Č. 2225.

Nem. pojišťování dělnictva: 1. Zaměstnanci vodního družstva, jehož účelem je meliorace půdy, nejsou pojištěnci zamědělskými ve smyslu § 12, odst. 2 zák. z 22. prosince 1920 č. 689 sb., a nejsou proto příslušní k zemědělské okresní pokladně nemocenské. — 2. Zemědělskými pojištěnci ve smyslu § 12, odst. 2 cit. zák. rozuměti jest pojištěnce konající práce v podniku, jehož předmětem je zužitkovati, resp. vzdělávati vlastní nebo najatou půdu podnikatelovu na jeho účet k docílení plodin.
(Nález ze dne 14. dubna 1923 č. 6048.1)
Prejudikatura: Boh. 1424 adm.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v L. (adv. Dr. J. Košek z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zrušilo min. sociální péče jednajíc o stížnostech zemědělské okresní nemocenské pokladny v K. a vodního družstva v S. do rozhodnutí zemské správy politické v Praze toto rozhodnuti a vyslovilo, že dělnictvo zaměstnané u vodního družstva v S. podléhá nemocenské pojistné povinnosti u zemědělské okresní nemocenské pokladny v K. a to z těchto důvodů:
»Vodní družstvo v S. jest jako podnikatel melioračních prací podnikem ryze svépomocným, nikoli výdělečným, prováděným po živnosten- sku pro zemědělce. Práce jsou družstvem samotným prováděny podle jednotného plánu založeného na zásadách zemědělské techniky a dlužno proto považovati vodní družstvo v S. za samostatný podnik zemědělský.
»Vzhledem k tomu, že konaným šetřením bylo zjištěno, že dělnictvo při těchto melioračních pracích zaměstnává vodní družstvo v S. samo a nikoliv druhý živnostenský podnikatel, bylo nutno zaměstnancům tohoto družstva určiti jejich pojistnou příslušnost k zemědělské okresní nemocenské pokladně v K.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Zákon o nemocenském pojištění ze dne 15. května 1919 č. 268 sb., upravuje otázku příslušnosti zemědělských okresních pokladen nemocenských v § 12, odst. 2, nestanovil jiného kriteria příslušnosti, nežli že pokladny tyto jsou určeny pro pojištěnce v podnicích zemědělských a lesních, to jest pro osoby, které v podnicích těch vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, nikoliv pouze jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně, a proto jsou pro případ nemoci ze zákona pojištěny.
Novela k zákonu tomu vydaná dne 22. prosince 1920 č. 689 sb. pozměnila sice znění cit. § 12, odst. 2. v ten rozum, že nemluví již o »pojištěncích v podnicích zemědělských a lesních«, nýbrž prostě o »pojištěncích zemědělských a lesních«. Tato změna v kontextu zákona připouštěla by arciť i výklad, že jí změněn byl podstatně okruh osob zemědělským okresním pokladnám nemocenským příslušných. Nss dospěl však ze srovnání tohoto ustanovení s ostatním obsahem zákona k přesvědčení, že podstatná změna po řečené stránce ani zamýšlena ani přivoděna nebyla.
Právní pojem pojištěnce předpokládá podle zásady obsažené v § 1, odst. 1, že osoba, o niž jde, vykonává práce na základě poměru pracovního nebo služebního, jest tedy v poměru pracovním nebo služebním k osobě třetí, zaměstnavateli (§§ 31, 33, 36), na jehož účet jest provozován podnik nebo hospodářství (§ 4), čili jinými slovy, že koná práce v podniku provozovaném zaměstnavatelem a na jeho účet. Jest pak pojištěncem zemědělským a lesním ten, jenž koná práce nebo služby v podniku zemědělském neb lesním.
Závisí tedy rozluštění sporné otázky příslušnosti na tom, zdali podnik, v němž pojištěnci konají práce pojistnou povinnost zakládající, jest podnikem zemědělským čili nic.
Zákon sám pojem zemědělství blíže nijak neurčuje a lze jej proto po rozumu všeobecného pravidla § 6 o. z. o., vykládati jen podle přirozeného významu slov v souvislosti s ostatním obsahem zákona a podle jasného úmyslu zákonodárcova. Obecně rozumí se zemědělstvím — nehledě k chovu dobytka — zužitkování resp. vzdělávání půdy zemské k docílení plodin. Jest pak podnikem zemědělským podnik, jenž záleží v tom, že podnikatel zužitkuje resp. vzdělává půdu nacházející se v právním držení jeho, zejména tedy půdu vlastní nebo najatou, aby tím získal plodiny.
Jest v podstatě věci, že účelné provozování podniku takového vyžaduje prací různé povahy, i takových, které se vzděláváním půdy přímo nesouvisejí a samy o sobě povahy zemědělského díla nemají. Pokud jich však k účelnému provozování zemědělství v konkrétním případě jest zapotřebí a pokud je obstarává podnikatel sám nebo svými zřízenci, konají se tyto práce v podniku jeho to jest v podniku zemědělském. Jinak jest ovšem, když práce tohoto druhu, na př. práce kovářské, kolářské, majitel podniku zemědělského vykonávati dává podnikateli jinými, tedy na př. samostatnými živnostníky, jejichž živnost záleží právě v tom, že práce svého povolání konají po živnostensku pro osoby jiné. Za těchto okolností práce tyto nekonají se v podniku zemědělském, nýbrž v podniku zjednaného živnostníka, byť i v podstatě věci byly povahy stejné a konaly se k stejným účelům.
Z toho však následuje, že kriterium pro zodpovědění otázky, zdali ten který pojištěnec jest zaměstnán v podniku zemědělském čili nic, nenáleží hledati ve vnitřním obsahu konané práce ani v tom, zdali výsledek její se objeví v podniku zemědělském, nýbrž záleží v tom, zobali pojištěnec koná ty práce v podniku, jehož předmětem jest zužitkování resp. vzdělávání půdy podnikatelovy a na jeho účet k docílení plodin.
Z tohoto hlediska nemohl nss dáti za pravdu žal. úřadu, když v nař. rozhodnutí vyslovil, že vodní družstvo v S., jehož činnost záleží podle nesporného stavu spisů v provádění prací melioračních, jest podnikem zemědělským a že pojištěnci vodním družstvem při těchto pracích zaměstnaní jsou pojištěnci zemědělskými a proto příslušejí k zemědělské okresní pokladně nemocenské v K.
Vodní družstvo to jest samostatnou právnickou osobou, různou od osob jeho členů a předmět jeho podnikání jest různým od předmětu zemědělských podniků jejich. Byť bylo pravda, že meliorační práce družstvem prováděné slouží účelům zemědělství a výsledky jejich se objevují v zemědělských podnicích členů družstevních a že se konají podle zásad zemědělské techniky, nečiní tyto okolnosti ještě podle toho, co bylo výše řečeno, podnik družstevní podnikem zemědělským. Předmětem podnikání družstva není vzdělávání půdy v jeho držení se nacházející na vlastní účet k docílení plodin. Podnik ten záleží v tom, že provádí meliorační práce na pozemcích cizích. Jest bez právního významu, že družstvo jest podnikem svépomocným, nevýdělečným, neboť liší se od výdělečných po živnostensku provozovaných podniků tohoto druhu toliko způsobem organisace.
Není-li však řečené družstvo podnikem zemědělským, nejsou ani pojištěnci, již v podniku tomto jsou zaměstnáni, pojištěnci zemědělskými po rozumu § 12, odst. 2 nemoc. zákona a nepříslušejí proto pojistnou povinností svojí k zemědělské okresní pokladně nemocenské.

Stejně nálezy pozdější, na př. nález z 26. května 1923 č. 9180

Citace:

Nález č. 2225. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1030-1031, 1033-1033.