Č. 1949.

Sčítání lidu: 1. Porušení neb ohrožení úplnosti nebo správnosti sčítání lidu může nastati i jednáním, jež spadá do období mezi sčítacím dnem a ukončením řízení dle § 20, posl. odst. prováděcího nařízení ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. — 2. Není reformátním výrokem polit. úřadu 2. stolice, jestliže tento úřad v trestních věcech policejních potvrdí trestní nález 1. stolice co do výroku o vině i trestu, ale trest milostí zmírní.
(Nález ze dne 9. února 1923 č. 2084.)
Věc: Ferdinand A. a společníci, vesměs v B. (adv. Dr. L. Janowitz z Prahy) proti zemské správě politické v Brně stran přestupku zákona o sčítání lidu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nálezy osp. v Litovli z 5. a 22. dubna 1922 byli st-lé po- trestáni pro přestupek § 4 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 256, resp. § 12 vl. nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb., spáchaný tím, že během úředního sčítání lidu svémocně provedli soukromé sčítání (»Deutsche Volkszühluns 1921«) v B.
Nař. rozhodnutím zamítla zsp odvolání, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána. Námitka, že sčítání soukromíé provedeno bylo teprve po úředním sčítání, jest sice potud oprávněna, že vlastní úřední sčítání, provedeno bylo v B. v době od 17.—21. února 1921, revise předsevzata pak 22. února 1921. Tím však nebyla akce úředního sčítání skončena, ježto osp teprve dne 9. května 1921 ukončila řízení reklamační. V této době projednávaly se pravě sporné případy národnosti. Starosta A. vyzval dne 25. února 1921 ostatní potrestané, aby soukromé sčítání v B. provedli, což oni též ještě koncem února a v prvých dnech měsíce března 1921 učinili. Tím však se dopustili činu, kterým ohrožena byla správnost úředního sčítání, ježto jednání to mohlo působiti na osoby, jichž národnost byla sporná, v tom směru, že se osoby tyto mohly domnívati, že jsou vázány udáními učiněnými místním činitelům při soukromém sčítání, ať již z obavy možného přezkoumání nebo z obavy před hospodářskými újmami.
Současně přednesené žádosti o prominutí uložených trestů zsp sice nevyhověla, zmírnila však na návrh 1. stolice uložené tresty:
K svému rozhodnutí připojila zsp poučení, že proti tomuto rozhodnutí není dle min. nař. ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. další odvolání.
Rozhoduje o stížnostech na toto rozhodnutí podaných byl nss veden těmito úvahami:
Stížnosti namítají především jako vadu řízení, že poučení o právních prostředcích k nař. rozhodnutí připojené . . . neodpovídá zákonu, ježto žal. úřad nepotvrdil nález 1. stolice in toto.
Námitka ta jest bezdůvodná. St-lé žádali v rekursech výslovně za prominutí trestu. Rekurs Jindřicha G. jest mimo to výslovně označen jako žádost o milost.
Druhá stolice pokládala také žádosti ty vesměs za žádosti o milost a nařídila, aby bylo konáno šetření, jsou-li st-lé ohledu hodni a aby 1. stolice ke každé jednotlivé žádosti o milost zaujala stanovisko, což se také stalo.
Nař. rozhodnutí výslovně praví, že žádosti o prominutí trestu se sice nevyhovuje, že se však všem potrestaným zmírňuje trest v té míře, jak v nař. rozhodnutí jest uvedeno.
Výrok ten nelze vykládati jinak, než že žal. úřad sníživ jak peněžitou pokutu, tak i trest vězení st-li Ferdinandu A., sníživ pak peněžité pokuty st-lům Františku J. a Emilu W. a konečně přeměniv trest vězení v peněžitou pokutu všem ostatním st-lům, učinil tak u výkonu práva milosti ve smyslu § 5 min. nař. ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z., nikoliv tedy u výkonu pravomoci odvolací stolice.
Není však reformátním výrokem politického úřadu 2. stolice, jestliže tento úřad v trestních věcech policejních potvrdí trestní nález 1. stolice co do výroku o vině i o trestu, ale trest milostí zmírní.
Jest tedy věc podle § 3 nař. min. vnitra ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. v instancích správních konečně vyřízena a jest proto právní poučení nař. rozhodnutím připojené v souhlasu se zákonem.
Ve věci samé vycházel nss z těchto úvah:
St-lé namítají, že skutková podstata trestního činu jim za vinu kladeného po stránce objektivní není dána, ježto soukromá sčítací akce byla provedena po úředním sčítání lidu a po provedené revisi a že proto akce ta vůbec nebyla způsobilá ohroziti nebo porušiti správnost nebo úplnost úředního sčítání lidu.
Po této stránce jest uvážiti toto:
Jádro sporné otázky spočívá v rozřešení otázky, kdy podle zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. a vlád. nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. jest úřední sčítání lidu provedené sčítačími archy skončeno.
Nss uváživ celou tendenci zákonných předpisů o sčítání lidu, dospěl k názoru, že lze mluviti o ukončení sčítací akce, pokud jde o posuzování trestnosti činů proti sčítání lidu směřujících, jen tehdy, když strana již podle zákona nemá vlivu na údaje v arších sčítacích učiněné. Tento případ nenastane však ještě v době, kdy strana odevzdala sčítací archy sčítacímu komisaři. Neboť § 20 vl. nař. č. 592 dává jak sčíta- címu komisaři, tak straně právo měniti údaje o národnosti. Je-li souhlas, provede změnu komisař. Nesouhlasí-li strana, předloží sčítací komisař věc k rozhodnuti nadřízenému úřadu politickému, který vyslechne dotčenou osobu, která tudíž ještě v tomto řízení může dle své vůle svá původní udání o národnosti pozměniti a svůj původní údaj opraviti.
To se vedle toho může státi i při revisi sčítací aklce. Neboť dle § 25, odst. 2 přezkouší sčítací revisor vedle formální revise také věcně sčítání alespoň z několika domů každého sčítacího obvodu namátkou vybraných. Shledá-li závažné závady, provede úplnou revisi v řadě dalších domu a najde-li opět závady, oznámí to nadřízenému úřadu politickému k rozhodnutí, má-li se celá práce onoho sčítacího komisaře provésti znova, ve kterémž případě by strana musila znovu učiniti přiznání o své národnosti. Nelze tudíž všeobecně tvrditi, že sčítací akce úřední jest ukončena odevzdáním sčítacích archů komisaři. Potom však vycházel žal. úřad ze správného právního názoru, když založil své rozhodnutí na úvaze, že úřední sčítací akce se stanoviska trestního jednání proti sčítání lidu není ukončena, pokud nejsou rozhodnuty sporné otázky podle § 20, předposl. věty cit. vl. nař.
Tím však padá námitka, že soukromé sčítání lidu provedeno bylo po ukončení úředního sčítání lidu a pak ovšem platí názor vyslovený nss-em v četných nálezech, že čin, jaký se st-lům za vinu klade, totiž zúčastnění se soukromého sčítání lidu, má po stránce objektivní všecky známky deliktu trestného dle § 4 cit. zák. a že co do subjektivní stránky úmyslností podle téhož § jest rozuměti vědomost o tom, že jest tu příčinná souvislost mezi činem a mezi ohrožením sčítací akce (srov. zdejší nálezy ze dne 23. března 1922 č. 3615, Boh. 1247 adm., ze dne 18. května 1922 č. 6892, Boh. 1366 adm., a ze dne 10. ledna 1922 č. 248, Boh. 1107 adm. a jiné).
Potom však může porušení neb ohrožení úplnosti nebo správnosti sčítání lidu nastati i jednáním, jež spadá do období mezi dnem sčítacím a ukončením řízení dle § 20, posl. odst. vl. nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb.
Jest tím vyvrácena i námitka obsažená jen ve stížnosti Ferdinanda A., že mu nebyl prokázán úmysl ohroziti nebo porušiti správnost úředního sčítání lidu, neboť když dle shora uvedeného úřední sčítání lidu v B. koncem února a počátkem března 1921 nebylo ještě ukončeno, nelze pochybovati o tom, že provádění soukromé sčítací akce přeď úplným ukončením úředního sčítání mohlo působiti na osoby, jichž osobní data a zvláště jichž národnost měla býti přesně zjištěna právě v reklamačním řízení, neboť osoby ty se mohly domnívati, že jsou vázány udáními učiněnými již dříve místním činitelům při soukromém sčítání a že musí táž udání učiniti v reklamačním řízení, třeba by neodpovídala skutečnosti, a to tím spíše, když se reklamační řízení koncentruje právě na osoby, jichž národnost jest sporná.
Pokud pak st-lé mimo Ferdinanda A. z procesuální opatrnosti namítají, že 2. stolice nehleděla na důkazy jimi v odvolání nabídnuté, jimiž mělo býti prokázáno, že při dodatečném sčítání lidu nebylo kladeno otázek po národnosti jednotlivců, stačí poukázati na to, že st-lé v řízení administrativním takové důkazy vůbec nenabídli.
Námitka starosty A. konečně, že 2. stolice nezjistila, že dodatečné soukromé sčítání lidu provedeno bylo jediné k účelům obecním a že st-l zakázal činiti dotazy po národnosti, jest bezdůvodná, neboť žal. úřad měl ve výsledcích podrobně provedeného šetření dostatečný podklad pro skutkový závěr, že nešlo o soukromé sčítání lidu pouze k účelům obecním, ježto bylo zjištěno, že k tomuto soukromému sčítání lidu použito bylo nejen tištěných formulářů obsahujících rubriku »národnost«, nýbrž že i v obyčejných arších k sčítání použitých, rubrika »národnost« byla vyplněna.
Vzhledem k tomuto stavit věci musil nss- dospěti k tomu, že správní úřady měly dostatečný podklad pro svoje zjištění, že jest tu dána skutková podstata přestupku naznačeného v § 4 cit. zákona a § 12 vl. nař. jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní, pročež bylo stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

Nález č. 1949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 469-472.