Č. 2021.Obecní samospráva: K různým otázkám naskytujícím se při rozloučení obcí. (Nález ze dne 27. února 1923 č. 3508.)Věc: Obec Ř. (adv. Dr. J. Herain z Prahy) proti ministerstvu vnitra o rozloučení obce Ř. ve dvě samostatné obce. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Min. vnitra, vyžádavši si souhlas zsv-u, prohlásilo výnosem ze dne 21. prosince 1921 č. —, že jménem vlády podle zmocnění daného mu usnesením min. rady z 21. května 1921 povoluje ve smyslu § 1 zákona ze dne 18. března 1921 č. 117 sb. rozloučení obce Ř ve dvě samostatné obce a to 1. Ř., skládající se z osady téhož jména a osady N. K. a 2. P., skládající se z osady téhož jména a osad L. P. a L. Ch. a stanovilo zároveň hranice mezi oběma novými obcemi. Ohledně úpravy majetkových poměrů, pokud jsou výše zmíněnou rozlukou podmíněny, vyhradilo si min. vnitra rozhodnouti pro ten případ, že by mezi zúčastněnými obcemi ve věci té nebylo docíleno dohody. Rozhodnutí toto naříká obec Ř. stížností podanou k nss, vytýkajíc mu nezákonnost i vadnost řízení těmito námitkami: 1. Obec Ř. po rozdělení nebude míti hospodářskou možnost, aby plnila úkoly veřejné správy, jak to předpisuje odst. 3 § 1 cit. zák.Kdežto v obci P., čítající po rozdělení 206 obyvatelů, předepsáno by bylo na přímých daních 3847 Kč 97 h, bylo by v obci R. čítající 315 obyvatelů při větším počtu obyvatelstva předepsáno daní méně a to pouze 1483 Kč 63 h. Byl by tedy základ pro přirážky nižší, ačkoliv by veřejná správa této obce vzhledem k většímu počtu obyvatelů byla nákladnější. K tomu prý přistupuje ještě okolnost, že obyvatelstvo přidělené osady N. K. jest nemajetné, čímž náklady na péči chudinskou a sociální v nové obci vzrostou ještě více, a obec byla by nucena nepřiměřeně zvýšiti přirážky na škodu svých poplatníků. Nová obec P. měla by 790,01 ha rozlohy, kdežto obci Ř. zůstalo by pouze 440,32 ha výměry. 2. Osada N. K. má připadnouti k Ř., ač osadníci její jsou závislí na dvoru K. P., jehož pozemky vzdělávají, a jenž jest podmínkou jejich existence. Min. vnitra nevzalo na tyto okolnosti zřetele a řízení v tom směru zůstalo vadným. 3. Zákonu odporuje také výhrada budoucí úpravy majetkových poměrů mezi novými obcemi, neboť úprava ta měla se dle § 3 česk. obec. zříz. státi již před rozhodnutím o rozloučení obou obcí neb aspoň současně s tímto rozhodnutím. 4. Úřad zamítl námitky proti rozloučení činěné z důvodů hospodářských všeobecným poukazem na poměry geografické, čímž překročil meze svého volného uvažování. Nezávaznost tohoto důvodu vysvitne, uváží-li se, že po provedeném rozloučení budou míti občané z N. K. pozemky ve třech katastrálních obcích, a že dvory B., P. K. a V. jsou až hodinu cesty od obce P. vzdáleny a jsou s touto obci spojeny jen neschůdnou cestou. Nař. rozhodnutí postrádá řádného odůvodnění a vylíčení skutkové podstaty, opomíjejíc zaujmouti stanovisko k tvrzením st-lčiným, takže z něho vůbec není zřejmo, jak žal. úřad dbal toho, aby nově vznikající obec Ř. byla hospodářsky zajištěna. Nss uvážil o námitkách stížnosti takto: Pokud stížnost svými vývody brojí proti tomu, že úřad vůbec přistoupil k rozdělení obce Ř. ve dvě samostatné obce, a nepřihlédl k tomu, že obec Ř. nebude po rozdělení míti hospodářské možnosti plniti úkoly veřejné správy, poněvadž daňový základ nebude úměrným počtu obyvatelstva a sociálním i chudinským potřebám obce (námitka sub 1), nemohl nss vývody těmi se obírat, neboť st-lka ve svých připomínkách k zamýšlenému rozdělení obce nemožnost plnění úkolů veřejné správy nenamítala, nýbrž výslovně prohlásila, že nečiní námitek, aby osady P., L. P. a L. Ch. se oddělily od dosavadní politické obce Ř., utvořily samostatnou obec, ba dokonce, aby oddělení to uspíšila, pozměnila dalším svým podáním původní svoje připomínky a upustila také od žádosti, aby rozloučení obce bylo odloženo do té doby, kdy rozhodnuto bude o sporu s velkostatkem o věcné náklady školní. S čím st-lka nesouhlasila, byla jediné úprava hranic mezi oběma novými obcemi, neboť st-lka dožadovala se svými připomínkami toho, aby dvůr P. K. nebyl od obce Ř. odlučován, nýbrž aby s osadou N. K. zůstal při obci Ř. Jako důvody tohoto svého požadavku uváděla st-lka, že bylo by nespravedlivé a nepraktické, aby popisná čísla osady N. K. byla přidělena k obci Ř., kdežto pozemky k usedlostem těm patřící aby ležely v obvodu nové obce P. Netvrdila tedy obec, že při takto stanovené hranici nebude s to, aby plnila úkoly veřejné správy. Úřad odpověděl na svrchu zmíněný požadavek st-lky, týkající se jinaké úpravy hranic, poukazem na okolnost, že by odloučením dvorů byla obec P. finančně značně oslabena, a že z důvodů geografických nutno osadu N. K. ponechati u obce Ř. a odloučiti tak dvůr K. od této osady. Úřad tedy nestojí na stanovisku, že by zde nebylo obcí vytýkané nesrovnalosti v příčině číslování domů a přikázání pozemků mezi obě nové obce, má však za to, že ohled na budoucí finanční stav obce P. a zřetel na geografické položení osady N. K. přes to činí nutným, aby dvůr přidělen byl obci P. a osada N. K. ponechána byla u obce Ř. Zda skutečně tato úprava hranic jest do té míry účelnou, že prospěch z ní plynoucí vyváží obcí vytýkanou závadu, jest ovšem otázkou, již nss věcně prozkoumati nemůže, ježto řešení její tvoří součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí, kterou i nss dle § 6 zák. o ss musí vzíti za základ svému rozhodnutí. Tím vyřízeny jsou námitky sub 1 a 2 uvedené. K námitce sub 3 zmíněné třeba především vytknouti, že zákonem ze dne 18. března 1921 č. 117 sb. z. a n. byla vláda zmocněna, aby po určitou dobu mohla rozlučovati obce za podmínek stanovených v samotném tomto zákoně. Tím mělo býti vládě umožněno, aby přikročila k rozloučení obcí i tehdy, když nejsou splněny předpoklady § 3 ob. zříz. pro rozloučení obce. Nelze tudíž proti nař. rozhodnutí, jež opírá se o svrchu uvedený zákon ze dne 18. března 1921, důvodně namítati, že nebyly splněny předpoklady pro rozloučení obcí jinými orgány a dle jiných předpisů právních. Sluší ovšem uvážiti, zda i dle svrchu cit. zákona samého neměl snad úřad aspoň současně s rozloučením obcí rozhodnouti také o úpravě majetkoprávních poměrů mezi nimi. Zákon to výslovně nestanoví, nařizuje však, že při rozlučování obcí má býti dbáno toho, aby nově vznikající obce byly hospodářsky tak zajištěny, aby mohly plniti úkoly veřejné správy. Z toho plyne, že tam, kde hospodářské zajištění nově vznikající obce jest závislé na tom, bude-li obci přikázáno určité jmění dosavadní obce politické, musí úřad rozhodnouti předem neb aspoň současně o přikázání tohoto jmění nově vznikající obci, že však tam, kde postaráno jest o hospodářské zabezpečení obce i bez přikázání určité části dotud společného jmění, může úřad otázku tuto řešiti třeba dodatečně. Že by nově vznikající obce nebyly hospodářsky zabezpečeny, obec v řízení správním netvrdila a ani stížnost netvrdí, že pro hospodářské zabezpečení obcí jest rozdělení jmění nutné. ad 4. Již svrchu bylo uvedeno, že nelze shledávati nějakou závadu v tom, že úřad odůvodnil zamítnutí požadavku st-lky, aby dvůr P. K. nebyl oddělován od osady N. K., poukazem na poměry geografické. Také nelze pokládati za to, že by úřad tímto odůvodněním byl vykročil z mezí volného svého uvažování, neboť jest zajisté možno, že jistá úprava hranic mezi obcemi, jež jest žádoucí z důvodu jednoho, ukáže se býti neúčelnou, přihlédne-li se také k poměrům jiným, či konkrétně řečeno ke geografické poloze nově tvořících se obcí. Ostatně stížnost se mýlí, domnívá-li se, že úřad přikázání zmíněných tří dvorů k obci P. odůvodňuje ohledy geografickými, neboť k opatření tomuto přiměl úřad ohled na finanční zajištění obce P., a pouze ohledně osady N. K. uvádí úřad, že nutno ji z důvodů geografických ponechati při obci Ř. Že by tato osada polohou svou netíhla k obci Ř., stížnost neuvádí. ad 5. Pokud stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že úřad nezaujal stanovisko k tvrzení st-lčiným, takže z něho vůbec není zřejmo, jak žal. úřad dbal toho, aby nově vznikající obec Ř. byla hospodářsky zajištěna, třeba podotknouti, že pokud st-lka v řízení správním připomínky proti zamýšlenému rozloučení přednesla, úřad k nim stanovisko zaujal, a sdělil st-lce, proč nelze vyhověti jejímu návrhu, aby při obci Ř. ponechán byl dvůr P. K. neb i dvory druhé, a proč také není možno přiděliti osadu N. K. obci P. Že by obec Ř. odloučením dotčených osad pozbyla svého hospodářského zabezpečení, st-lka nenamítala, a proto není vadou řízení, když úřad námitkou tou ve svém rozhodnutí se neobíral. Ježto stížnost v žádném směru není důvodnou, musila býti zamítnuta.