Č. 2204.

Vojenské záležitosti: Výše sirotčího důchodu nemanž. dítěte podle § 23 zák. z 20. února 1920 č. 142 sb. jest nezávislá na výši alimentů, které byly nemanž. dítěti proti nemanž. otci soudem přiznány.
(Nález ze dne 9. dubna 1923 č. 5203.1)
Věc: František K. v I. proti ministerstvu sociální péče o sirotčí důchod.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně ze dne 1. června 1921 byl nezl. Frant. K. v I., dne 9. května 1910 narozenému nemanželskému dítěti nezvěstného Frant. H., dle zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 sb. přiznán sirotčí důchod ročních 144 Kč od 1. května 1920 až do dokonaného 16. roku neb do dřívějšího jeho zaopatření s 50% drahotní přirážkou ročních 72 Kč až na další.
Odvolání nezl Frant. K. ministerstvo sociální péče naříkaným rozhodnutím ze dne 8. prosince 1921 zamítlo z těchto důvodů:
Dle sdělení okresního soudu v Ivančicích byl Frant. H. rozsudkem soudu toho ze dne 2. září 1909 čj. — uznán otcem nezl. Františka K. a odsouzen k placení alimentů 10 Kč do 6 roků dítěte, pak 12 Kč měsíčně. Důchod sirotčí stanoven je sice v § 23 zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 sb. na 300 Kč ročně — 25 Kč měsíčně. Poněvadž však důchod ten povahou svou je náhradou škody, již dítko utrpělo ztrátou otce, nemůže v přítomném případě vyměřen býti větší, než kolik činí alimentační obnosy, tedy měsíčně 12 K čili 144 K ročně.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Zákon ze dne 20. února 1920 č. 142 Sb. postaviv co do podmínek nároku dle § 21 děti nemanželské válečných poškozenců uvedených v § 20 cit. zákona úplně na roven dětem manželským, byly-li ovšem počaty před událostí zakládající nárok — ustanovil v § 23 cit. zákona důchod sirotčí pro jedno dítě ročním obnosem 300 Kč a pro každé další dítě žijící v téže domácnosti 252 Kč ročně.
Co do výměry sirotčího důchodu došla tudíž vůle zákona výrazu, aby důchod tento poskytnut byl pevnou sumou absolutní. Jediným předpisem o tom, zdali a za jakých podmínek tato absolutní výše sirotčího důchodu smí býti snížena, jest ustanovení § 24, jež jako nižší hranici důchodu vdovského a sirotčího dohromady označuje částku 1800 Kč a předpisuje, že kdyby důchody tyto dohromady převyšovaly tuto částku, jest důchod sirotčí stejnoměrně snížiti. Tato skutková podstata jest tudíž jedinou výjimkou, kterou připouští zákon, aby sirotčí důchod byl snížen. Že tento názor jest správný, vysvítá i ze srovnání ustanovení zákona, jednajících o důchodu sirotčím, s ustanoveními o důchodu vdovském. I tento důchod stanovil zákon v § 17 částkou pevně určenou; avšak již v následujícím § 18 připustil výslovně snížení jeho pro případ, že vdova nežila s manželem ve společné domácnosti, na takový obnos, kterým by byl manžel povinen přispívati na její výživu. V tomto případě zračí se zajisté úmysl zákonně vdově nahraditi újmu jí nastalou t. j. onen obnos, jehož by se jí jinak dostávalo od manžela.
Nepojal-li však zákon ustanovení takového obsahu do částky c) jednající o důchodu sirotčím, pak z toho následuje nutný důsledek, že důchod sirotčí vytčeným způsobem omeziti nechtěl a neomezil, že tedy výše sirotčího důchodu podle § 23 zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 sb. jest neodvislá na výši alimentů, které nemanželskému dítěti vůči nemanželskému otci soudem byly přiznány.
Vyslovilo-li nař. rozhodnutí, že nezl. Františku K., nemanželskému dítěti nezvěstného Frant. H., nepřísluší sirotčí důchod Kč 300 ročně, nýbrž pouze ročních 144 Kč, měsíčních 12 Kč s 50% drahotní přirážkou ročních 72 Kč, t. j. ve výši alimentačních obnosů, k jichž placení nemanželský otec František H. byl rozsudkem okresního soudu z — odsouzen, pak vycházel žal. úřad z nesprávného právního názoru a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Stejně judikatura další na př. nálezy z 26. května 1923 č. 15400/22 a 1844

Citace:

Nález č. 2204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 990-991.