Č. 2107.

Státní občanství. — Domovské právo (Slovensko): Opatření, jímž obec bezpodmínečně přijme do svého svazku osobu nemající stát. občanství čsl., jest zmatečné a může dozorčím úřadem kdykoliv býti zrušeno.
(Nález ze dne 20. března 1923 č. 4551).
Prejudikatura: Boh. 823, 2075 adm.
Věc: Josef B. v B. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství a domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. pro Slov. rozhodnutím ze 6. června 1922 nebyhověl žádosti st-lově za přiznání čsl. státního občanství podle §u 9 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb., zrušil současně jako nezákonné usnesení obecního zastupitelstva v B. z 12. června 1921, jímž bylo uznáno, že st-l nabyl v obci té 1. září 1913 domovského práva podle §u 10 zák. čl. 22 z r. 1886 a nařídil, aby byl st-l se seznamu příslušníků obce B. vymazán.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad vysloviv, že st-l nesplnil podmínku, kterou § 9 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. stanoví pro žádosti za přiznání státního občanství čsl., popřel výrokem svým vlastně legitimaci st-lovu k žádosti takové. St-l přiloživ k žádosti své domovský list z 28. října 1921, podle něhož obecní výbor v B. usnesením z 12. června 1921 uznal, že st-l nabyl domovského práva v obci té od 1. září 1913 na základě §u 10 zák. čl. 22 z r. 1886, tvrdil, že splnil uvedenou podmínku. Když tedy žal. úřad toto usnesení jako nezákonné zrušil, dlužno se nss-u zabývati především otázkou, byl-li žal. úřad oprávněn k tomuto zrušení. Po této strace nutno uvážiti toto:
Nss vyslovil již v nálezu Boh. 823 adm. právní názor, že opatření, jímž obec přijme bezpodmínečně do svého svazku osobu nemající státního občanství čsl., jest nejen nezákonné, nýbrž absolutně zmatečné a že má tato absolutní zmatečnost v zápětí, že opatření to, nemohouc nabýti vůbec právní moci, nemůže také založiti pro dotčenou osobu nižádných účinků a že může býti výrokem nadřízeného úřadu vyzbrojeného právem dozorčím kdykoliv zrušeno. Na tomto právním názoru trvá soud i nyní.
O tom, že st-l nebyl v době usnesení obce B. státním občanem čsl., není sporu. Neměl tedy v obci té jiného postavení, než cizozemce. Ohledně jeho žádosti za přijetí do obecního svazku mohla tedy obec postupovati jen podle §u 16 zák. čl. 5 z r. 1903. Neučinila-li tak však, nýbrž přijala-li st-le bezpodmínečně do svazku toho, místo aby mu příslušnost pouze zajistila nebo poskytla mu ji pouze podmínečně, na případ dosažení zdejšího státního občanství, jest postup její nejen nezákonný, nýbrž, jak shora uvedeno, absolutně zmatečný a nemohl výrok její býti účasten právní moci a nezaložila pro st-le nižádných práv. Jestliže tudíž min. pro Slov. mocí svého dozorčího práva výrok ten zrušil, nelze v tom spatřovati nezákonnosti st-lem vytýkané. Potom však netřeba se vůbec již zabývati otázkou ve stížnosti vytýkanou, mohl-li st-l nabýti domovské příslušnosti v B. i když k břemenům obce té nepřispíval, poněvadž nesplnil-li, jak patrno z toho, co dosud uvedeno, jedné z podmínek nabytí domovského práva v B., jest nerozhodno, splnil-li či nesplnil-li podmínky ostatní.
Je-li však podle toho, co bylo dosud řečeno, nepochybno, že st-l nenabyl domovského práva v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní čsl. republice, není v rozporu se zákonem ani výrok nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad neuznal legitimaci st-lovu k žádosti za přiznání státního občanství ve smyslu §u 9 ústav. zákona, poněvadž podle tohoto ustanovení přísluší právo k žádosti takové jen osobám, jež nabyly po 1. lednu 1919 práva domovského na území uvedeném.
Jest tedy stížnost neodůvodněna a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 803-804.