Č. 2114.

Zvěrolékařská policie: Kdy lze odepříti náhradu za zvíře z úředního rozkazu zabité?
(Nález ze dne 21. března 1923 č. 4667).
Věc: Josef P. v K. (adv. Dr. Veleslavín Wahl z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o odškodnění za poražené koně.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Brně ze dne 5. června 1920 nebyla st-li Josefu P. v K. a Anně B. v D. přiznána náhrada ve smyslu §u 51 zákona ze dne 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. za koně, kteří byli k úřednímu rozkazu zabiti podle §u 34 cit. zák. Rozhodnutí dovolává se ustanovení odst. a), d) §u 53 uved. zák. a uvádí tyto důvody:
Dle vyšetřovacích spisů dovedl Josef P. koně od Anny B. z D. a od Ř. z O. bez dobytčího pasu a byl osp-ou v P. potrestán pro přestupek §u 8 cit. zákona pokutou 20 K. Anna B. převedla roku 1918 jednoho koně z P. bez dobytčího pasu, což znamená také přestupek §u 8 zák. o zvířecích nákazách. Dle vyšetřujících spisů byla ozhřívka do D. a K. zavlečena koněm pocházejícím z Ukrajiny, u kterého dle vyšetřovacích spisů onemocnění mohlo býti několik let staré. Dle toho byl kůň tento ozhřívkou stížen již v čas dovedení z Ukrajiny, tedy před uplynutím 90 dnů po dovedení z cizozemska, lhůty stanovené prováděcím nařízením ze dne 15. října 1909 č. 178 ř. z. k §§ 53 a 54.
Odvolání z tohoto výnosu min. zemědělství nař. rozhodnutím zamítlo z důvodů, že jednak ozhřívka zavlečena byla koněm, vraným valachem, dovezeným z Ukrajiny, u něhož pitvou bylo zjištěno, že stížen byl vleklou zastaralou ozhřívkou a to v době dovozu z Ukrajiny do území republiky čsl., jenž nakazil druhé koně, jednak že oba jmenovaní dopustili se přestupku §u 8 uved. zákona. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané Josefem P. uvažoval nss takto:
Předpis §u 53 lit. a) uved. zákona vylučuje nárok na odškodnění, když držitel opomenul předepsané včasné oznámení o vypuknutí nakažlivé nemoci nebo o jejím podezření, anebo když mu přičísti lze jinaký přestupek platných zvěrolékařsko-policejních předpisů, stojící s dotčeným případem nákazy ve věcné souvislosti.
Nař. rozhodnutí odůvodňuje použití tohoto předpisu v daném případě tím, že st-l odsouzen byl pro přestupek §u 8 zákona č. 177 z r. 1909 spáchaný tím, že převedl bez dobytčích pasů koně od D. z D. a od Ř. z O. Stížnost ovšem právem poukazuje na to, že trestní nález osp-é v P. z 12. února 1920, proti st-li vydaný, jako skutkovou podstatu přestupku označuje, že st-l »převedl koně z K. do D. a z D. do K. bez dobytčích pasů.« Převedení koně od Ř. z O. se tedy trestní nález netýká. Ale toto nedopatření v rozhodnutí jest pro posouzení daného případu bez významu potud, že jím zůstává nedotčeno zjištění, že st-l pro přestupek uvedeného předpisu potrestán byl. Že tu jde o přestupek zvěrolékařsko-policejních předpisů, jest mimo veškerou pochybnost. Spor mohl by tu býti jediné o otázku, jde-li o přestupek stojící s dotčeným případem nákazy ve věcné souvislosti. Tato věcná souvislost jest však dána tím, že podle skutkového předpokladu trestního nálezu st-l převedl koně od B. koupeného bez pasu, podle zvěrolékařského dobrozdání pak byl tento kůň již nakažen ozhřívkou a nákazu přenesl na ostatní koně P. Tyto okolnosti stížnost ani nepopírá.
Pokud však dovozuje, že přestupek, jehož se st-l dopustil, byl jen povahy formální a že není v nijakém poměru ke škodě, kterou odepřením odškodnění utrpí, jsou tyto okolnosti s hlediska §u 53 lit. a) nerozhodné, neboť tento předpis neváže následky tam stanovené jen na přestupky zvláště kvalifikované, nýbrž na jakékoli přestoupení zvěrolékařsko-policejních předpisů. Jestliže tedy úřad založil své rozhodnutí na zjištění, že st-l odsouzen byl pro přestupek platných zvěrolékařsko-policejních předpisů, jenž s poražením koňů, za něž se st-l odškodnění domáhá, byl ve věcné souvislosti, neshledal nss, že by toto zjištění zakládalo se na řízení formálně vadném. Poněvadž pak toto zjištění jest podle §u 53 lit. a) samo o sobě dostatečným důvodem pro odepření odškodnění, jest výrok žal. úřadu st-li nárok na odškodnění odpírající s předpisem zákona ve shodě, pročež nss stížnost jako neodůvodněnou zamítl, aniž měl za nezbytno zkoumati, zda také druhý důvod v nař. rozhodnutí uvedený opírající se o předpis §u 53 lit. d) zák. ze 6. srpna 1909 na st-le přiléhá.

Citace:

Nález č. 2114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 814-815.