitivním jmenováním na Slovensko jako t. zv. slovenská výhoda postup co do požitků o 1 hodnostní třídu a 1 platový stupeň.
Přepočtením služební doby byl by st-l ke dni 1. ledna 1921 dosáhl požitků 7. hodnostní třídy 1. platového stupně.
Nař. rozhodnntím. byly pak st-li s ohledem na tento výsledek propočtení služební doby a z důvodů st-lova definitivního ustanovení na Slovensku ve smyslu odst. 2 B usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 přiznány od 1. ledna 1921 nové služební požitky 7. hodnostní třídy 4. stupně platového.
Stížnost domáhá se zrušení nař. rozhodnutí a dovozuje, že —2
Žal. úřad namítá v odvodním spise především, že nejde o porušení právního nároku st-lova, protože t. zv. slovenská výhoda, o niž jde, nebyla stanovena ani zákonem ani na základě zákona vydaným a ve Sbírce zákonů a nařízení publikovaným vládním nařízením. Jde o pouhý interní výnos stanovící směrnice a pokyny pro správní rozhodování ve věci jím upravené. Nař. rozhodnutí neodporuje však ani těmto zásadám. Původní výhoda st-li při jmenování na Slovenko propůjčená byla sice redukována, ale ani ze zásad v citovaném min. výnosu neplyne naprostá nedotknutelnost výhody původní.
Rozhoduje o této stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Především nutno zabývati se námitkou žal. úřadem v odvodním spise vznesenou, že totiž zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku stanovené a schválené v min. radě dne 27. července 1920 nemají povahy zdroje práva a nemohou proto zakládati individuelní právní nárok.
Názoru tomu nss přisvědčiti nemohl.
Zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, které tvoří podklad rozhodování v této věci, schváleny byly vládou v min. radě ze dne 27. července 1920. Vláda, která se na stanoení těchto zásad usnesla, jest ve smyslu § 64 úst. listiny orgánem moci výkonné a nadána i mocí vládní. V důsledku toho jsou pak takovým usnesením vlády ve sboru učiněným vázána všechna ministerstva a to tak dlouho, dokud usnesení to není odvoláno nebo jinak změněno. Tento samozřejmý důsledek vázanosti jednotlivých ministerstev byl v cit. usnesení min. rady nad to ještě výslovně vytčen v odst. 12 zásad.
Dotčený úkon správní vyšel od vlády, tedy od úřadu k tomu nesporně příslušného. Žal. úřad sám také ani správnost tohoto aktu nepopírá. Potom však takovýto úkon orgánu, pověřeného organisací úřadů na Slovensku, jímž kategoricky stanoveny byly podmínky, za kterých se přiznávají jednotlivým státním zaměstnancům určité výhody, považovati jest za základ pro upravení služebního poměru těchto zaměstnanců zakládající jim určitá za jistých podmínek stanovená práva, byl-li jim tento správní akt kompetentním orgánem služební cestou sdělen, o čemž podle stavu administrativních spisů není pochyby a což žal. úřad ani sám nepopírá.
Namítá-li žal. úřad, že správní akt ten nebyl náležitě publikován, jest námitka tato nerozhodná, když právě v daném případě jde o pouhý akt správní, nikoli však o zákon nebo nařízení, k jichž platnosti a závaznosti by ovšem řádné publikace bylo třeba.
Jest proto námitka žal. úřadu, že st-l z cit. usnesení min. rady z 27. července 1920 vůbec žádných práv nemůže odvozovati, lichá.3

Stejně v nálezech z téhož dne č. 7640/22, 2089 a 2090/23 a j
Výtky stížnosti této jsou zcela obdobné, jako výtky obsažené ve stížnosti, o níž vydán byl nález č. 7640/22 (Boh. 1929 adm.)
Další odůvodnění kryje se s důvody nálezu předchozího k obdobným námitkám se vztahujícími.

Citace:

Nález č. 1930. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 423-425.