Č. 1983.

Řízení před nss-em: Přezkoumávaje zákonnost rozhodnuti neb opatření správních úřadů může nss rozhodnutí neb opatření takové uznati za zákonné jen tehdy, lze-li je srovnati se zákony platnými v době, kdy vznikl a trval poměr právní, který se takovým opatřením upravuje.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 3654/22.)
Věc: Frant. K. v P. proti ministerstvu financí o drahotní přídavky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 1. dubna 1920 uzavřel st-l, který vstoupil dne 31. března 1914 jako soudní vrchní kancelářský oficiál do výslužby, se statistickým oddělením ministerstva financí služební smlouvu.
Ve smlouvě této, která podrobně stanoví podmínky služební, uvedeno pod č. 2: »Služební požitky jsou upraveny analogicky s příjmy státních kancelářských pomocníků«. Dne 31. prosince 1920 opustil st-l shora uvedené smluvní zaměstnání.
Není sporno, že za dobu od 1. dubna 1920 do 31. prosince 1920 bylo st-li vyplaceno na drahotních přídavcích a) jako kancelářskému pomocníku úhrnem Kč 3927, při čemž mu za dobu od 1. srpna do 31. prosince 1920 drahotní přídavky čítány pouze dle 1. třídy rodinné, b) jako pensionovanému vrchnímu kancelářskému oficiálovi úhrnem Kč 2856. Žádostí ze 24. října 1921 žádal st-l za uznání, že mu drahotní přídavky příslušejí nezkráceně jak ve vlastnosti smluvního úředníka tak ve vlastnosti státního pensisty a za doplatek těchto přídavků za 5 měsíců.
Nař. rozhodnutím nebylo této žádosti ve smyslu § 2, posl. odst. zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. a § 5 prov. nařízení č. 234/1921 vyhověno, protože st-l má nárok jen na jeden drahotní přídavek řádný, mimořádný a nouzový, a sice na ten, který jest vyšší, tedy v daném případě na drahotní přídavky dle služebních požitků analogicky s příjmy státních kancelářských pomocníků upravené, jež jsou vyšší nežli drahotní přídavky jeho jako státního pensisty.
K tomu dodáno, že dle výpočtu účtárny I. min. fin. z 2. ledna 1922 patřilo st-li na těchto vyšších drahotních přídavcích za dobu od 1. dubna do 31. prosince 1920 5857 Kč, že však bylo st-li za dobu tu ze státní pokladny vyplaceno ve skutečnosti 6783 Kč, tedy přebráno 926 Kč, jichž vrácení se však st-li vzhledem k § 5 posl. odst. nař. ze dne 15. července 1921 č. 234 sb. z. a n. promíjí.
Proti tomuto rozhodnutí obrací se stížnost, vytýkající nezákonnost, jednak proto, že otázka konkurence dvojích nároků na drahotní přídavky do 21. března 1921 nebyla vůbec upravena a nemělo tedy na daný případ býti použito ustanovení zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb., resp. provád. nařízení k němu, které nebyly ještě v platnosti v době do 31. prosince 1920, do kdy smluvní služební poměr st-lův trval, jednak proto, že smlouvou služební byly st-li zajištěny určité služební požitky, rovnající se požitkům státních kancelářských pomocníků, čítaje v to i drahotní přídavky.
Stížnost dovozuje dále, že st-li po dobu smluvního poměru náležely drahotní přídavky jak státního pensisty, tak kancelářského pomocníka, tudíž přídavky ve výši 5857 Kč + 2856 Kč, že tudíž mu náleží ještě doplatek Kč 1930.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
Dle obsahu svého vychází nař. rozhodnutí z názoru, že nesrovnává se se zákonem, aby pensionovaný státní úředník pobíral drahotní přídavky jemu jako pensistovi náležející a drahotní přídavky jemu jako smluvnímu kancelářskému pomocníku vyhrazené.
Důsledkem tohoto názoru ponechány st-li drahotní přídavky, příslušející mu z jeho poměru smluvního, přídavky spojené s jeho požitky jako státního výslužníka mu však odňaty.
Důvod k opatření tomu spatřuje žal. úřad v ustanovení zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb., vstoupivšího v platnost dnem 21. března 1921.
Dle § 49 ústavní listiny třeba jest k platnosti a účinnosti zákona, aby byl vyhlášen způsobem, jak ustanovuje zákon. Dle § 4 zák. z 13. března 1919 č. 139 sb. počíná se — pokud v zákoně není nic jiného stanoveno — účinnost zákona 30 dnů po vyhlášení, t. j. 30 dnů po dni vydání částky Sbírky zákonů a nařízení, ve které ten který zákon jest otištěn. Z ustanovení těchto jde, že zákon, který není takto vyhlášen, není platným a nemůže býti při rozhodování určitých případů upotřeben. Přezkoumávaje zákonnost rozhodnutí neb opatření správních úřadů, může nss rozhodnutí neb opatření ta pokládati za zákonná pouze tehdy, lze-li je srovnati se zákony platnými v době, kdy vznikl a trval poměr právní, který se takovým opatřením upravuje.
V daném případě trval smluvní služební poměr, ve kterém spatřoval žal. úřad závadu pro vyplácení obou drahotních přídavků do dne 31. prosince 1920, přestal tedy dříve, než nabyl platnosti zákonný předpis, na kterém nař. rozhodnutí je výhradně založeno, a nemůže se tedy žal. úřad o něj opírati.
Jiného předpisu, před účinností posléze cit. zákona platného, se kterým by se dalo nař. rozhodnutí uvésti v soulad, nss neshledal, nař. rozhodnutí se ho také nedovolává, muselo proto dle §u 7 zák. o ss býti nalezeno.

Citace:

Nález č. 1983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 541-543.