Č. 2248.

Policejní právo trestní: Podle zásady oficiality je povinností úřadu vyšetřiti i okolnosti svědčící ve prospěch obviněného.
(Nález ze dne 21. dubna 1923 č. 20497/22.)
Věc: Jan K., hostinský v Ch. proti okresní správě politické v Chrudimi o odsouzení pro polní pych.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Trestní senát obecní uznal st-le vinným přestupkem vyznačeným v zákoně o ochraně polního majetku ze dne 12. října 1875 č. 76 z. z. česk., jehož se dopustil tím, že syn jeho kosou vysekal trávu z části obecní cesty č. kat. —, jež pronajata byla obcí Janu H., a odsoudil ho k peněžité pokutě 20 K. jakož i k náhradě 40 K poškozenému. —
Žal. úřad potvrdiv nález 1. stolice uznal st-le vinným přestupku polního pychu dle zák. ze dne 12. října 1875 č. 76 z. z. a to, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, v § 3 cit. zákona vytčeného.
Z účelu cit. zákona vydaného na ochranu majetku polního, zvláště pak ze znění ustanovení § 3 jde jasně na jevo, že předpisem tím má býti zabráněno svémocnému tam blíže označenému jednání, kterým by majetek polní byl porušen.
Žal. úřad také tento zákonný požadavek svémocnosti má za zjištěný, vycházeje z předpokladu, že jde o pozemek obecní, na jehož užitek st-l nemá práva, a to jak patrno z obsahu administrativních spisů, na základě vyšetření, že pozemek sporný jest zanesen v seznamu 1. pozemkové knihy jako veřejný statek, a vyjádření obce, že trávu z veřejných cest v dobách dřívějších pro nepatrnost ceny málo kdy prodávala, nyní však, kdy utuženo je hospodářství obecní a lidé se o trávu hlásí, že obec i trávu, o niž jde, prodala, jakož i že soused st-le také při téže veřejné cestě platí z trávy a z používání stromů roční poplatek.
St-l sice doznal, že nechal posekati trávu, uvedl však v řízení výslovně, že pozemku, na kterém byla tráva vysekána, užívá od roku 1909, kdy koupil s manželkou pole č. kat. —, s nímž sporná část pozemku sousedí a na němž stojí švestky, za které předchůdcům zvláště zaplatil 100 K, že tak i předchůdci činili, takže jest v pokojné držbě dílce onoho, jak svědci jím jmenovaní mohou dokázati a dovozoval, že tato pokojná držba zakládající se v dobré víře vylučuje jakýkoliv trestný čin, tedy i polní pych.
Chtěl-li žal. úřad tím, že důkazy ony neprovedl, naznačiti, že je pokládá vzhledem k výsledku řízení za zbytečné, sluší poukázati na to, že jest ovšem zůstaveno uvážení úřadu, aby ocenil důkazy, že však toto ocenění může se přirozeně týkati pouze důkazů již provedených. Nelze tudíž důkazy nabídnuté o relevantních okolnostech — a o takové relevantní okolnosti zde jde, poněvadž se st-l snažil dokázati, že jednal v dobré víře — odmítnouti jako zbytečné již předem. Dle všeobecné zásady oficiality ovládající správní řízení a důsledkem toho dle zásady zjištění materielní pravdy, jež platí i pro policejní řízení trestní, je povinností úřadu vyšetřiti i okolnosti ve prospěch obviněného svědčící, okolnosti svědčící pro jeho vinu i proti ní uvážiti, je oceniti a pak rozhodnouti.
Tato zásada měla žal. úřadem zachována býti tím spíše, uváží-li se, že sama obec doznala, že trávu na sporném pozemku pronajala 16. března 1922 a ovoce 22. července 1922, což dříve pro nepatrnost ceny trávy málo kdy se stalo.
Nešetření této zásady zakládá podstatnou vadu řízení a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušeno dle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1078-1079.