Č. 2048.

Cesty. — Obecní samospráva: O naturální povinnosti cestovní daně na Slovensku a jejím ekvivalentu.
(Nález ze dne 5. března 1923 č. 3260.)
Věc: V. L. v P. proti správnímu výboru bratislavské župy stran náhrady za nekonání obecních veřejných prací.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Konečným rozhodnutím ze dne 7. června 1921 vyslovil služný v Dunajské Středě, že ukládá podle § 10 župní úpravy č. 12 st-lce, aby za zameškané práce cestovní za rok 1919 a 1920 zaplatila do 15 dnů pod exekucí do obecní pokladny 150 K ročně, celkem 300 K a pokutu taktéž 300 K a že jí dále ukládá, aby do 8 dnů po pravomoci tohoto rozhodnutí svými potahy navezla štěrk na vyměřenou jí plochu 60 sáhů vicinální cesty s tím, že, neučiní-li tak, bude představenstvo obce pověřeno, aby dalo štěrk vyvézti na její útraty a mimo to vybéře se od ní dvojnásobná pokuta. Jako důvody uvedl úřad, že st-lka namítá, že nekonala obecních prací proto, že představenstvo vydalo proti ní nesprávné vysvědčení, což však nemůže býti důvodem pro nekonání prací. Co platila v r. 1919, byl nedoplatek z r. 1918.
Rozsudkem ze dne 4. října 1921 potvrdil župan bratislavské župy rozhodnutí 1. instance z jeho důvodů a to tím spíše, poněvadž úředně zjistil, že údaje v odvolání uvedené neodpovídají pravdě.
Nař. rozhodnutím žal. úřad potvrdil rozsudek 2. instance z jeho důvodů a proto, že důvody odvolací pravdě neodpovídají.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Ve svém původním návrhu domáhala se obec P. zakročení služnovského úřadu proti st-lce proto, že v r. 1919 a 1920 nevykonala obecních a komposesorátních veřejných prací (közsegi és közbirtokossági közmunka). Dle přípisu ze dne 9. dubna 1921 požadavek komposesorátu za nekonané práce činil za r. 1919 a 1920 po 150 K a mimo to zanedbala prý st-lka v těchto dvou létech svou povinnost štěrkovati obecní cestu. Stran této povinnosti bylo však v přípise ze dne 3. června 1921 služnému oznámeno, že požadavek ten pochází z r. 1920, kdežto onen nedoplatek jest za rok 1919 a 1920, poněvadž co platila st-lka v r. 1919, započteno bylo na nedoplatek z r. 1918.
Výrokem 1. instance uznána byla povinnou zaplatiti z titulu zadrželé cestovní obecní práce za r. 1919 a 1920 po 150 K, tudíž 300 K a pokutu 300 K, celkem 600 K a uloženo jí vyštěrkovati 60 sáhů vicinální cesty pod pohrůžkou dvojnásobné pokuty, při čemž v maďarském textu výměru uvedena byla ohledně zadrželé cestovní práce léta 1918 a 1919.
Výrok ten potvrzen byl 2. instancí, ačkoliv obec P. předkládajíc st-lčino odvolání sdělila, že v r. 1919 štěrkováno vůbec nebylo, a tudíž ani st-lka k němu nebyla povinna, nýbrž že požadavek štěrkovati vznikl teprve v r. 1920, a nař. nyní rozhodnutím byl rozsudek 2. instance potvrzen bez dalšího odůvodnění.
Podle § 10 župního statutu 12, o nějž se svrchu uvedené výroky opírají kdo nesplní v dané lhůtě bez náležité příčiny uloženou mu naturální povinnost cestovní daně, povinen jest zaplatiti dvojnásobný obnos ekvivalentu onoho naturálního plnění, kteroužto pokutu jest dobývati týmž způsobem, jako cestovní daň, a v případě nedobytnosti může býti povinník donucen k splnění povinnosti té in natura.
Jak z vylíčeného právě patrno, domáhala se obec P. dvou nároků, a to jednak peněžitých nedoplatků za r. 1919 a 1920 a jednak naturální práce. Ohledně této pak uváděla jednak, že požadavek je za r. 1919 a 1920, potom však opět jen za r. 1920, poněvadž prv v r. 1919 naturální povinnost štěrkovati st-lku nepostihovala. Souhlasnými rozsudky uznána byla st-lka povinnou zaplatiti onu peněžitou pohledávku 300 K za r. 1919 a 1920 spolu s pokutou ve stejné výši a krom toho uloženo jí vykonati naturální práci za r. 1920 a to pod pouhou pohrůžkou pokuty, při čemž ohledně oněch 300 K úřad mluví o zameškání cestovních prací. Ze správních spisů není blíže patrná povaha oné pohledávky 300 K, zejména je-li to dávka uložená st-lce v penězích, či snad ekvivalent naturálního plnění jí uloženého, ale nesplněného, a tím méně jest patrno, jde-li vůbec o závazek, jejž bylo by posuzovati podle § 10 cit. župního statutu, při čemž by však vzešla dále otázka — má-li oněch 150 K býti ekvivalentem za zameškanou práci v r. 1919, — jak úřad k st-lčině povinnosti platiti obnos ten dospěl, když dle prohlášení obce v roce tom žádná naturální povinnost ji nepostihovala. Zda však nejde při této částce 300 K o ekvivalent zameškaných obecních prací, nýbrž — jak by se z původního návrhu obce zdálo — o jakýsi požadavek komposesorátu (közbirtokosság), nelze ze spisů rovněž posouditi, když, jak uvedeno, bližší okolnosti tohoto požadavku označeny nejsou, při čemž ovšem přicházela by v úvahu opět další otázka, zda by v případě nesplnění této peněžité pohledávky úřad mohl podle cit. §u 10 postihnouti st-lku pokutou určenou pouze na zanedbání povinnosti k plnění naturálnímu.
Jest tedy jak rozhodnutí v odpor vzaté, tak i řízení, o něž se výrok ten opírá, postiženo takovou neúplností a nejasností, že není vůbec lze přezkoumati správnost výroku toho jak po stránce věcné, tak i po stránce právní, pročež bylo stížnost právě tuto podstatnou vadnost vytýkající, uznati za důvodnou a zrušiti výrok v odpor vzatý podle §u 6 zák. o ss.
Žal. úřadu náleží, aby zjistil přesně, o jaké požadavky, za kterou dobu a jaké povahy jde, aby posoudil pak oprávněnost požadavku těch, hledě při tom k námitkám st-lkou ve správním řízení předneseným, a dle toho vydal nové rozhodnutí.

Citace:

Nález č. 2048. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 669-671.