Č. 2264.Policejní právo trestní (Slovensko): Rozhodl-li ministr pro správu Slovenska jako 3. stolice o odvolání z trestního nálezu županského úřadu jako stolice 2. ve věcech nešetření soupisové povinnosti, v nichž se instanční pořad končí u 2. stolice (§ 9 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 sb.), jest jeho rozhodnutí zmatečné. (Nález z 25. dubna 1923 č. 4821).Věc: Karel N. v L. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska stran trestního nálezu pro nešetření soupisové povinnosti. Výrok: Naříkané rozhodnuti zrušuje se pro nezákonnost. Důvody:Podle § 9 vl. nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. rozhoduje o přestupku nešetření soupisové povinnosti v 1. instanci politický úřad první stolice, proti jehož výroku jest přípustná stížnost k politickému úřadu druhé stolice, který rozhodne s konečnou platnosti. Předpis tento neponechává nižádné pochybnosti o tom, že pořad instancí v polic. trestním řízení pro přestupek nešetření soupisové povinnosti končí výrokem druhé instance, na slovenském území výrokem županského úřadu, jejž považovati jest za rozhodnutí poslední přípustné správní instance, proti níž přípustná jest po rozumu § 2 zák. ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. a § 5 zák. o ss pouze stížnost k nss-u v Praze.St-l přes to, že v rozhodnutí 2. instance byl správně poučen o tom, že podle cit. svrchu § 9 vl. nař. č. 61 není dalšího odvolání, neobrátil ne k nss, nýbrž revisní žádostí k žal. úřadu po rozumu § 3 zák. čl. 20 z roku 1901, použiv tak prostředku naprosto nepřípustného, když podle § 12 téhož zák. čl. § 3 nevztahuje se na záležitosti náležející k pravomoci správního soudu. Vzhledem k tomu náleželo žal. úřadu, aby onu revisní žádost odmítl z procesního důvodu jakožto nepřípustnou. Žal. úřad však, neučiniv tak, přistoupil, jak z jeho výroku patrno, k meritornímu rozhodování o ní a zamítl ji proto, že ji shledal věcně bezdůvodnou. Osoboval si tudíž kompetenci podle svrchu uvedených předpisů zákonných mu nenáležející, zakročiv jako vyšší instance v případě, kde další postup úřadů správních byl podle zákona vyloučen a kde nastati mohla pouze kompetence nss-u. Jeho výrok je tudíž výrokem úřadu absolutně nepříslušného, který právní moci vůbec nabýti nemůže, jest zmatečný, pročež bylo zrušiti jej podle § 7 zák. o ss, aniž bylo lze zabývati se jím po stránce věcné se zřetelem k vývodům ve stížnosti v tomto směru uvedeným. Nss nemohl však k těmto meritorním vývodům přihlížeti ani pokud by st-l mínil brojiti jimi proti výroku 2. instance jakožto poslední přípustné stolice právní, poněvadž ohledně tohoto výroku je stížnost patrně opožděna (§ 14 zák. o ss), byvši podána teprve dne 19. ledna 1923, ač rozsudek 2. instance byl doručen st-li, jak ze správních spisů patrno, již dne 6. prosince 1921.