Č. 1819.Stavební právo (Slovensko): Kompetence úřední ve věcech stavebních v bývalé župě Nitranské. Který úřad správní rozhoduje tu s platností konečnou?Řízení před N. s. s. (Slovensko): Předpisy zák. čl. 16: 1896 o řízení před uherským správním soudem jsou zákonem č. 3/1918 zrušeny.(Nález ze dne 5. ledna 1923 č. 20262/22).Věc: Florián U. v O. (adv. Dr. Otto Konrád z Prahy) proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska (odb. rada Dr. Jar. Folprecht; za zúčastněnou stranu — Jana a Annu G. v O. — adv. Dr. Vít. Zenkl z Prahy) stran stavební věci. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezkonnost.Důvody: K žádosti zúčastněné strany manželů G. o udělení stavebního povolení k zřízení střechy nad vjezdem do dvora parc. č. — v O., který jest dle výtahu z pozemkové knihy společný pro domy zřízené na parcelách č. —, — a —, náležející jednak manželům G., jednak st-lům manželům U., udělil hlavný služný v Senici po provedeném komisionálním řízení výměrem ze dne 8. září 1920 žádané stavební povolení s tím, že vjezd musí býti 3,80 m vysoký a 3,50 m široký a že na tento vjezd nesmí býti žádná brána applikována. Současně upozornil, že dle § 48 stavebního statutu neřeší soukromoprávní námitky proti stavbě činěné a že žadatelé o stavební povolení, užijí-li tohoto povolení, aniž vyčkávají pravoplatné rozhodnutí o soukromoprávních námitkách proti stavbě, jednají na vlastní škodu a nebezpečí. Námitky Floriána U., že vystavením střechy se zamezí volný vchod a vyhlídka, byly odmítnuty, poněvadž vchod 3,50 m široký a 3,80 vysoký, na nějž brána applikována nebude, nemůže brániti ani vjezdu ani vyhlídce. Županský úřad rozhodnutím z 23. října 1920 zamítl odvolání Floriána U., potvrdil a schválil podle § 274 žup. stavebního statutu nař. výměr z důvodů v něm obsažených. K námitce Floriána U., že otázka stavby vjezdu byla pravoplatně rozhodnuta rozsudkem soudní tabule v Bratislavě ze dne 12. dubna 1914, podotkl županský úřad, že tento názor nesdílí, neboť jde o věc, o níž soudní úřady nerozhodovaly a na niž se zmíněný rozsudek nevztahuje.Správní výbor župy Nitranské rozhodnutím ze dne 6. dubna 1921 nevyhověl odvolání Floriána U. a potvrdil nař. rozhodnutí s tím, že výkon jeho se vzhledem k zmíněnému rozsudku soudní tabule v Bratislavě odkládá, dokud mezi stranami nedojde k dohodě o soukromoprávních poměrech týkajících se společného vchodu. K odvolání manželů G. zrušil vládní referát pro veřejné práce při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska rozhodnutím z 12. září 1921 rozhodnutí správního výboru župy nitranské a udělil povolení k stavbě střechy nad společným vchodem, poněvadž dle stavebního statutu župy nitranské není ohledně stavby střechy nad společným vchodem žádných námitek, bude-li střecha vystavena tak vysoko, aby obyčejný naložený vůz mohl projeti. Anna G. žádala podáním ze dne 26. září 1921, aby toto rozhodnutí bylo doplněno v tom směru, lze-li se stavbou ihned započíti přes soukromoprávní námitky Floriána U. Zmíněný vládní referát min. rozhodnutím ze dne 27. září 1921 vyslovil, že dle § 48 župního stavebního statutu není žádných závad, aby manželé G. na svoji odpovědnost ohledně soukromoprávních námitek souseda Floriána U. ihned se stavbou nezapočali. O stížnosti podané manžely U. do obou citovaných rozhodnutí ministra s plnou mocí pro správu Slovenska uvážil N. s. s. toto: Ve stížnosti k zdejšímu soudu podané vytýká se, že žal. úřad neprávem přezkoumával 3. stupňové rozhodnutí správního výboru župy nitranské ze dne 6. dubna 1921 a je zrušil přes to, že to bylo rozhodnutí konečné a nebylo přípustno z něho se dále odvolati. Popírá tudíž stížnost kompetenci žal. úřadu k přezkoumání rozhodnutí uvedeného úřadu. Žal. úřad však pokládal, jak udává v odvodním spisu, odvolání manželů G. z cit. rozhodnutí správního výboru za revisionální žádost ve smyslu § 99 zák. čl. 26 z r. 1896 a měl za to, že mu přísluší právo, zmíněné rozhodnutí přezkoumati. Dlužno tedy především zabývati se otázkou kompetence žal. úřadu. V příčině té uvážil N. s. s., že záležitosti týkající se povolení staveb v župě nitranské upraveny jsou jedině stavebním statutem této župy č. 25/1912, př. 31530/1911, schváleným ministrem vnitra ze dne 21. listopadu 1914 č. 29410/1913, 6/a. Dle § 274 tohoto statutu rozhoduje ve věcech stavební policie v 1. stupni v městech městská rada, v malých a velkých obcích hlavní služný, v 2. stupni župan a v 3. stupni správní výbor župní. Z takového rozhodnutí nebylo podle právního stavu platného před 28. říjnem 1918 vůbec dalšího opravného prostředku; správní výbor župní rozhodoval v těchto věcech jako správní úřad poslední stolice. Tento právní stav, platný před 28. říjnem 1918, doznal po tomto dni změny potud, že zákonem ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. byl zřízen pro území celého státu čsl. N. s. s. Avšak ani zřízením tohoto soudu nenastala změna v pořadu stolic správních, ježto ani zákon o zřízení N. s. s. ani zákon ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, jím recipovaný, neupravují vůbec pořad stolic správních. Z toho jde, že i po 28. říjnu 1918 rozhoduje ve věcech, týkajících se stavební policie v 3. stolici správní výbor župní s konečnou platností. Rozhodnutí správního výboru v těchto záležitostech nelze tudíž bráti v odpor opravným prostředkem u vyššího úřadu správního, nýbrž lze je jakožto konečná rozhodnutí úřadu správního (§§ 2 a 5 cit. zákona z r. 1875 a § 2 cit. zákona č. 3 z r. 1918) naříkati jediné stížností u N. s. s. Žal. úřad pokládal se za příslušná rozhodovati o odvolání manželů G. z rozhodnutí župního správního výboru na základě § 99 zák. čl. 26 z r. 1896. Tohoto ustanovení nemůže se však ministr s plnou mocí pro správu Slovenska s úspěchem dovolávati, neboř ustanovení to týká se řízení před správním soudem a bylo derogováno zákonem o nss ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n., nehledě ani k tomu, že citovaný § jedná o ospravedlňování zmeškané lhůty pro stížnost k správnímu soudu. Zákonem tím byl recipován zákon o ss ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 a dle ustanovení §§ 2 a 5 t. zák. jest správní soud příslušný k rozhodování o stížnostech do rozhodnutí neb opatření úřadů správních, jimiž byla věc v cestě administrativní s konečnou platností vyřízena. Žal. úřad nemůže však svoji kompetenci opírati ani o předpisy zákon. čl. 20. z r. 1901 o opravných prostředcích, poněvadž dle § 12 t. zák. článku nevztahují se ustanovení § 3 — jímž se připouští z konformátního rozhodnutí 2. stolice revisionální žádost k příslušnému ministrovi — na záležitosti, jejichž konečné rozhodování náleží do oboru působnosti správního soudu. Není také případným poukaz na ustanovení § 2 zák. čl. 20 z r. 1901, dle něhož z rozhodnutí 2. stolice není zpravidla žádná apelace přípustná, poněvadž ustanovení toto připouští výjimku, která jest právě v § 274 pozdějšího stavebního statutu župy nitranské pro stavební řízení stanovena. Pokud zástupce žal. úřadu při veřejném ústním líčení dovozoval, že ministerstvo bylo oprávněno zrušiti rozhodnutí župního výboru správního z moci úřední pro zmatečnost z důvodu inkompetence orgánu tohoto, dlužno podotknouti, že by ovšem ministerstvo bylo oprávněno rozhodnutí podřízeného úřadu zrušiti, kdyby toto rozhodnutí bylo zmatečné pro nepříslušnost úřadu toho, že by však nemohlo rozhodnouti ve věci samé, tedy o meritu věci. Zmatečného výroku však tu nebylo, poněvadž jak bylo svrchu uvedeno — podle ustanovení § 274 stavebního statutu, pro tento případ výlučně v úvahu přicházejícího, župní správní výbor byl jako 3. instance k rozhodování povolán. Poněvadž žal. úřad nebyl příslušným rozhodovati o odvolání z konečného 3. stupňového rozhodnutí župního správního výboru, jsou rozhodnutí jeho zmatečná a bylo je proto dle § 7 zák. o ss pro nezákonnost zrušiti.