Č. 2245.

Poplatek za dovozní povolení: Vl. nař. z 27. ledna 1921 č. 38 sb. platí i na dovozní povolení daná před jeho vyhlášením, když zboží sice do tohoto dne došlo na území rep. čsl., ale nebylo ještě odbaveno.
(Nález ze dne 19. dubna 1923 č. 6308).
Věc: Mořic S. v K. proti ministerstvu obchodu v Praze, oboru dřív. úřadu pro zahraniční obchod, o poplatek z dovozního povolení.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Nař. rozhodnutím byl st-li předepsán dodatečně z 18786 kg petroleje, dovezených na povolení č. — ač. — poplatek 18786 Kč.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neuznal nss důvodnou. Stížnost namítá, že st-l neměl vědomosti o vl. nař. z 27. ledna 1921 č. 38 sb., a že zásilky petroleje došly na území čsl. republiky a sice do stanice Bohumína již v lednu 1921, tudíž před účinností cit. nař., hlavní celní úřad v Košicích odbavil zboží dne 14. února 1921, nevybrav od st-le poplatek nyní žádaný a dovozuje z toho nezákonnost dodatečného předpisu tohoto poplatku. Cit. vl. nařízení bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení dne 4. února 1921, bylo tedy řádně vyhlášeno, jak to předpisuje zák. ze dne 13. března 1919 č. 139 sb., čímž se stalo všeobecně závaznou normou pro celé území republiky čsl. a nemůže se proto st-l vymlouvati, že mu nařízení to známo nebylo.
Dle § 5 t. nař., které počalo účinkovati ode dne vyhlášení, jež se stalo 4. února 1921 (§ 9), byla zrušena dovozní povolení udělená přede dnem účinnosti tohoto nařízení, pokud nebylo zboží celním úřadem do tohoto dne odbaveno, a dovozce jest povinen zaplatiti poplatek v § 4 a a b tohoto nařízení uvedený.
Proti správnosti a výši poplatku samého stížnost nic nenamítá a projevuje pouze náhled, že poplatek ten neměl býti předepsán, když zboží již před účinností vl. nař. došlo na území čsl. republiky. Náhled ten však nemá opory v cit. nařízení. Dle tohoto není rozhodnou dobou pro předepsání poplatku, kdy zboží na území tohoto státu došlo, nýbrž kdy bylo celním úřadem odbaveno. Odbavení se stalo — jak na dovozních listech jest potvrzeno — u hlavního celního úřadu v K. dne 14. února 1921, tedy po dni účinnosti vl. nař. č. 38/1921. Ale pak dle § 5 platí dovozní povolení za zrušená a žal. úřad byl oprávněn poplatek určený v § 4 a) t. j. 1 Kč za 1 kg váhy petroleje předepsati.
Okolnost, že tento poplatek nebyl vybrán hned při celním odbavení zboží, není na překážku dodatečnému jeho předepsání, dokud právo jej předepsati nezaniklo — což ostatně stížnost ani nenamítá — a to tím spíše, ježto celní úřady nejsou příslušný poplatek ten předpisovati.
Nelze tudíž v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost stížností vytýkanou a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2245. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1074-1075.