Č. 1850.Zajištění bytu pro veřejné zaměstnance (Slovensko): Veřejný notář na Slovensku není státním zaměstnancem ve smyslu § 13 zákona z 11. července 1922 č. 225 sb.(Nález ze dne 17. ledna 1923 č. 472.)Věc: Marie D. v T. proti županskému úřadu v Trenčíně o zajištění bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím ze dne 4. listopadu 1922 zajistil županský úřad v Trenčíně podle § 13 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. v domě st-lky čp. — v T. byt, používaný za kancelář veřejným notářem Drem K. H., který se uprázdní přeložením tohoto státního úředníka z T., s tím, že zajištění působí ode dne zrušení dosavadní nájemní smlouvy, pokud se týče dnem uprázdnění bytu. Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou. Podle § 13 zák. ze dne 11. července 1922 č. 225 sb. může úřad, uprázdní-li se byt obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, byt ten zajistiti pro státního zaměstnance. Zákon tedy výslovně předpokládá, že jde o byt obývaný dosud státním zaměstnancem.V případě, o nějž jde, uprázdnily se kancelářské místnosti, používané veřejným notářem. Žal. úřad vycházel, zajišťuje místnosti ty jako rodinný byt pro důstojníka, z názoru, že veřejný notář jest státním zaměstnancem, jak jej uvedený zákon na mysli má.Názor ten není správným. Veřejný notář vystupuje jednak jako osoba k určitým úkonům stranou zmocněná, jednak jak orgán, jemuž obstarávání jistých právních úkonů jest buď v zákoně (zák. čl. 35 z r. 1874 a čl. 16 zákona z roku 1894) vyhrazeno nebo může býti naň přeneseno. Avšak veřejný notář není státním zaměstnancem, ježto není ve služebním poměru k státu, nemá od státu ani platu ani zaopatřovacích požitků, a není též zařaděn do nějaké hodnostní třídy státních zaměstnanců. Při tom nepadá na váhu ta okolnost, ze veřejný notář vykonává také úkony státem jemu svěřené, poněvadž tím nevstupuje do služebního poměru vůči státu a nemá za úkony ty stálé a pravidelné požitky od státu, nýbrž béře úplatu od stran. Poněvadž pak zákon ze dne 11. července 1922 č. 225 jest povahou svou zákonem výjimečným, nelze veřejného notáře ani extensivním výkladem zákona ani analogií započítati ke kategorii oněch státních zaměstnanců, jichž byty podle doslovu zákona mohou po uvolnění býti úřadem zajišťovány zase pro státní zaměstnance. Nař. rozhodnutí nemá opory v zákoně a bylo je proto zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss, aniž bylo zapotřebí zabývati se i další námitkou ve stížnosti vznesenou.