Č. 2126.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti. — Administrativní řízení: Účinky prekluse v § 16, odst. 2 dávk. řádu z 23. září 1920 č. 545 sb. vytčené mohou nastati jen, když strana byla ve smyslu druhé věty vyzvána, aby podala přiznání k dávce a ve vyzvání tom na následky stanovené v § 16, 2. odst. byla upozorněna.(Nález ze dne 22. března 1923 č. 4743).Věc: Karel W. a Em. W. v L. (adv. Dr. Frat. Kraus z Liberce) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: St-lé prodali kupními smlouvami z 3. února 1921 a ze 24. března 1921 své nemovitosti zapsané v knihovních vložkách č. — a — obce S. H., kterých nabyli v roce 1907, a v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedli v rubrice připočítatelných nákladů dle § 8 ř. dávk., že v roce 1918—1921 provedli přístavbu obytné budovy a novostavbu stodoly nákladem 137 799 K 27 h. Platebními rozkazy z 13. října 1921 vyměřil zemský inspektorát pro zemské dávky st-lům z uvedených převodů dávku z přírůstku hodnoty 30 660 K 62 h a 3305 K 68 h, nevzav v počet stavební náklady st-li účtované jako položku k nabývací ceně připočítatelnou. Zsv zamítl nař. rozhodnutím stížnost na platební rozkazy pro neuznání onoho připočtu podanou v podstatě z důvodu, ze strana opomenula s přiznáním k dávce předložiti doklady o účtovaném investičním nákladu, ani nežádala o lhůtu k předložení jich a že není přípustno v řízení rekursním důkazy dostatečně podati. O stížnosti na toto rozhodnutí podané, vytýkající vadnost řízení a nesprávné právní posouzení věci uvažoval nss takto: Nař. rozhodnutí spočívá na právním názoru, že strana musí v každém případě již s přiznáním k dávce předložiti hodnověrné průkazy o přípočtech, na něž činí nárok, a že za daných okolností nemohou průkazy takové v postupu instančním býti podány. Názor ten nelze uznati správným. Dávkový řád ze dne 23. září 1920 1920 č. 545 sb. ustanovuje v odst. 2 § 16, který jedná o povinnosti podati oznámení a vysvětlení v řízení ukládacím, že okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody (přípočty a pod.), jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak k nim při vyměřování dávky nebude přihlíženo. Ustanovení tomu předchází v odst. 1 § 16 předpis, že zcizitel jest povinen podati přiznání k dávce, byl-li vyměřujícím úřadem vyzván, aby přiznání ve lhůtě k tomu stanovené předložil a dále ustanovení, že, nevyhoví-li zcizitel vyzvání, aby podal přiznání neb vysvětlení v dané lhůtě, ačkoliv na následky nevyhovění byl výslovně upozorněn, vyměří úřad dávku na základě pomůcek, které má po ruce. Z předpisů těch plyne, že ustanovení 2. odst. § 16, kteréž dlužno vykládati v souvislosti s odst. 1, platí jen v tom případě, když strana byla úřadem vyzvána, aby přiznání k dávce podala, a že účinky prekluse tam stanovené mohou nastati jen, když ve vyzvání k podání přiznání strana byla výslovně upozorněna na povinnost, okolnosti, na základě nichž činí nárok na výhody, jako přípočty a pod., již v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, a na následky, které nastanou, nevyhoví-li strana této povinnosti. Ze spisů však nejde na jevo a žal. úřad ani v nař. rozhodnutí ani v řízení před nns-em netvrdil, že st-lé byli vyzváni, by podali přiznání k dávce v určité lhůtě, a že vyzvání to mělo obsah odpovídající ustanovení odst. 2 § 16. Avšak i kdyby st-lům bylo bývalo vyzvání k podání přiznání k dávce s upozorněním na povinnost jejich ve smyslu odst. 2 § 16 a na následky tam stanovené doručeno, nemohlo by stanovisko, jež žal. úřad ve věci zaujal, uznáno býti správným. St-lé uvedli již ve své stížnosti na platební rozkazy, že přiložili k svému podání (patrně přiznání) přesný seznam a výpočet nákladů na přístavby a novostavby, které dle účtů činí 137 799 K 27 h a předložili se stížností k žal. úřadu nejen nový seznam účtů, ale i veškeré účty v prvopisu a tvrdí ve stížnosti k nss podané, že s přiznáním předložili podrobný seznam všech účtů za provedené stavby, obsahující datum a částku každého účtu, jehož opis také ke stížnosti předložili, a že se v dokladu tom nabídli k předložení originálních účtů. Žal. úřad v nař. rozhodnutí nezaujal žádného stanoviska k tomuto tvrzení strany, správnost jeho pak ani v řízení před nss-em nepopřel a nezbývá proto soudu, než aby při rozhodnutí svém vycházel ze zmíněného tvrzení strany, které není nijak vyvráceno. Strana mohla ze svého stanoviska pokládati za dostatečné předložení podrobného seznamu účtů, když se spolu nabídla k předložení originálních účtů. úřadu vyměřujícímu pak vzhledem k ustanovení § 8 ř. dávk. náleželo, když předložený doklad nepokládal za dostatečný neb hodnověrný, aby vyzval stranu, aby předložila další doklady nebo podala potřebná vysvětlení, stanovil k tomu lhůtu a upozornil stranu na následek nevyhovění příkazu, jak nařizuje § 16 ř. dáv. v posl. větě 1. odstavce. Když však úřad vyměřující tak neučinil a strana teprve z platebních rozkazů seznala, že úřad k dokladu jí předloženému nehleděl, aneb jej za dostatečný a hodnověrný nepokládal, aniž by stanovisko své straně sdělil, nemůže straně býti odňata možnost, aby v administrativním postupu instančním předložila další doklady, k jichž předložení se včas nabídla. Žal. úřad však nevzal vůbec zřetele na účty, které strana předložila v originále se stížností na platební rozkazy. V tom, že žal. úřad nedbal důkazů stranou předložených, spočívá podstatná vada řízení, jež způsobena byla názorem právním, který, jak shora dolíčeno, je v odporu s předpisy řádu dávkového. Bylo proto nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušeno.