Č. 1936.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Český řád o dávce z přírůstku hodnoty z r. 1915 nedává straně nároku na prodloužení lhůty určené k podání námitek podle § 18, odst. 2 a nestaví proto žádost za prodloužení lhůty běh její. (Nález z 6. února 1923 č. 6011/22). Prejudikatura: Boh. 177 adm. Věc: Josef R. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Platebním rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 9. července 1921 vyměřena byla st-li z převodu nemovitostí ve vl. — poz. knihy pro obec S. zapsaných dávka z přírůstku hodnoty penízem 1682 Kč 20 h na podkladě zcizovací hodnoty 15736 Kč úředně dle § 18 čes. dávk. řádu předpokládané. Odvolání jeho domáhající se buď uznání zcizovací ceny 7868 Kč, jak vyplývá z kupní smlouvy ze dne 22. listopadu 1919, anebo soudního odhadu, zamítnuto bylo nař. rozhodnutím z důvodu prekluse dle § 18, odst. 4 č. d. ř. nastalé. Stížnost navrhujíc zrušení pro nezákonost rozhodnutí, po případě pro vadnost řízení uplatňuje, že prekluse vůbec nenastala a že nárok st-lův na provedení soudního odhadu byl zachován. O stížnosti té uvážil nss: 1. Jak již také v nálezu ze dne 12. září 1919 č. 4302 (Boh. 177 adm.) nss vyslovil, není cís. pat. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes. o dávce z přírůstku hodnoty ve prospěch strany ničeho ustanoveno o prodloužení lhůty k podání námitek proti hodnotě úřadem vyměřovacím dle § 18, odst. 2 cit. řádu předpokládané. Proto strana ani nemá nároku na toto prodloužení ani ona žádost běh lhůty původně stanovené nestaví.Není tedy strana podáním žádosti o prodloužení lhůty zmíněné chráněna proti následkům, jež řád dávkový stanoví pro případ zmeškání oné lhůty. I když strana podá žádost o prodloužení lhůty k námitkám jí dané před uplynutím lhůty té, činí tak na vlastní nebezpečí, že ji stihnou zákonné následky zmeškání, nebude-li úřad vyměřovací k žádosti o další lhůtu vůbec hleděti. Učinil-li tak st-l v daném případě přece a nehleděl-li úřad k této žádosti, nýbrž považoval-li nesporně po uplynutí původní lhůty podané námitky za opožděné, nelze v tom shledati nezákonnost, že úřad prohlásil preklusi dle 4. odst. § 18 za nastalou a vycházel z hodnoty úředně předpokládané a st-li sdělené. Není tedy prvá námitka stížnosti odůvodněna. 2. K vyšetření hodnoty soudním odhadem může dojíti dle 3. odst. § 18 teprve tehdy, když vyměřovací úřad dle 2. odst. oznámil straně, jaké ocenění by bylo dle jeho mínění přiměřeno, když dále strana ve lhůtě, kterou jí úřad k tomu určí, podá proti této úřadem vyměřovacím předpokládané hodnotě námitky a když konečně nedocílí se o hodnotě té smírné dohody, ač uzná-li úřad jednání o dohodu vůbec za účelné. Ani prvá ani druhá podmínka nejsou tu splněny. Při výměru ze dne 2. března 1921 nesdělil úřad ještě své ocenění, nýbrž až teprve výměrem ze dne 18. března 1921. Proti této dne 18. března 1921 sdělené hodnotě nepodal zase st-l ve lhůtě jemu určené námitky, a pouhá žádost o prodloužení lhůty k námitkám neměla vůbec významu, jak dovodil soud shora ad 1. Nesplněním zákonných podmínek nenabyl proto st-l nároku na vyšetření zcizovací hodnoty soudním odhadem. Dovolává-li se st-l, aby zdůvodnil tento svůj nárok, nálezu tohoto soudu ze dne 5. září 1921 č. 7422 (Boh. 922 adm.), přehlíží, že v tom případě úřad sdělil straně svoje ocenění a že strana proti němu včas námitky podala, že nové ocenění bylo úřadem sděleno výslovně za účelem docílení dohody a že po názoru nss tam vysloveném nabyla strana nároku na vyšetření hodnoty soudním odhadem již prvými svými včasnými námitkami, o kterých však v daném případě nemůže býti řeči, jak bylo ad 1. rozvedeno. Bylo proto zamítnouti celou stížnost jako neodůvodněnou.