Č. 1831.

Pozemková reforma. Co rozuměti jest objekty sloužícími hospodaření na zabraných nemovitostech (§ 3 lit. a) zák. zábor.)? (Právní věty jako u č. 1663 pod 1. a 2.) — Poměr mlýna k ostatním zabraným nemovitostem po této stránce.
(Nález ze dne 11. ledna 1923 č. 224.)
Věc: Egbert B., majitel velkostatku v J. (adv. Dr. Jindřich A. Vaníček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení mlýna čp. 60 v J. ze záboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Na žádost správy velkostatku J. ze dne 29. března 1921 podanou u obvodové úřadovny stpú v Brně za vyloučení průmyslových podniků, totiž parní pily v K., mlýna v J., cihelny a pivovaru tamtéž, vesměs s příslušnými pozemky, konalo se dne 15. června 1921 šetření na místě samém, při němž — pokud jde o mlýn v J. — bylo zjištěno toto:
»Mlýn č. p. — v J. stojí na stavební parcele č. —, jeho stodola na stavební parcele č. —; rybník, v němž se voda nadržuje, jest na parcele č. — a k rybníku přivádí se voda mlýnskou strouhou ležící na parcele č. —, voda se odvádí odpadovým potokem parc. č. — a —. Pozemkové parcely č. — a — používány jsou nyní za zahrádky u mlýna, pozemková parcela č. — leží mezi shora zmíněným rybníkem, přiváděcí strouhou a přepadovým korytem. Poměry vodoprávními jest tato parcela připojena k nemovitostem mlýna.
»Zároveň s mlýnem přikoupeny byly k panství hospodářské jeho pozemky, totiž louka parcela č. — a — a role č. — a —, konečně pastvina parcela č. —.
»Mlýn tento byl od velkostatku přikoupen v r. 1900, nebyl knihovně připsán k velkostatku do zemských desk, nýbrž do pozemkové knihy, nebyl nikdy ve vlastní režii provozován, byl vždy i s uvedenými pozemky dáván do pachtu, kdežto ostatní hospodářské pozemky velkostatku v J. byly obhospodařovány vždy ve vlastní režii. Potřebám velkostatku vůbec nesloužil a to, proto, poněvadž správa měla obavu, aby dočasný nájemce příliš ve svůj prospěch při mletí obilí velkostatku nekořistil, a proto dala semílati v cizích mlýnech. Propachtovaný panský mlýn sloužil výhradně zájmům obchodním.«
Dne 12. července 1921 předložila správa velkostatku J. stpú-u mimo jiné také opis nájemní smlouvy ze dne 18. dubna 1913, kterou správa pronajala řečený mlýn s příslušenstvím manželům Janu a Anně J-vým na 12 let dnem 1. května 1913 počínajíc za roční nájemné 1600 K a v níž jsou také tyto podmínky stanoveny: »13. Správa velkostatku vyhrazuje si právo, vyvážeti z rybníku u mlýna bahno a nános, sekati tamtéž led nebo povolení k sekání ledu na rybníku jinému dáti, v rybníce i náhoně ryby chovati a loviti. Tomu všemu nesmí nájemce překážeti, naproti tomu bude však správa velkostatku dbáti, aby tím nebyl zbytečně nájemce zkracován na své živnosti 15. Velkostatek může si v rybníce přechovávati trouby pro svůj vodovod, vodu z náhonu na své louky k zavodňování pouštěti, jakož i pouštěti vodu trubicí do drvárny ... 16. Kdyby se trouby zámeckého vodovodu, položené v rybníce, tak poškodily, že by bylo třeba opravy nebo výměny jich, vypustí nájemce vodu z rybníka, aby se správa vodovodu státi mohla co nejrychleji beze vší náhrady.«
Rozhodnutím ze dne 20. srpna 1921 stpú nevyhověl žádosti za vyloučení výše zmíněných objektů ze záboru, poněvadž po provedeném šetření shledal, že tu není zákonných podmínek pro vyloučení dle § 3 a) zák. zábor. V důvodech je dále uvedeno, že nelze tvrditi, že by uvedené objekty byly hospodářsky samostatné a zabranému velkostatku nijak nesloužily, neboť jejich hospodářské vztahy jsou patrný nejen z jejich účelů, pro které byly velkostatkem zřízeny, aby totiž zpracovaly produkty velkostatku ku př mlýn obilí na pozemcích velkostatku vypěstované, nýbrž hospodářská souvislost objektů těch s velkostatkem jest prokázána ještě jinými určitými okolnostmi .... Dle pachtovní smlouvy ze dne 18. dubna 1913, podle které st-lé propachtovali zámecký mlýn v J., slouží mlýn ten resp. jeho rybník mlýnský velkostatku, poskytuje mu bahno, nános, led, chov ryb a jich lovení, slouží i tím, že velkostatek v rybníku mlýnském přechovávati může roury pro vodovod velkostatku potřebné, může pouštěti vodu na louky velkostatku a do drvárny a t. d. Z toho plyne, že uvedené objekty jsou v mnohém hospodářsky závislé na velkostatku a opačně, že také velkostatku v jeho hospodaření slouží.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí Egbertem B. podané pro nezákonnost a vadnost řízení, uvážil Nss takto:
Podle § 3 a) zák. zábor. jest pro vyloučení určitého objektu ze záboru třeba, aby a) byl právně samostatný, b) byl hospodářsky samostatný, c) nesloužil hospodaření na zabraných nemovitostech a musí dle ustálené judikatury tohoto soudu všecky tyto podmínky býti splněny společně, aby mohlo býti s úspěchem reklamováno vyloučení objektu ze záboru. Nedostatek i jen jediné z nich činí použití § 3 a) zák. zábor. nepřípustným.
Žal. úřad se o právní samostatnosti vylučovaného mlýna nezmiňuje, dlužno tedy míti za to, že ji připouští, a to tím spíše, když ostatním zároveň vylučovaným objektům, to jest parní pile, cihelně a pivovaru právní samostatnost výslovně upírá.
Pokud jde o hospodářskou samostatnost objektu, mluví o ní žal. úřad toliko v souvislosti s třetí výše zmíněnou podmínkou pro vyloučení, a to tak, že jest zřejmo, že se vlastně nezabývá otázkou hospodářské samostatnosti mlýna jako takovou, nýbrž že chtěl výrazem tím toliko naznačiti, že mezi mlýnem a ostatními zabranými nemovitostmi jsou určité hospodářské vztahy, ze kterých plyne, že mlýn slouží hospodaření na zabraných nemovitostech, že tedy stpú vlastně jen popírá, že by tu byla třetí z uvedených podmínek pro vyloučení.
I to by ovšem, jak řečeno, samo o sobě stačilo k zamítnutí žádosti vylučovací, kdyby se tvrzení žal. úřadu ukázalo správným. Ale Nss dospěl k názoru, že tomu tak není. Jak již bylo vysloveno v nálezu tohoto soudu ze dne 16. listopadu 1922 č. 14072, Boh. 1663 adm., na jehož odůvodnění se strany podle § 44 jed. řádu odkazují, jest slovům § 3 a) zák. zábor.: »objekty . . . ., jež neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech rozuměti tak, že jde o objekty, které — nejsouce samy určeny k zemědělské výrobě — jsou tu k tomu, aby pomocí nich byly buď přirozené plody z půdy na ostatních zabraných nemovitostech dobývány nebo dobyté plody zpracovány na tolik, aby se staly odbytelnými, aniž by přestaly ještě býti produktem zemědělským a staly se běžným výrobkem průmyslovými, nebo konečně, aby v nich byly plody dobyté, po případě i měrou právě naznačenou zušlechtěné zpeněženy. Ani o takových objektech však nelze již říci, že slouží hospodaření na zabraných nemovitostech, když hlavním účelem jejich není výroba, zpracování nebo zpeněžení zemědělských produktů ze zabraného velkostatku, nýbrž z hospodářství cizích.
Žal. úřad odůvodňuje svůj zamítací nález v prvé řadě tím, že mlýn, o nějž jde, byl velkostatkem zřízen k tomu účelu, aby zpracoval obilí na pozemcích velkostatku vypěstované, čímž patrně chtěl naznačiti, že tu jde skutečně o takový poměr mlýna k ostatním zabraným nemovitostem, o jakém se právě stala zmínka. Ale takovýto úsudek jest v daném případě naprosto vyloučen již tím, co bylo dle protokolu ze dne 15. června 1921 zjištěno při provedeném předběžném šetření, na které se žal. úřad sám odvolává, že totiž sporný mlýn byl velkostatkem přikoupen v r. 1900 a že nebyl nikdy ve vlastní režii provozován, nýbrž dáván do pachtu a potřebám velkostatku vůbec nesloužil, protože správa panství měla obavu, aby dočasný nájemce při mletí obilí ji nezkracoval, a proto dávala semílati v cizích mlýnech, takže mlýn propachtovaný sloužil výhradně zájmům obchodním.
Vycházel-li tedy žal. úřad z předpokladu, že sporný mlýn tu byl a jest proto, aby zpracoval obilí vypěstované na pozemcích velkostatku J., jest skutková podstata nař. rozhodnutí po této stránce v rozporu se zjištěnými okolnostmi a trpí proto řízení, na němž spočívá nař. rozhodnutí, podstatnou vadou.
Za tohoto stavu věci nebylo ani třeba, aby Nss podrobil svému přezkoumání také otázku, zda se mlýn zabývá pouhým zušlechťováním produktů zemědělských, či zda výrobky jeho — mouka, krupice a t. d. — jsou již běžným výrobkem průmyslovým, takže by mlýn dle hořejších vývodů ani zpracováním obilí z velkostatku, i kdyby je vskutku obstarával, nesloužil hospodaření na zabraných nemovitostech.
Ale ani ostatním důvodům, kterými se snaží žal. úřad opodstatniti svůj zamítavý výrok, nelze přiznati váhu. Objektem výhod, o kterých se mluví v pachtovní smlouvě ze dne 18. dubna 1913, není především mlýn jako mlýn, nýbrž toliko mlýnský rybník a náhon, tedy nejvýš příslušenství mlýna určené v podstatě k tomu, aby sloužilo živnosti mlynářské ve mlýně provozované, která nemá při uplatňování výhod těch dle smlouvy zbytečně býti zkracována. Výhody samy pak plynoucí ze smlouvy té ve prospěch vlastníka zabraných nemovitostí jsou jednak rázu takového, že se nelze vůbec domysliti, čím by jimi mohlo býti slouženo hospodaření na zabraných nemovitostech (tak výhrada, že vlastník panství bude moci v rybníce mlýnském sekati led nebo dávati jej sekati jinému, chovati a loviti v rybníce a náhoně ryby, přechovávati v rybníce trouby potřebné pro vodovod a opravovati je při vypuštěném rybníce jakož i pouštěti vodu do drvárny), jednak jsou — i když by jimi mohlo býti slouženo dobytí, resp. získání zemědělských plodů na zabraném statku (t. j. pokud jde o vývoz bahna a nánosu z rybníka, pak o pouštění vody z náhonu k zavodňování louky) tak podřadné a nepatrné, že nelze proto ještě důvodně tvrditi, že mlýn č. p. — v J. s přísl. má za hlavní účel, aby sloužil hospodaření na zabraných nemovitostech, nýbrž je zřejmo, že podstatný účel jeho je zcela jiný a že tedy opačný úsudek žal. úřadu není v souhlase se zákonem a se zjištěným stavem skutkovým.
Protože pak jiných důvodů, z nichž by plynula neoprávněnost nároku st-lova na vyloučení mlýna s příslušenstvím ze záboru, žal. úřad neuvedl, bylo nař. rozhodnutí, pokud odmítlo vyloučiti mlýn č. p. — v J. ze záboru, zrušiti, a to pro vadnost řízení, neboť při jednom z uplatněných důvodů zamítacích nebyla Nss zkoumána zákonitost jeho, když bylo jasno, že odporuje spisům.

Citace:

Nález č. 1831. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 218-221.