Č. 2289.

Státní úředníci: 1. Při zjišťování finančního efektu »slovenské výhody« béře se za základ výpočtu služné a místní přídavek ve výši 50% služného. — 2. Podstata »slovenské výhody« záleží v urychleném dosažení vyšších platových stupnic.
(Nález z 30. dubna 1923 č. 6878 1)
Věc: Lev S. v N. proti ministerstvu financí o přiznání t. zv. slovenské výhody.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jmenován 31. října 1919 vrchním berním správcem pro obvod zem. fin. řed. v Bratislavě a byly mu přiznány požitky 2. platového stupně 7. hodn. třídy. Až do té doby měl požitky 3. stupně 9. hodn. třídy.
Propočítáním služební doby podle zákona z 9. dubna 1920 č. 222 sb. bylo vyšetřeno, že mu příslušejí k 1. lednu 1921 požitky 7. tř. hodn. 1. platového stupně.
O tom byl st-l vyrozuměn výnosem gen. fin. ředitelství v Bratislavě z 31. prosince 1921 a zároveň mu bylo oznámeno, že se mu podle rozhodnutí min. fin. z 23. prosince 1921 č. 11674/pres. z důvodu jeho definitivního ustanovení na Slovensku přiznávají požitky 7. hodn. tř. 4. platového stupně a do výměry výslužného započítatelný — pokud při eventuelním pozdějším povýšení bude ministerstvem zcela anebo z části ponechán — vyrovnávací přídavek ročních 700 K.
Stížnost proti ministerskému rozhodnutí k nss-u podaná namítá:
1. St-li byla při jmenování na Slovensko poskytnuta výhoda postupem o 1 hodn. tř. a 2 stupně platové. Tato měla mu býti při propočí- tání zachována a ježto propočítáním nabyl nároku na požitky 7. hodn. 1. plat. stupně, měly mu býti přiznány požitky 7. hodn. třídy 3. stupně.
2. Tím, že mu přiznány byly požitky 7. hodn. tř. 4. pl. st., byl zkrácen o 1100 K nepočítaje v to drahotní přídavky.
3. Vyrovnávací přídavek měl býti vyměřen podle trienálek 6. hodn. tř., nikoli 7. hodn. tř.
4. St-l byv propočtením zařazen do 1. plat. st. 7. hodn. tř., měl možnost časovým postupem dosáhnouti ještě 3 trienálek, poněvadž však nař. rozhodnutím byl zařazen do 7. hodn. tř. 4. pl. st., byla mu tato možnost vzata.
5. Přídavek st-li náležející zůstává nezměněn i při případném povýšení nebo jmenování.
Nss rozhoduje o stížnosti musil se nejprve zabývati námitkou obsaženou v odvodním spise žal. úřadu, že usnesení vlády ze 27. července 1920 o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku není ani zákonem, ani nařízením na základě zákona vydaným ve Sbírce zákonů a nařízení publikovaným, nýbrž jen interní direktivou, která nemůže zakládati individuelní právní nárok.
Žal. min. má zajisté pravdu, tvrdí-li, že ono usnesení min. rady není abstraktní normou, jež by jako taková byla zdrojem subjektivních práv. Ale jak nss již v nálezu z 5. února 1923 č. 7642 (Boh. 1930 adm.) podrobně vyložil, sluší obsah onoho usnesení, pokud jednotlivému státnímu zaměstnanci určité výhody ve smyslu tohoto usnesení byly poskytnuty a byly mu také kompetentním orgánem dány na vědomí, pokládati za součást individuálního správního aktu upravujícího s právním účinkem služební poměry tohoto úředníka a s tohoto hlediska za rozhodný pro posouzení obsahu a dosahu oněch výhod. To ministerstvo v dalších vývodech odvodního spisu ostatně nepřímo uznává tím, že samo se onoho usnesení dovolává. Že by obsah jeho st-li oznámen nebyl, podle spisů předpokládati nelze a žal. úřad také netvrdí.
Proto také jest podle názoru nss-u pro posouzení nároků st-lových obsah uvedeného usnesení min. rady rozhodný.
Pokud jde o zaměstnance, kteří jsou ve státní službě, byla »slovenská výhoda« oním usnesením min. rady sub II. B vymezena v ten rozum, že jim může býti při trvalém ustanovení na Slovensku přiznán co do požitků postup až o 1 hodnostní třídu a 2 stupně služného buď ve formě povýšení, buď ve formě poskytnutí požitků vyšší hodnostní třídy nebo vyšších stupňů služného. Se sřetelem k tomu pak, že zákon o propočítání služební doby z 9. dubna 1920 č. 222 sb. zavedl nový titul pro přiznání vyšších platů, záležející v tom, že se lhůty automatického postupu stanovené zákonem ze 7. října 1919 č. 541 sb. aplikují na celkovou služební dobu zaměstnancovu, že se tedy na základě tohoto zákona dostalo velké části státních zaměstnanců, na něž se zákon č. 222 z r. 1920 vztahoval, všeobecně vyšších požitků, vyslovila min. rada v uvedeném usnesení zásadu, že při propočítání služební doby dle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. — a rovněž při případných obdobných zákonných úpravách, zůstává výhoda svrchu vyznačená nedotčena a bude dle poměrů v jednotlivých resortech přiznána ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku. Co do rozsahu výhody st-li při jmenování na Slovensko poskytnuté jest rozpor mezi tvrzením stížnosti, že se st-li dostalo tehdy požitků proti dosavadním o 1. hodnostní třídu a 2 stupnice platové vyšších, kdežto nař. rozhodnutí založeno jest na předpokladu, že výhoda tehdy rovnala se postupu co do požitků o 1 hodn. tř. a 1. plat. stupeň. Ze spisů je patrno, že st-l měl v době jmenování na Slovensko (31. října 1919) požitky 3. st. 9. hodn. tř. Dekretem zem. fin. ředitelství v Brně ze dne 27. ledna 1920 č. — byl podle § 1 zák. z 23. července 1919 č. 457 sb. zařazen do 1. stupnice platové 8. tř. od 1. ledna 1919.
Poněvadž ve smyslu tohoto zákona účinky připočtení válečných let nastávají automaticky (§ 1: »postupují«), takže dekretem, jímž tyto účinky pro státního zaměstnance jsou fixovány, má charakter pouhého konstatování bez jakéhokoli významu konstitutivního, musil nss dáti za pravdu žal. úřadu, jestliže při posuzování rozsahu výhody st-li poskytnuté přihlížel k tomu, že st-li v době jmenování na Slovensko příslušely již požitky 8. hodn. tř. 1. stup. plat., třeba že mu tehdy ještě nebyly poukázány a pokládal tudíž za výhodu jen ono plus, jehož se st-li dostalo nad tyto požitky 8. hodn. tř. 1. st. pl.
Pokud se týče obsahu nároku z usnesení min. rady plynoucího na to, aby »výhoda slovenská« zůstala propočítáním služební doby neztenčena, trvá nss na názoru již častěji vysloveném a odůvodněném (tak zejména v nálezu ze 27. listopadu 1922 č. 5579 Boh. 1699 adm.), že z ní nelze nikterak vyvozovati bezpodmínečný právní nárok na určitý platový stupeň, t. j. zejména nárok na požitky co do hodnostní třídy a platového stupně o tolik vyšší proti platovému stupni náležejícímu tomu kterému zaměstnanci propočítáním služební doby, oč co do hodnostní třídy a platových stupňů získal při svém jmenování na Slovensko, že tedy nárok z oné zásady plynoucí vztahuje se jen na zachování oné peněžní výhody, jíž se zaměstnanci tehdy dostalo.
Nemohl tedy nss uznati za odůvodněný v zásadě nárok ve stížnosti uplatněný, aby st-li přiznány byly požitky zvýšené o 1 tř. a 1 plat. stupeň proti požitkům onoho platového stupně, který mu byl přiznán propočítáním služební doby, t. j., ježto původně získal 1 hodn. třídu a 1 platový stupeň a propočítáním se mu dostalo požitků 7. tř. hodn. 1 plat. st., nárok na vyrovnání rozdílu proti požitkům 6. hodn. tř. 2. plat. stupně.
Soud uvážil pak dále, že ve smyslu usnesení min. rady častěji uvedeného podstatu výhody, o níž je tam řeč, možno jest spatřovat právě jen v povýšení nebo v zařazení do vyšších stupňů platových, jež bylo tomu kterému zaměstnanci poskytnuto při jmenování na Slovensko. Praktický význam této výhody záležel tedy jedině v tom, že zaměstnanec již v oné době dosáhl vyšší třídy hodnostní nebo vyšších požitků, jichž by jinak jmenováním nebo časovým postupem byl dosáhl pravděpodobně mnohem později nebo snad vůbec nedosáhl.
Nenáleží tedy k podstatě této výhody, že by zaměstnanci musila býti. za všech okolností zachována nějaká zvláštní přednost co do zařazení nebo požitků také pro případ, že by okolnostmi v jeho osobě nastalými — jmenováním nebo časovým postupem — dosáhl vyšší hodnostní třídy nebo vyššího stupně platového. Jen pro případ, že všeobecnou normou, zahrnující zásadně všechny zaměstnance státní, na- stane přeřadění do vyššího postavení nebo do vyšších požitků, jak se stalo zejména zákonem o propočítání služební doby, stanovila min. rada zásadu, že takováto všeobecná úprava nemá býti »slovenské výhodě« na újmu.
Řídě se těmito úvahami nemohl nss uznati důvodnými námitky stížnosti, že nař. rozhodnutí upravujíc služ. požitky st-lovy nezachovalo mu časový postup v 7. hodn. třídě a že nezajistilo mu vyrovnávací přídavek i pro případ povýšení nebo jmenování.
Z předcházejících výkladů ve spojení s vývody obsaženými ve zdejším nálezu z 27. listopadu 1922 č. 5579, již uvedeném, vyplývá, že nárok státních zaměstnanců, aby výhoda poskytnutá jim při jejich definitivním ustanovení na Slovensku zůstala ve smyslu usnesení min. rady z 27. července 1920 propočítáním služební doby nedotčena, omezuje se na to, aby jim při úpravě služebních požitků na základě zákona z 9. dubna 1920 č. 222 sb. byly požitky ty vyměřeny tak, aby úhrnem rovnaly se požitkům, na něž by podle onoho zákona měli nárok nehledě k jejich jmenování na Slovensko, zvýšeným o tolik, kolik právě při tomto jmenování získali na penězích proti požitkům dřívějším.
Bylo tedy nss-u zkoumati, zdali nař. rozhodnutím nebyl st-lův nárok takto vymezený porušen. Při vyšetřování peněžní hodnoty výhody, jíž se st-li dostalo při jmenování na Slovensko, možno jest však podle podstaty věci přihlížeti toliko k stálým, řádným služebním požitkům, nikoli k dočasným a podle poměrů osobních a rodinných měnlivým přídavkům drahotním, nouzovým a pod. Stálými řádnými požitky státních zřízenců jest služné a místní přídavek, jak upraveny byly zákonem ze 7. října 1919 č. 541 sb. Nemohl proto nss vzíti za základ svého rozhodnutí výpočet obsažený ve stížnosti, založený na srovnání veškerých služebních příjmů st-lových před jmenováním na Slovensko a po něm.
Rozdíl mezi služným, jež náleželo st-li před jmenováním na Slovensko (8. hodn. tř. 1. stupně platového, t. j. 5808 K) a požitky, jichž se mu dostalo přeložením (7. hodn. tř. 2. stupně — 8004 Kč) byl 2196 Kč. Z propočítání služební doby vzešel mu nárok na požitky 7. hodn. tř. 1. plat. stupně, t. j. služné 7308 K. Nař. rozhodnutím byly mu přiznány požitky 7. hodn. tř. 4. stupně, t. j. služné 9408 K, tedy služné vyšší, než jaké by mu náleželo propočítáním služební doby, o 2100 K.
Pokud se týče místního přídavku, možno jest vzíti za základ výpočtu jenom onu veličinu pro to které služné konstantní, z níž se místní přídavek po rozumu čl. 2 § 2 zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 Sb. v konkrétním případě stanoví se zřetelem k tomu, do které třídy (zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z., čl. 2 § 2) je služební místo zaměstnancovo zařazeno.
Touto veličinou podle uvedeného § jest 50% služného, nejvýše však 4000 K.
Podle toho získal st-l jmenováním na Slovensko co do místního přídavku 1096 K (4000 K místního přídavku při služném 8004 K proti 2904 K při služném 5808 K).
Získal tedy st-l tehdy na služném a místním přídavku dohromady 3292 K. Při úpravě požitků nař. rozhodnutím objevuje se obdobným výpočtem na místním přídavku rozdíl ve prospěch st-le 346 K proti místnímu přídavku vypočítanému podle služného náležejícího st-li propočítáním (7308 K 50% — 3654 K).
Bylo mu tedy přiznáno na služném a místním přídavku více o 2446 K, k tomu pak vyrovnávací přídavek 700 K, úhrnem více o 3146 K, než mu plynulo z propočítání služební doby. Poněvadž st-l, jak bylo uvedeno, při jmenování na Slovensko získal zvýšení služného a místního přídavku o 3292 K, byl nař. rozhodnutím ve svém nároku, opírajícím se o usnesení ministerské rady z 27. července 1920, aby »slovenská výhoda«, jíž se mu dostalo při jmenování na Slovensko, zůstala propočítáním služební doby nedotčena, zkrácen, a musilo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno jako nezákonné.

Stejně nálezy z téhož dne č. 6874, 6876, 6880 a 6882/22.

Citace:

Nález č. 2289. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1147-1151.