Č. 2050.

Vojenské záležitosti. — Administrativní řízení: Rozhodnutí vydané v poslední instanci ministerstvem národní obrany o záboru místností za účelem ubytování vojska, stalo-li se bez dohody s min. vnitra, předepsané §em 2 zák. z 31. března 1920 č. 218 sb., je zmatečné.
(Nález ze dne 5. března 1923 č. 5598.)
Věc: Anna N. ve S. proti ministerstvu národní obrany o vojenské ubytování.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve dnech 19., 20. a 21. října 1920 vyhledávala v S. místnosti pro trvalé ubytování důstojníků a poddůstojníků horského dělostřeleckého pluku č. .. komise, složená z 1 zástupce vojenského úřadu a ze 2 zástupců okresní politické správy, kdežto obec, jak v protokolu konstatováno, odepřela součinnost. V přízemí domu st-lky č. p. — vyhledala a zjistila komise byt o 1 pokoji a kuchyni, obývaný nevlastní matkou st-lky, zjistivši, že st-lka má v prvním poschodí byt o 3 pokojích a kuchyni, jenž stačí oběma těmto samostatným paním, jež vedou společnou domácnost, tak že mohou bytu přízemního postrádati.
Výměrem osp-é v S. ze dne 3. listopadu 1920 byla st-lka vyrozuměna, že tyto ubytovací prostory, dle § 9 zák. ze dne 11. června 1879 č. 93 ř. z. vyhledané, se dle § 20 cit. zákona požadují.
Dle zprávy ze dne 18. listopadu 1920 provedla tuto akci i přikázání bytů vzhledem k tomu, že obec součinnost odepřela, osp sama podle § 105, odst 2 obec. zřízení. Byt v domě st-lčině zajištěný byl bytovou komisí v S. dne 23. března 1921 přikázán rotmistrovi Václavu H..
Odvolání st-lčina byla jak rozhodnutím zsp-é v Praze, tak i nař. rozhodnutím mno zamítnuta.
Uvažuje o stížnosti na toto rozhodnutí podané musil nss zkoumati především z povinnosti úřední, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem příslušným.
Podle § 20 zákona ze dne 11. června 1879 č. 93 ř. z. přísluší sice rozhodovati o stížnostech v záležitostech ubytování vojska v poslední instanci ministerstvu zeměbrany, na jehož místo nastoupilo mno. Toto ustanovení zákonné bylo však změněno ustanovením § 2 zák. ze dne 31. března 1920 č. 218 sb., dle něhož politicko-administrativní věci, týkající se mimo jiné záležitosti výslovně i ubytování vojska, přísluší vyřizovati mno v dohodě s min. vnitra, kdežto věci povahy vojensko-administrativní vyřizuje mno samostatně.
Žal. ministerstvo vydalo nař. rozhodnutí samostatně bez předchozí dohody s min. vnitra, nepovažujíc, jak z poznámky ve spisech jde, tuto dohodu za nutnou proto, že obec, jíž bylo spolupůsobení v této záležitosti odňato, odvolání nepodala.
Tento názor jest mylný, neboť ani tím, že obci bylo spolupůsobení dle § 105 obec. zřízení odňato, ani tím, že si do tohoto opatření obec nestěžovala, nezměnila se politicko-administrativní povaha věci, o kterou jde, v povahu vojensko-administrativní.
Bylo tedy věcí žal. úřadu, aby i za tohoto stavu věci vydal své rozhodnutí po předchozí dohodě s min. vnitra. Neučinil-li tak a vydal-li nař. rozhodnutí sám, nebyl k tomu příslušným a musilo býti rozhodnutí jeho jako zmatečné podle § 7 zák. o ss zrušeno, aniž mohlo býti ve věci samé přezkoumáno.

Citace:

Nález č. 2050. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 672-674.