Č. 2313.Administrativní řízení: Právo použíti opravných prostředků v řízení správním přísluší jen tomu, jehož právo bylo rozhodnutím neb opatřením správního úřadu dotčeno, anebo jemuž zákon propůjčil právo strany buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu. Školství: 1. V řízení o obsazení místa učitelského na veřejné škole národní vystupuje místní školní rada jako nejnižší úřad školský. — 2. Ani místní školní rada ani politická obec nejsou legitimovány k opravnému prostředku proti rozhodnutí zemské školní rady podle § 104 def. řádu školního z roku 1905 o tom, má-li určité místo učitelské býti obsazeno sílou mužskou nebo ženskou. (Nález ze dne 4. května 1923 č. 7673).Prejudikatura: Boh. 1002, 1102 a 1350 adm. Věc: Místní školní rada a městská školní rada v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o legitimaci k rekursu ve věci systemisace řídícího místa při občanské škole dívčí v B. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem zšrady moravské ze dne 9. srpna 1907 bylo ustanoveno, aby pro případ uprázdnění místa řídící učitelky při obecné škole dívčí v B. systemisováno bylo při škole té, podřízené dosud správě řiditele chlapecké školy občanské, zvláštní místo řiditele a bylo dále vysloveno, že dívčí škola obecná podřizuje se správě řiditele dívčí školy občanské. Výměrem ze dne 8. února 1909 bylo pak místo nadučitelky při obecné škole dívčí zrušeno. Výměrem z 12. září 1921 rozhodla zš rada moravská, že místo řiditelské na občanské škole dívčí v B., systemisované výnosem z 9. srpna 1907, přesystemisuje se v místo řiditelky, po případě řiditele.Odvolání z toho podané místní škol. radou a obecním zastupitelstvem v B. byla nař. rozhodnutím zamítnuta pro nedostatek legitimace stěžujících si korporací k vedení sporu v daném případě, ježto otázka, zda učitelské místo při některé dívčí škole má se systemisovati pro mužskou či ženskou sílu nebo pro obojí pohlaví, jest povahy výhradně administrativní a závisí zcela na volném uvážení školního úřadu. O stížnosti uvážil nss toto: 1. Rekurs st-lek zamítnut byl nař. rozhodnutím z formálního důvodu, totiž z nedostatku legitimace. Vzhledem k tomu nemůže se ani nss zaměstnávati meritem věci, nýbrž může jen zkoumati, zda odepření legitimace v řízení správním stalo se právem. 2. Pokud pak jde o otázku legitimace, jest uvésti toto: Podle platného řádu právního sluší míti za to, že právo použíti opravných prostředků v řízení správním přísluší jen tomu, jehož právo bylo rozhodnutím neb opatřením úřadu správního dotčeno, nebo jemuž zákon buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu právo strany propůjčil. 1. Místní školní rada má podle zákonů školských zejména zemských zákonů moravských ze dne 12. ledna 1907 č. 3 a ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 o dozoru ke školám, ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z. o právních svazcích učitelstva a ze dne 24. ledna 1870 č. 17 z. z. změněného zákonem ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 o zřizování škol, dále podle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 292 sb. o správě školství § 25 — v zásadě dvojí funkci, jednak jako zástupkyně školní obce neb školy jako subjektů právních a nositelů určitých subjektivních práv, zejména v ohledu majetkovém, jednak jako nejnižší úřad zřízený pro dozor ke školám národním. Kdežto v prvé z uvedených dvou funkcí vystupuje místní školní rada v řízení před úřady školskými jako zákonný zástupce strany, totiž školní obce nebo školy a jest tudíž po případě povolána k hájení subjektivních práv školy nebo obce školní i proti rozhodnutím neb opatřením úřadů školských, má ve své funkci shora na druhém místě uvedené toliko postavení podřízené instance, která rozhodnutími nadřízených úřadů školských je vázána a není oprávněna proti nim vystupovati opravnými prostředky. Nař. rozhodnutím bylo zásadně rozhodnuto ve smyslu § 104 řádu školního a vyučovacího z roku 1905, má-li určité místo býti obsazeno mužskou nebo ženskou silou. Jde tedy v podstatě o opatření týkající se obsazování místa na veřejné škole a výběru osob při tom. Spolupůsobení místní školní rady při obsazování takovýchto míst upraveno jest předpisy §§ů 1 a 5 zákona ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z. a jeví se zejména v tom, že místní školní rada oznamuje okr. školnímu úřadu že místo se uprázdnilo, a že dále podává okresnímu školnímu úřadu ternový návrh na obsazení místa. Obsazení místa na veřejné škole národní není tedy právem subjektivním školní obce nebo školy, nýbrž obsazení to a výběr osob při něm je právem a zároveň povinností příslušných orgánů školských od místní školní rady odlišných. V tomto směru tudíž vystupuje místní školní rada toliko jako nejnižší úřad školský, který oznamuje uprázdnění místa a navrhuje terno podle §§ 1 a 5 zákona z 19. prosince 1875 č. 86 z. z., koná toliko povinnost zákonem uloženou, kterému však neposkytuje zákon zvláštních subjektivních práv. Stojí-li stížnost, jak z jejího znění lze souditi, na tom stanovisku, že zš rada při zásadním ustanovení, má-li místo býti obsazeno silou mužskou nebo ženskou, jest vázána na dohodu s vydržovateli školy, a že tudíž místní školní rada jako zástupce obce školní má postavení strany v této věci, tedy nelze názoru tomu dáti za pravdu, neboť řád školní a vyučovací ze dne 29. září 1905 č. 159 praví ve svém § 104 toto: »Kolik učitelských osob při každé obecné škole má býti zřízeno, stanoví podle § 11 říšského zákona o školách obecných a podle zvláštního ustanovení z. z. nebo ve shodě s vydržovateli škol zemský úřad školní, kterému také přísluší v příčině způsobilosti a vyučovací povinnosti se zřetelem k potřebám, vyplývajícím ze zařízení jednotlivých obecných škol, učiniti zvláštní opatření a zásadně ustanoviti, zda učitelské místo má býti obsazeno učitelem nebo učitelkou. Z tohoto znění nařízení jest (nehledě ani k tomu, že předpis ten obsažen jest v hlavě I pojednávající o veřejných školách obecných, kdežto o školách občanských pojednává hlava II) zřejmo, že část onoho předpisu, pojednávající o dohodě s vydržovateli škol, týče se toliko otázky systemisace míst učitelských ve smyslu § 11 ř. zák. školního, a to proto, poněvadž počtem systemisovaných míst řídí se počet tříd a tím i velikost břemen na vydržovatele školy připadající. Předpis ten však netýče se ani systemisace řídícího místa na měšťanské škole, které jest podle § 19 č. 4 a 5 zákona o školách národních z roku 1883 kogentně předepsáno a netýče se zejména vůbec otázky, má-li určité místo býti obsazeno silou mužskou nebo ženskou a není v tomto směru dohoda s vydržovateli školy § 104 ř. šk. žádána. Naopak jest otázka, zda místo má býti zásadně vyhrazeno osobě mužské či ženské, jedině otázkou pedagogické úvahy, kterou si mohou úřady školské zodpověděti samy, aniž může kdokoliv dovozovati porušení svých práv subjektivních, a může toto zásadní rozhodnutí dle potřeby poměrů úřadem kdykoliv býti změněno. Legitimace místní školní rady není však založena ani předpisem § 50 zákona o školách národních z roku 1869, neboť z předpisu druhého odstavce tohoto § o tom, že spoluúčast vydržovatelů školy při definitivním ustanovení řiditelů a učitelů pozůstává ve výkonu práva navrhovacího nebo presentačního, jde, že předpis prvního odstavce §u 50 má právě na mysli toliko spoluúčast vydržovatelů školy při konkrétním obsazení místa, nikoli však jejich účast při zásadním rozhodnutí shora uvedeného obsahu. Dle toho není nezákonným, odepřel-li žal. úřad místní školní radě v B. legitimaci k rekursu v této věci. 2. Pokud pak jde o městskou obec v B., vycházel soud z těchto úvah: Stížnost opírá domnělou legitimaci městské obce jednak o předpis §u 104 řádu školního a vyučovacího a §u 50 zák. o školách národních z r. 1869, jednak o to, že obec při zřízení školy si vyhradila, že veškerá místa při ní budou obsazena mužskými silami. Pokud jde o důvody uvedené na prvém a druhém místě, platí v příčině městské obce podstatně totéž, co v tomto směru (o významu § 104 def. ř. škol. a § 50 zák. z r. 1869) řečeno bylo shora v příčině místní školní rady. Subjektivních práv obce jakožto veřejnoprávní korporace týkalo by se rozhodnutí nebo opatření školních úřadů tehdy, kdyby šlo o systemisování nového místa učitelského na škole anebo vůbec o takové opatření, které ukládá školní obci a nepřímo i obci politické zvýšený náklad. O takový případ zde však nejde. Místo, o které jde, je dávno systemisováno a opatřením zšrady o tom, má-li býti vypsáno pro ženské síly nebo pro síly mužské, nejsou práva obce nikterak dotčena, poněvadž co do finančního důsledku je pro obec v podstatě lhostejno, bude-li místo to obsazeno silou mužskou anebo ženskou. Že by obci, jakožto orgánu veřejné správy povolanému k hájení jistých zájmů veřejných, příslušelo postavení strany, jde-li o otázku, má-li určité již systemisované místo býti zásadně určeno pro učitelské síly mužské nebo ženské, nelze vyvoditi ani ze znění, ani z ducha příslušných předpisů školských. Opatření v tomto směru řídí se dle podstaty věcí jedině pedagogickými úvahami o potřebách školy, které posouditi náleží výhradně do oboru působnosti úřadů školních, jež v tom směru nejsou nijak vázány názory příslušných obcí. Na tomto stavu věcí nemůže také ničeho měniti okolnost tvrzená obcí již v odvolání a opětně ve stížnosti, že město při zřizování občanské školy této si vymínilo, že veškerá místa řiditelská při ní budou obsazena mužskými silami, neboť jestliže určité místo na veřejné škole národní bylo řádným způsobem systemisováno, pokud se týče jestliže měšťanská škola dívčí v B. byla řádným způsobem zřízena, pak platí pro ni co do systemisace míst kogentní předpisy § 18 zákona o školách národních a pak nutno způsob obsazování míst jednou systemisovaných posuzovati dle závazných předpisů zákona, které prohlášením konkurenčních činitelů měněny býti nemohou; platí tudíž i v příčině tohoto místa co do otázky obsazování osobou mužskou nebo ženskou to, co podává se ze shora uvedených předpisů zákonných, totiž že zásadní rozhodnutí této otázky jest věcí pedagogické úvahy úřadů školních, jichž rozhodnutím v tomto směru subjektivní práva ani vydržovatelů, ani snad jednotlivých osob učitelských zasažena býti nemohou. Není tedy rovněž nezákonným, jestliže žal. úřad upřel obci legitimaci. Pro úplnost budiž ještě podotknuto, že sporný případ musil býti ovšem posuzován dle předpisů, platných v době vydání nař. rozhodnutí, pročež zůstaly mimo úvahu odchylné předpisy § 10 nového zákona z 13. července 1922 č. 226 sb. Ze shora uvedených úvah bylo stížnost tudíž zamítnouti jako bezdůvodnou.