Č. 1851.

Školství (Slovensko): Odporuje zákonu, pensionuje-li úřad učitele veřejné školy s působností před doručením pensijního dekretu.
(Nález ze dne 17. ledna 1923 č. 483.)
Věc: Marek W. v N. (adv. Dr. Geza Donath z Nových Zámků) proti školskému referátu v Bratislavě (konc. úředník Dr. Valentin Vávro) o pensionování.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud vyřklo stěžovatelova pensionování s působností před doručením pensijního dekretu, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: St-l působil jako učitel na židovské škole lidové v N. ode dne 1. září 1890. Do učitelského pensijního ústavu byl přijat dne 1. listopadu 1890. Výnosem školského referátu v Bratislavě ze dne 30. září 1919 byla tato škola zrušena a st-l byv sproštěn služby pobíral dále své posavadní služební požitky od státu, které mu pak dne 30. dubna 1920 byly zastaveny. Po té podáním ze dne 10. října 1920 zažádal u školského referátu v Bratislavě za pensionování a poukázání patřičných požitků pensijních, aniž při tom uplatňoval nárok na doplacení svých dnem 3. dubna 1920 zastavených služebních požitků od zastavení až do pensionování. Školský referát v Bratislavě této st-lově žádosti vyhověl výnosem ze dne 17. srpna 1921, ale pensionoval ho s působností již ode dne 1. května 1920 a přiznal mu od té doby, odvolávaje se na § 3 uher. zák. čl. 43 : 1891 a bera za základ službu 30 roků pensi ročních 1920 K a válečnou podporu per 660 K. Odpovídající tomu pensijní dekret byl doručen st-li dne 23. října 1921.
Do uvedeného posléze výnosu školského referátu v Bratislavě směřuje stížnost, o níž nss uvážil takto:
1. Pokud namítá stížnost porušení zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb., podle něhož slušelo st-li vyměřiti pensi ve výši pense státního úředníka 3. stupně 7. třídy hodnostní, nikoli pensi podle uher. zákona fakticky určenou částkou mnohem nižší, jest již z toho důvodu bezpodstatnou, že dovolávaný zákon, upravující poměry aktivních státních zaměstnanců čsl. republiky, vůbec se nevztahuje na pensijní požitky, a to ani státních zaměstnanců, mezi něž však ani sám st-l se nezařaďuje, předpisy pak skutečně regulující pensijní požitky, t. j. zákony ze dne 17. prosince 1919 č. 2 a 3 sb. z roku 1920, zákon ze dne 23. března 1920 č. 99 sb., nařízení ze dne 25. října 1921 č. 298 sb. a zákon ze dne 8. srpna 1922 č. 247 sb., pokud je lze vztahovati na bývalé zaměstnance uherské, mají na zřeteli rovněž jen státní zaměstnance systému uherského.
2. Stížnost dále namítá, že stav pense může započíti až ode dne doručení pensijního dekretu; pokud tudíž st-l byl pensionován s působností již před tímto okamžikem, t. j. na místě teprv ode dne 23. října 1921 již ode dne 1. května 1920, jest rozhodnutí po názoru stížnosti nezákonné.
V tomto bodu jest stížnost důvodná, neboť pensionování, kterým se dosavadní právní poměr, totiž služební poměr, ruší a nový právní stav, stav pense, zakládá, jest aktem konstitutivním, jehož působnost může nastati teprv okamžikem, kdy strana byla o něm uvědoměna.
Nař. rozhodnutí odporuje proto zákonu, pokud jím vysloveno bylo pensionování s působností před dodáním pensijního dekretu, a slušelo proto tuto část napadeného rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss. pro nezákonnost.
3. Pokud stížnost vytýká, že do doby doručení pensijního dekretu měl býti st-li přiznán plat, jehož pobíral ve službě aktivní, jest nepřípustnou podle §§ 5 a 21 zák. o ss., ježto otázka, zda přísluší st-li plat z aktivní služby i po době, kdy mu byl zastaven, nebyla ještě v administrativním pořadu vyřešena, poněvadž žal. úřad stál na mylném stanovisku, že pensionování má právní účinek již od 1. května 1920, a nezaujal proto dosud stanovisko k otázce, zda a jaký nárok ze služebního poměru přísluší st-li za dobu od zastavení služebního platu až do doručení pensijního dekretu.
Slušelo tedy krom bodu 2. stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1851. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 260-261.