Č. 1994.

Administrativní řízení: Předpis třetího odstavce §u 1 zák. lhůtového ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z., podle kterého v řízení před úřady politickými den, kterého rekurs jest dán na poštu, pokládá se za den podání rekursu, neplatí pro opravné řízení proti rozhodnutím úřadů pro dozor ke školám na základě zvláštních zákonů zřízených.
(Nález ze dne 20. února 1923 č. 2918.)
Věc: Bohumil F., Františka S. a Matěj H. v Z. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran zamítnutí stížnosti jako opožděné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Moravská zem. škol. rada v Brně výnosem z 29. listopadu 1921 č. — rozhodla, že děti st-lů Jana F., Frant. S« a Karel H., ježto jsou české národnosti a českého jazyka mateřského, podle §u 20 zák. ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906 a s poukazem na analogické ustanovení §u 1 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. vylučují se z německé školy v Z. a přikazují se českým školám v Z. Tento výnos byl st-lům intimován výměrem městské rady ve Znojmě z —, doručeným jim podle stvrzenky vesměs dne 9. prosince 1921.
St-lé proti výnosu zšr podali u této zšr rekurs na min. škol., který k zšr-ě došel dne 24. prosince 1921 pod č. 2757 a byl nálezem min. škol. ze dne 20. února 1922 č. — zamítnut z důvodu, že došel k zšr po uplynutí předepsané 14denní lhůty.
Stížnost k nss-u podaná namítá, že rekurs do rozhodnutí zšr byl podán včas, neboť rozhodnutí bylo doručeno st-lům dne 10. prosince 1921, jak prý vychází ze spisů obecního úřadu osvědčujících akt doručný, a rekurs s adresou mor. zšr-y v Brně byl podán podle podacího lístku ddto 23. prosince 1921 tohoto dne na poště v Z.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Žal. úřad vyslovuje, že rekursy st-lů došly k zšr po uplynutí 14denní lhůty čítané ode dne doručení napadeného výnosu mor. zšr-y, vycházel zřejmě z okolností vysvítajících ze správních spisů, totiž že napadený výnos byl st-lům doručen dne 9. prosince 1921 a rekurs že došel k podacímu úřadu dne 24. prosince 1921, tedy den po uplynutí čtrnáctidenní lhůty.
Pokud stížnost k nss-u podaná tvrdí, že doručení napadeného výnosu stalo se teprv dne 10. prosince 1921, a bere tím v odpor skutkové zjištění žal. úřadu, že doručení se stalo již o den dříve, mohl nss o námitce uvažovati jen s hlediska odstavce §u 6, odst. 2 zák. o ss., t. j. se zřetelem k případným vadám řízení. Stížnost shledává vadu řízení v rozporu se spisy tvrdíc, že akt doručný osvědčen jest dnem 10. prosince 1921. Jest v tomto bodu zřejmě bezdůvodná, neboť není vytýkaného rozporu se spisy, nýbrž stížnost sama vychází z předpokladu spisům se příčícího, ježto doručné listy městského úřadu v Z., jenž doručení výnosu provedl, osvědčují akt doručný již dnem 9. prosince 1921, jak správně vzal za základ žal. úřad.
Pokud stížnost poukazuje na tvrzený jí fakt, že rekurs adresovaný podacímu úřadu byl podán na poštu již dne 23. prosince 1921, takže jevil by se podaným ve lhůtě 14denní i kdyby doručení napadeného výnosu straně bylo stalo se již dne 9. prosince 1921, vytýká nař. nálezu nezákonnost, totiž že úřad pokládal za rozhodný pro zachování rekursní lhůty den dojití k podacímu úřadu a nikoli již den podání rekursu na poštu, kteréhož proto ovšem ani nezjišťoval. Stížnost má tu patrně na mysli předpis §u 1, odst. 3 zák. ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. stanovící, že posléze zmíněný den pokládá se za den, kterého rekurs byl podán. Avšak tento předpis jak podle nadpisu cit. zákona, tak podle úvodu jeho §u 1 vztahuje se jen na lhůtu pro opravné prostředky směřující proti rozhodnutím a opatřením úřadů politických t. j. okresních a zemských správ politických, jichž organisace spočívá na zákonu ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z. a jimiž nejsou úřady školské, zřízené podle zvláštních zákonů (zákon ze dne 25. května 1868 č. 48 ř. z. § 10 a mor. zákony zemské ze dne 12. ledna 1870 č. 3 z. z. a ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906) pro dozor ke školám. Tímto směrem nese se konstantní judikatura tohoto tribunálu a zejména vychází z uvedeného názoru též jeho nález ze dne 22. března 1922 č. 3953 (Boh. č. 1244 adm.). Ježto zšr jest nesporně úřadem školeským, nelze se v daném případě dovolávati vytčeného výjimečného předpisu, úřad právem vycházel z názoru, že rozhoduje jediné den dojití rekursu na místo podací, a jest tedy stížnost i v tomto bodu bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1994. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 560-561.