Č. 1804.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): 1.1 když nabyvatel nemovitosti se zaváže, že ponese poplatek z převodu, nezvyšuje se tím dle bývalého mor. řádu o dávce z přírůstku hodnoty cena zcizovací ani o polovici tohoto poplatku. — 2. Jakékoliv subjektivní pochybnosti úřadu o tom, zda udané nebo vyšetřené ceny srovnávají se s obecnou hodnotou, opravňují úřad, aby vyšetřil a za základ svého výpočtu vzal obecné hodnoty.
(Nález ze dne 2. ledna 1923 č. 20258/22).
Věc: Viktor E. v Brně proti zemskému výboru v Brně o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnuti, pokud připočítává polovici převodního poplatku k hodnotě zcizovací, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kupní smlouvou ze dne 4. srpna 1919 prodal Dr. Arnošt E. pozemkové parcely č. kat. — a — a stavební parcelu č. — s vilou v J. za trhovou cenu 100000 Kč.
Výběrčí úřad oznámil obecnou hodnotu nemovitostí těch k 1. lednu 1904 vyšetřenou částkou 32000 Kč st-li jako právnímu nástupci prodávajícího a když tento podal námitky proti hodnotě té a uvedl v nich, že zcizovací cena 100000 Kč byla směšně nízká, co prý každý znalec uzná, dal znovu vyšetřiti obecnou hodnotu prodaných nemovitostí k 1. lednu 1904 i obecnou hodnotu jich v době zcizení místním výborem v J., oznámil pak výměrem ze dne 23. listopadu 1920 st-li vyšetřené hodnoty a to obecnou hodnotu nabývací v den 1. ledna 1904 částkou 35000 Kč a obecnou hodnotu v době zcizení částkou 120000 Kč a vyzval jej po rozumu § 18 zákona ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915, aby do 14 dnů oznámil, zda s tímto oceněním souhlasí, doloživ, že projeví-li st-l svůj nesouhlas s oceněním, bude vykonán soudní odhad, nevyjádří-li se však, že dávka bude vyměřena na podkladě hodnot zjištěných.
Když pak st-l v určené lhůtě žádného vyjádření nepodal, vyměřil zemský výběrčí úřad v Brně platebním rozkazem ze dne 19. března 1921 dávku z přírůstku hodnoty částkou 10259 Kč 58 h, vzav za základ výpočtu výše uvedené obecné hodnoty.
Stížnost do tohoto platebního rozkazu podanou zamítl zemský výbor moravský rozhodnutím z — jako, neodůvodněnou.
Stížnost do tohoto rozhodnutí k N. s. s. podaná vytýká vadnost provedeného řízení i nezákonnost naříkaného rozhodnutí, opírajíc výtky své o tyto vývody:
1. vyměřovací úřad nedbal předpisů § 18 ř. dávk. a nesdělil st-li, jaké má konkrétní pochybnosti o cenách, pokud se týče o hodnotách stranou udaných;
2. výběrčí úřad sice vyhověl námitkám st-lovým stran výše obecné hodnoty k 1. lednu 1904, stanovil však obecnou hodnotu v době zcizení na 120000 Kč, což mělo v zápětí zvýšení přírůstku a tím zhoršení posice st-lovy, kterýžto postup neodpovídá duchu zákona a vůli zákonodárce;
3. zákon podrobuje dávce jen skutečně docílený zisk (výdělek) a proto v § 10 dovoluje, aby vyměřovací úřad nedbal oznámené mu zcizovací ceny jen, když skutečně docílená cena zcizovací byla úřadu fraudulosně zatajena. Nebyl proto výběrčí úřad oprávněn použíti § 10 a vzíti místo ceny zcizovací za základ výpočtu přírůstku hodnoty obecnou hodnotu v době zcizovací;
4. zákon nezná účinků prekluse, jimiž výběrčí úřad ve svém výměru z — pohrozil, výběrčí úřad měl, i když st-l vyjádření o hodnotách nepodal, vykonati další šetření po případě soudní odhad za účasti strany;
5. když poplatkový úřad vzal za podklad pro vyměření poplatku převodního cenu zcizovací, nebyl výběrčí úřad oprávněn vzíti jako podklad pro výměru dávky obecnou hodnotu; . neprávem byla k zcizovací hodnotě připočtena polovice převodního poplatku, ježto závazek kupce zaplatiti převodní poplatek není vzájemným plněním ve smyslu § 5 dávk. ř.
N. s. s. rozhoduje o stížnosti vycházel z těchto úvah:
Nálezem tohoto soudu ze dne 11. října 1921 č. 12554 (Boh. 970 adm.) byl vysloven právní názor, na němž trvá N. s. s. i dnes, že i když nabyvatel nemovitosti se zaváže, že ponese poplatek z převodu, nezvyšuje se tím dle moravského řádu o dávce z přírůstku hodnoty cena zcizovací ani o polovici tohoto poplatku.
Důvodnou jest tudíž uznati výtku stížnosti, že neprávem byla připočtena polovice převodního poplatku k hodnotě zcizovací z důvodu, že kupec poplatek ten na se vzal a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jím stížnost do platebního rozkazu i v tomto bodu byla zamítnuta, zrušiti jako zákonu odporující.
V ostatních bodech však nelze uznati stížnost odůvodněnou.
ad 1. Zemský výběrčí úřad sdělil st-li výměrem ze —, že výpočtu dávky hodlá za základ položiti obecné hodnoty ke dni 1. ledna 1904 a ke dni zcizení úředním šetřením zjištěné od cen st-lem v přiznání k dávce uvedených se odchylující, a dal tím dostatečně na jevo, že má pochybnosti o správnosti výše cen, jež strana udala, a že je pokládá za nepřiměřené. Moravský dávk. řád v § 18 neukládá úřadu, aby vůči straně odůvodnil své pochybnosti, jež má o správnosti cen jí udaných a není proto důvodná výtka, že úřad nedbal předpisu § 18 ř. dávk.
ad 2. Jestliže úřad po námitkách, jež podal st-l proti sdělené mu obecné hodnotě nabývací, konal nové šetření a to, když hledě k obsahu námitek vzešly mu pochybnosti i o správnosti výše ceny zcizovací, také o hodnotě nemovitosti v době zcizení a jestliže dle vyšetřených hodnot jevil se přírůstek hodnoty vyšší než před tím, nelze v postupu tom, se zákonem zcela se srovnávajícím shledati žádnou nezákonnost ani reformatio in pejus, zvláště když st-li byla ponechána možnost proti vyšetřeným hodnotám své námitky uplatniti ...
ad 3. Dle § 10 dávk. ř. může úřad vyměřovací výpočtu přírůstku hodnoty za základ položiti zjištěnou obecnou hodnotu v době zcizení, vzejde-li pochybnost, zda vyšetřená cena zcizovací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitosti. Stejné ustanovení jest dáno v § 8 dávk. ř. v příčině hodnoty nabývací.
Ze znění těchto ustanovení, která nejsou omezena na žádnou určitou příčinu nebo důvod pochybnosti úřadu, plyne nade vši pochybnost, že jakékoli subjektivní pochybnosti, jež úřad má o tom, zda udané nebo vyšetřené ceny srovnávají se s obecnou hodnotou, opravňují úřad, aby vyšetřil a za základ výpočtu svého vzal místo cen stranou udaných obecné hodnoty.
Zákon má v §§ 8 a 10 zajisté na mysli všechny případy, ve kterých se cena nesrovnává s hodnotou skutečnou, bez rozdílu pohnutek nebo příčin, které měly vliv na určení ceny ať nabývací či zcizovací a nelze proto omezovati předpis § 10 na případy fraudulosního zatajení pravé ceny zcizovací.
ad 4. Předpisem odst. 3. § 18 dávk. ř., že vyměřovací úřad jest oprávněn provétsi vyměření z moci úřední na základě pomůcek, jež má po ruce, nevyhoví-li strana ve lhůtě jí dané, aby předložila přiznání k dávce, vyslovil zákon zcela jasně, jaké preklusivní a kontumační účinky nastávají, opomenula-li strana jednati a hájiti svého práva ve smyslu odst. 1. § 18 dávk. ř. a jest proto naprosto liché a odporuje jasnému znění zákona tvrzení stížnosti, že úřad má i v tomto případě, když strana opomenula jednání se zúčastniti, konati ještě další šetření za účasti strany.
ad 5. Předpisy platné pro řízení týkající se vyměření poplatku převodního nejsou závazný a směrodatný pro řízení ukládací stran dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, neboť zásady platné pro vyměření poplatku převodního jsou zcela jiné než pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty, pro něž výlučně platí předpisy dávkového řádu, vydaného ostatně později po zákonu o poplatcích

Citace:

Nález č. 1804. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 158-161.