Č. 2018.

Lesní hospodářství: K výkladu §§ 52 a 55 uher. zák. čl. 31 : 1879.
(Nález ze dne 27. února 1923 č. 1818.)
Věc: Bývalí urbarialisté ve V. M. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko v Bratislavě stran lesně-policejního přestupku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K návrhu státního lesního inspektorátu v Bratislavě ze 16. dubna 1921, odvolávajícímu se na trestní oznámení podané pod č. 145/19 k služnovskému úřadu a na jednání před tímto úřadem dne 25. června 1920 konané, vydal župan bratislavské župy jako předseda správního hospodářského podvýboru dne 7. listopadu 1921 proti bývalým urbarialistům ve V. M. konečný výměr toho znění, že tito urbarialisté tím, že v lese jejich vlastnictví tvořícím, který se dle plánu schváleného ministrem orby pod č. 28848/90 systematicky spravuje, při rubání dříví na r. 1919 připadajícího, bez úředního povolení vykáceli zároveň i dřevo připadající na rok 1920 ve výměře 147 kat. jiter, a krom toho ještě v oddílu »h a k« 540 kusů 7 m. dlouhých a 6 cm. silných akátů a jiných stromů v úhrnné hmotě 246 m3 v ceně 4920 K, spáchali lesně policejní přestupek podle zák. čl. 31 z roku 1879, uznávají se vinnými a odsuzují se podle § 52 k peněžité pokutě 1230 K a dle § 56 k náhradě útrat 136 K 60 h pod následky exekuce. Majitelé lesa se vyzývají, aby pod následky nové přísnější pokuty dodržovali předpisy hospodářského plánu. Neprávem vykácená plocha má býti uspořena do konce běžného období.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání jako bezdůvodné.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Podle § 52 zák. čl. 31 z roku 1879, pro jehož přestoupení žal. úřad st-le odsoudil, jest v případě, že při mýcení lesa, podle pevného hospodářského plánu spravovaného, pokáceno bylo více, než plánu tomu odpovídá, majitelům v § 17 jmenovaným, tudíž také bývalým urbarialistům, náleží-li jim les, uložiti pokutu ne menší, než činí čtvrtina ceny dříví takto neprávem pokáceného a ne větší, než čítá tato cena, při čemž podle § 55 majitele, který ve svém lese jednání takové někomu dovolí, jest trestati právě tak, jako by se ho sám dopustil.
St-lé nepopírají, že náleží k osobám v § 17 jmenovaným a že proti stanovenému hospodářskému plánu bylo bez povolení v jejich lesích vykáceno více dříví, než mělo býti, že totiž těžby určené na rok 1919 bylo současně použito také s těžbou připadající na rok 1920 volávají se pro svoji beztrestnost pouze té okolnosti, že zde byla vis major. Ve směru tom uvádějí pak okolnosti dvě, jednak totiž že již koncem roku 1918 vojáci vrátivše se domu po převratu se zbraněmi vynutili si kácení lesa, jednak pak, že i sami občané náležející k bývalým urbarialistům vidouce to a trpíce následkem kruté zimy 1918/ 1919 neobyčejným nedostatkem paliva, reptali, tak že bylo se obávati nepokojů a že st-lé byli proto nuceni, chtčjíce nepokojům těm zabrániti, a odvrátiti nouzi o palivo, dovoliti jednotlivým svým členům, aby těžbu teprve pro příští rok určenou si rozdělili.
Pokud jde o první část jejich obrany, tvrdili a nabídli důkaz o tom, že dovolávali se všemožně pomoci jak u dřívějších maďarských, tak později u čsl. úřadů, zejména na četnictvu, avšak bez výsledku. Žal. úřad nehleděl k této obraně st-lů, poněvadž dle jeho názoru při skutečně dobré vůli byli by st-lé, jsouce ve většině, s to, aby přestupku zabránili. Jak však ze správních spisů patrno, uváděli st-lé již ve správním řízení, zejména ve svém odvolání určité konkrétní okolnosti, jmenovitě, že svými orgány opřeli se onomu svémocnému kácení lesa, že zakročili osobně proti pachatelům, že však bylo těmito proti nim užito střelných zbraní a že tudíž vidouce vlastní bezmocnost, dožadovali se pomoci četnictva, avšak marně. Po názoru nss-u, kdyby okolnosti tyto byly prokázány, nebylo by lze mluviti o nedostatku dobré vůle na straně st-lů zabrániti onomu nedovolenému mýceni a nebylo by zde skutkové podstaty činu st-lům za vinu daného ani podle § 52 ani podle § 55 zák. čl. 31 z r. 1879, poněvadž o nějakém dovolení k činu tomu se strany majitelů lesa nelze mluviti tam, kde pachatel proti jeho, tak zřejmě na jevo dané vůli, v činu svém pokračuje způsobem, proti němuž majitel jest bezbranný a pomoci dovolati se nemůže.
Z toho jest patrno, že vyšetření svrchu uvedených, st-li tvrzených okolností náleželo k zjištění skutkové podstaty a že tudíž spočívá na neúplném, tedy vadném řízení (§ 6 zák. o ss) výrok žal. úřadu, pokud přičetl st-lům k tíži i kácení, dle tvrzení st-lů vrátivšími se ozbrojenými vojíny proti jejich vůli provedené, aniž okolnosti ty vyšetřil a zjistil.
Jinak jest tomu s druhou částí obrany st-lů. Obsah jejich vývodů v tomto směru jest podstatně ten, že ostatní občané vidouce ono svémocné kácení dříví ozbrojenými násilníky a sužováni krutou zimou a nedostatkem paliva, počali reptati, a že proto st-lé obávajíce se nepokojů, povolili naléhání občanů, jež ostatně vzhledem k panující kruté zimě a nedostatku paliva shledávali důvodným, a svolili, aby těžby na rok 1920 určené bylo použito již v roce 1919. Dle vlastního přednesení st-lů nebylo tudíž v tomto případě použito bezprostředního násilí, jemuž by musili ustoupiti, nýbrž nastaly pouze okolnosti, jež by snad odůvodňovaly, aby ustoupeno bylo od předem stanoveného a s normálními poměry počítajícího hospodářského plánu a aby se zřetelem k tomu těžba dle tohoto plánu přípustná, avšak dané výjimečné potřebě nevyhovující, rozšířena byla i na dříví, jehož mělo býti použito teprve v následujícím roce. Potom však byl by zde po případě důvod k úchylce od onoho plánu, k níž však st-lům bylo třeba svolení příslušného úřadu (zák. čl. 31 z r. 1879 a zák. čl. 14 z r. 1898), aniž mohli k úchylce té samovolně svoliti byť i na nátlak občanů. Že by však o toto svolení byli žádali nebo že by zde byly okolnosti žádost takovou znemožňující, st-lé ani netvrdí.
Nevyžádali-li si však svolení toto a přivolili-li k tomu, aby těžby podle stanoveného hospodářského plánu teprve na rok 1920 určeného, bylo použito již v období 1919/19, neodporuje závěr žal. úřadu, že jest zde skutková podstata lesně-policejního přestupku dle §§ 52 a 55 lesního zákona, zjištěným skutkovým okolnostem a výrok žal. úřadu subsumující tuto skutkovou podstatu pod svrchu uvedené předpisy zákonné neodporuje zákonu a jest tedy stížnost v tomto směru bezdůvodná.
Poněvadž však úřad použiv, jak z jeho výroku patrno, nejnižší trestní sazby hleděl při tom k ceně veškerého dříví neprávem vykáceného a poněvadž, jak svrchu dovozeno, kladné zodpovědění otázky trestnosti st-lů ohledně dříví dle udání ozbrojenými vojáky svémocně vykáceného, spočívá na podstatně vadném řízení, postižen jest touže vadou i výrok o trestu, jemuž nedostává se takto bezpečného a spolehlivého základu pro vypočtení uložené pokuty, pročež bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.
Žal. úřadu náleží tudíž, aby doplnil řízení zjištěním, zda a pokud jest na straně st-lů skutková podstata onoho přestupku ohledně všeho dříví neprávem vykáceného, jakož i aby po případě vhodným způsobem zjistil cenu dříví, při němž tomu tak jest, a aby pak vydal nové rozhodnutí.

Citace:

Nález č. 2018. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 610-612.