Č. 2214.

Příděl pastvin. — Administrativní řízení (Slovensko): 1. Není pro správní řízení předpisu, který by zakazoval úřednímu orgánu, jenž se účastnil rozhodování ve stolici nižší, aby měl účast též při vydávání rozhodnutí ve stolici vyšší. — 2. Zbytečnost slyšení znalce o skutkových okolnostech, může-li si správní úřad dáti odpověď na rozhodnou otázku z vlastního názoru (na př. na otázku, jde-li o vzrostlý les). — 3. Je podstatnou vadou, neodůvodnil-li úřad, proč nepřipustil důkaz nabízený o závažné okolnosti.
(Nález ze dne 11. dubna 1923 č. 5895.)
Věc: Štěpán Z. v D. (adv. Dr. J. Sixta z Prahy) proti županskému úřadu v Lučenci (za zúčastněnou stranu adv. Dr. A. Pijáček z Prahy) o příděl pastvin.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad — zamítaje odvolání st-lovo — rozhodnutí pasienkového výboru m-ského z —, kte- rýmž výbor ten přidělil obci N. V. na r. 1922 jako pastvinu z velkostatku st-lova, ležícího v obvodu této obce, jednak les, zvaný »Sipský boh« a »Mladkový boh« o výměře 12 kat. j., jednak louku zvanou »Pod Šípom«, o výměře 13 kat. jiter za roční pachtovné Kč 1080.—.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost i vadnost řízení.
Předem dlužno poukázati na to, že žal. úřad přes opětovné vyzvání a přes upozornění, že o stížnosti rozhodnuto bude i beze spisů správních podle obsahu stížnosti, spisů správních nepředložil. Za tohoto stavu věci může se nss při svém rozhodování říditi jen obsahem stížnosti. Na základě skutkové podstaty zde vylíčené, uvážil pak toto:
Bezdůvodnou shledána předem námitka vadnosti řízení, již spatřuje stížnost v tom, že vyřizoval odvolání v téže věci, tedy že vypracoval nař. rozhodnutí referent žal. úřadu, kterýž se byl zúčastnil komisionelního šetření i hlasování ve stolici prvé. Ani pro řízení o přidělování pastvin ani pro správní řízení vůbec není předpisu, jenž by zakazoval orgánu úřednímu, jenž se účastnil rozhodování ve stolici nižší, míti též účast při vydávání rozhodnutí stolice vyšší, a ustanovení § 59 č. 6 uh. obč. soudního řádu, zák. čl. 1 z r. 1911, majícího platnost pouze pro řízení před soudy, nelze tu bez výslovného předpisu analogicky použíti.
Ani další výtce stížnosti, že se žal. úřad neřídil při vydávání svého rozhodnutí předpisy vl. nař. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. a ze dne 16. března 1922 č. 105 sb., nebylo lze přiznati důvodnost. Obě tato nařízení upravují pouze ony případy, kdy v roce minulém, tedy v roce 1920 resp. 1921 byla půda, o niž jde, majitelům dobytka již ponechána v užívání. Že by se tak bylo stalo v daném případě, ze spisů patrno není a stížnost sama tak ani netvrdí, pročež správně použil žal. úřad pouze předpisů min. nař. ze dne 11. dubna 1919 č. 68 Úr. Nov. a ze dne 15. května 1919 č. 90 Úr. Nov.
Stížnost spatřuje další vadu řízení v tvrzeném zjištění nař. rozhodnutí, že přidělovaný les jest lesem vzrostlým, ač v řízení nebyl vůbec žádný znalec z oboru lesního hospodářství slyšen, takže se st-l nemohl ani v odvolání proti takovémuto zjištění brániti. Není všeobecného předpisu, jenž by správním úřadům ukládal o všech otázkách skutkových slyšeti znalce a není takovéhoto všeobecného předpisu ani pro otázky týkající se hospodářství lesního, neboť plyne z povahy věci, že správní úřad může si na různé otázky odpověděti i z vlastního názoru, aniž k tomu potřebuje znalostí odborných. K takovýmto okolnostem patří zajisté i otázka, je—li les nějaký vzrostlý čili nic, zejména tam, kde nejde o les ve stáří hraničícím mezi lesem mladým a vzrostlým a pod. Že by tu šlo o takovýto nějaký pochybný případ, jejž by byl správní úřad bez přibrání znalce sám nemohl posouditi, stížnost ani netvrdí, pročež nebylo v pouhém nepřibrání znalců spatřovati vadu řízení a to tím méně, kdyžtě ani ze stížnosti neplyne, že st-l v řízení namítal, že les tento za pastvinu přiděliti nelze, poněvadž není dosud vzrostlý, a že by byl žádal o zjištění této okolnosti znalci.
Naproti tomu uznal nss řízení vadným potud, pokud ohledně jakosti přidělené louky nebyl vzat zřetel na důkaz st-lem nabízený o tom, že minulého roku narostlo zde sena za 9000 Kč a že jde o dobrou louku dvojsečnou, neboť třebas nebyl správní úřad povinen prováděti všechny důkazy stranami nabízené, plyne přece,ze všeobecných zásad řízení správního, že jest jeho povinností, aby, uzná-li nabízený důkaz o okolnostech podstatných — o jakou tu nesporně jde — nepřípustným nebo zbytečným, toto své rozhodnutí odůvodnil, a to tím více zde, když st-l v odvolání namítal a důkazy dovoditi se nabízel, že provedený důkaz znalecký není spolehlivý.
Další vadu řízení shledal nss v tom, že nebylo st-li sděleno, jakými průvodními prostředky úřad zjistil počet dobytka i výměru pastvin st-lových i obecních. Tímto postupem znemožněno st-li brániti se účinně proti výroku žal. úřadu o potřebnosti těchto pastvin pro obec, jakož i postradatelnosti jich pro st-le, a ježto st-l správnost tohoto zjištění popírá, jeví se vada tato podstatnou.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ještě další námitkou stížnosti, směřující proti přiměřenosti stanoveného pachtovného z přidělených pastvin.

Citace:

Nález č. 2214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1012-1014.