Č. 1858.

Veřejní úředníci (Slovensko): 1. Úředníci a zřízenci systému uherského u župních a služnovských úřadů na Slovensku nestali se na základě zákona č. 210/1920 a nařízení č. 361/1920 již po zákonu samém státními úředníky československými, nýbrž stali se jimi jen potud, pokud ministrem vnitra byli jmenováni. — 2. Rozhodovati o pensionování okresního oficiála na Slovensku, který podle zák. č. 210/1920 do státní služby čsl. jmenován nebyl, přísluší župnímu administrativnímu výboru (před novou župní úpravou).
(Nález ze dne 18. ledna 1923 č. 710.)
Věc: Mořic Sch. v S. (adv. Aleš Posselt) proti administrativnímu výboru župy šarišské o výměru pense. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva vnitra z —, intimovaným výnosem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z —, byla žádost st-lova o převzetí do státní služby kancelářské při politické správě na Slovensku zamítnuta.
Stížnost proti rozhodnutí tomuto podanou odmítl nss usnesením z — bez dalšího řízení.
Podle cit. výnosu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska usnesl se administrativní výbor župy šárišské v sezení ze dne 27. října 1921 dáti st-le do výslužby a vyměřil mu na základě služební doby počítané od 30. srpna 1894 v trvání 21 let, 2 měsíců a 1 dne na podkladě posledních požitků aktivních od 1. listopadu 1921 odpočivné požitky podle župních stanov.
Proti tomuto usnesení župního správního výboru brojí stížnost k nss podaná z těchto důvodů:
1. Pensionování st-lovo nepatří do oboru působnosti administrativního výboru.
2. St-l měl býti pensionován nikoli podle starých župních stanov, nýbrž podle zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. a vl. nař. ze dne 21. května 1920 č. 361 sb., podle kterých je st-l od 1. srpna 1920 čsl. úředníkem. St-l dovolává se tu zejména ustanovení §§ 4 a 8, odst. 1. zákona 210/20, § 6, odst. 2. a § 4, odst. 3. nař. 361/20. Platí tudíž pro něho všechny předpisy platné pro úřednictvo státní v ostatních částech republiky a má tedy býti pensionován podle předpisů pro státní úředníky v ostatních částech republiky platných. St-l poukazuje tu zejména na ustanovení § 80 služ. pragm., který úřadu dává možnost st-le pensionovati.
3. Nař. rozhodnutí neodpovídá ani starým uherským předpisům a st-li měla býti podle těchto bývalých uherských předpisů započítána služba vojenská, diurnistická, milleniový rok a válečná léta, takže jeho služebná doba podle maďarských předpisů obnáší 42 roků.
4. St-l sloužil již od 17. září 1884 do dne 30. srpna 1894 jako župní diurnista, takže služební doba se mu měla počítati od 17. září r. 1884. O započtení této diurnistické doby svého času st-l žádal a bylo mu výnosem podžupana župy šárišské z — sděleno, že mu doba služební od počátku jeho zaměstnání při posuzování žádosti o pensi dle předpisů §§ 27 a 28 pensijního statutu bude započtena.
O stížnosti té uvažoval nss takto:
Nss rozhodl již v četných případech, že úředníci a zřízenci systému uherského u župních a služnovských úřadů na Slovensku nestali se podle zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb., resp. podle vl. nařízení ze dne 21. května 1920 č. 361 sb. od 1. srpna 1920 již po zákonu samém státními úředníky čsl., nýbrž že se jimi stali jenom potud, pokud ministrem vnitra byli ustanoveni (jmenováni). Toliko tito ministrem vnitra jmenovaní a pak ústředními úřady pro Slovensko trvale ustanovení anebo z úřednictva ustanoveného v ostatních částech republiky službou na Slovensku přikázaní státní úředníci podrobeni jsou zákonům a ustanovením, jež platí pro úřednictvo státní v ostatních částech republiky, zejména pak zákonu ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragm.). Ve příčině úředníků bývalé vlády uherské, kteří byli po složení slibu věrnosti republice u úřadů župních a služnovských ponecháni a podali sice v čas žádost za přijetí, ale nebyli ustanoveni, stanoví § 8 zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb., že budou dáni na odpočinek a bude jim poskytnuto zaopatřovacích požitků, pokud by na ně měli nárok podle platných zákonů uherských.
Ježto tedy, jak svrchu řečeno, st-l do státní služby kancelářské při politické správě na Slovensko ministrem vnitra převzat, resp. jmenován nebyl, nestal se nikdy státním úředníkem čsl, nemůže se dovolávati předpisů pro státní úřednictvo v ostatních částech republiky platných a tedy ani předpisu § 80 služeb. pragm. a o poskytnutí zaopatřovacích požitků jednati lze jenom potud, pokud na ně má nárok podle platných předpisů uherských. Jeví se proto námitka sub 2) bezdůvodnou.
Pokud jde o námitku 1., není sice ve stížnosti blíže objasněno, ze kterých důvodů st-l má za to, že pensionování jeho nepatří do oboru působnosti administrativního výboru; spatřoval-li však st-l důvod nepříslušnosti župního správního výboru v tom, že podle jeho mínění měl býti pensionován podle předpisů platných pro úředníky státní v ostatních částech republiky a měl-li tedy za to, že jen státní úřady by mohly pensionování jeho provésti, pak důvod tento padá vzhledem k tomu, co svrchu bylo řečeno o tom, že st-l státním úředníkem se nestal.
V důsledku předchozích úvah jest tedy hledati odpověď na otázku, zda a pokud st-l měl nárok na zaopatřovací požitky podle platných zákonů uherských.
Žal. úřad opírá svoje rozhodnutí o ustanovení župních statutův a i st-l dovolává se pro svůj nárok na vypočtení služební doby rozhodné pro vyměření odpočivných požitků ustanovení § 27 a 28 župních pensijních statutův. Není také sporu o tom, že st-l byl okresním oficiálem v S. Spadá tudíž pod ony zaměstnance, na které se vztahují předpisy župních pensijních statutův, a pak příslušným byl jediné župní správní výbor — jak rozhodl nss již ve svém nálezu ze dne 12. prosince 1922 č. 18949 (Boh. 1740 adm.), na který se dle § 44 j. ř. poukazuje, — aby o pensionování st-lově rozhodnul. Pak ovšem námitka ad 1. postrádá jakékoliv opory. Pokud pak jde o služební dobu, která podle těchto župních pensijních statutův měla býti položena za podklad vyměření odpočivných požitků, vytýká st-l, jednak že mu měla býti započtena celá služba ztrávená v poměru župního diurnisty počínaje dnem 17. září 1884 (námitka ad 4), jednak domáhal se započtení služby vojenské, milleniového roku a let válečných (námitka ad 3).
Nař. rozhodnutí počítá st-li služební dobu od 30. srpna 1894 v trvání 27 let, 2 měsíců a 1 dne, nezapočítává však ani doby ztrávené v poměru diurnistickém ani roku milleniového, o kterém jedná § 23 župních pens. stanov; ze spisů není zřejmo, zda st-l měl nárok na započtení období, jichž se dovolává (vojenská služba, válečná léta) ani nelze posouditi, zda úřad a ze kterých důvodů k obdobím takovým přihlížel či nepřihlížel.
Z předloženého kmenového listu pak není ani zřejmo, od kterého data počíná se služba v poměru diurnistickém, ježto údaje obsažené v pol. 2 jsou nepřesné, rok jest korigován, takže není zřejmo, zda platí rok 1884 či 1885, den a měsíc počátku služebního poměru pak není v položce této vůbec uveden.
Z kmenového listu není také zřejmo, zda a která období diurnistická ztrávena byla v župě šárišské a není tedy možno posouditi, zda služba tato snad podle § 28, odst. 3 župních pensijních statutův neměla výjimečně odchylkou od odst. 1. a 2. téhož § započítána býti nikoliv polovicí, nýbrž plně.
Není tudíž nss-u možno na základě tohoto nedostatečného skutkového podkladu vzhledem k námitkám 3. a 4. přezkoušeti nař. rozhodnutí co do jeho zákonnosti a bylo proto nař. rozhodnutí v těch směrech, kterých se týkají námitky ad 3 a ad 4, zrušiti dle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení.

Citace:

Nález č. 1858. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 275-278.