Č. 1821.

Školství (Morava): Dítě školou povinné přísluší zpravidla k téže národnosti jako manželský otec.
(Nález ze dne 5. ledna 1923 č. 145).
Prejudikatura: Boh. 1397 adm. a j.
Věc: Jan P. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dítek z německé školy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že dítky st-lovy Anna a Jan dle konaného šetření jsou národnosti české, že znají vyučovací řeč českou a že jest tedy jediné slušno ve smyslu § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906, aby dítky tyto docházely nadále do české školy obecné v O., neboť návštěva jejich v tamní německé škole obecné se nesrovnává s výše uvedeným ustanovením zákonným. Ve stížnosti proti rozhodnuti tomuto k nss-u pro zmatečnost, vadnost řízení a nezákonnost podané, se namítá:
1. že nař. rozhodnutí vydáno bylo úřadem nekompetentním,
2. že st-l a jeho dítky jsou národnosti německé. Syn Jan nemohl při zkoušce vůbec dáti žádnou českou odpověď, proto výsledek konaného šetření jest v rozhodnutí nesprávně udán a jestliže dcera trochu česky mluví, není to ani důkazem její české národnosti, ani z toho nemůže býti pro st-le odvozována povinnost posílati dítko do české školy;
3. že dítko, zná-li vyučovací řeč školy, do které bylo přijato v tom rozsahu, aby jí mohlo v denním životě jako dorozumívajícího prostředku používati a v ní svoje myšlenky a představy vyjadřovati, nemůže býti reklamováno z důvodů národnostní příslušnosti pro jinou školu na podkladě tvrzení, že znalost řeči dítka nesouhlasí s jeho národností. K reklamaci takové není ani správa jinojazyčné školy, ani místní školní rada legitimována;
4. ovládají-li dítky jazyk obou národností, že rodiče mají právo volby, do které školy je chtějí posílati.
O stížnosti této uvažoval nss takto:
Námitku ad 1. neshledal nss důvodnou, neboť již nálezem Boh. 1397, na který se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, byl vysloven právní názor, že o sporném přijetí dítka do školy jednoho jazyka, o vyloučení jeho ze školy druhého jazyka příslušný jest rozhodovati onen úřad pro dozor ke školám zřízený, který jest oběma školám, o které jde, nadřízen, tedy v případě, ve kterém jedna škola jest školou normální, druhá školou menšinovou podle zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb., od 1. ledna 1921 ministr školství a národní osvěty.
V daném případě stížnost sama přiznává, že vyloučení dítek stalo se ve prospěch minoritní školy podle zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb., naříkané rozhodnutí vydáno bylo dne 20. února 1922, tedy po 1. lednu 1921, a bylo tedy ministerstvo školství a národní osvěty jako jediná instance příslušno rozhodnutí toto vydati.
Rovněž námitky ad 3. a ad 4. nebyly nss-em shledány důvodnými na základě těchto úvah:
Obecné školy na Moravě jsou dle národnosti české a německé organisovány tak, že zásadně děti národnosti české patří do české, dítky pak národnosti německé do školy německé, v obcích pak, kde jsou školy obou jazyků, nepřísluší rodičům nebo vychovatelům právo volby, do které z obou škol dítky chtějí posílati, nýbrž jsou povinni dáti je do školy zřízené pro národnost, které dítky náležejí (srovn. nález výše uvedený).
Zbývá tedy ještě otázka, zda dítky Anna a Jan F. jsou národnosti české a bylo-li tudíž právem vysloveno, že návštěva jejich v německé škole v O. se nesrovnává se zákonem. Otázka, ke které národnosti dítě náleží, jest otázkou skutkovou, kterou nss podle § 6 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 může zkoumati jen s hlediska formálního. V tom směru nutno, aby úřad dospěl ke svému skutkovému zjištění logickým postupem na základě objektivních znaků.
Stížnost v námitce ad 2. tvrdí, že st-l a obě dítky v úvahu přicházející jsou národnosti německé. Ze spisů pak jde na jevo toto: Podle četnické relace byla matka dítek Marie F. vychována v jazyku českém a navštěvovala českou školu obecnou a neznala při svém příchodu do O. německy vůbec. V seznamu školních dítek zapsaných ve školním roce 1921/22 na německé škole v O. uvedeny jsou dítky st-lovy František, Jan a Anna jako dítky německé národnosti. Matka dítek vypovídala dne 15. října 1921 protokolárně u osp v Jihlavě, že se narodila v H. P., okres dačický, že chodila do české školy v S., že jest Češka, německy mluviti neumí, jenom trochu rozumí, její muž že jest rodem z O., chodil do německé školy, jen krátký čas do české — jest Němec. Děti umí německy, doma však mluví jenom česky, poněvadž matka jinak neumí. Matka by posílala dítky do české školy, muž její však prohlásil, že v tom případě ji opustí. Matka sama by dítek neuživila. Podle četnické relace z — jest otec dítek německé národnosti a rovněž děti umí dobře německy, matka jest vlažná Češka. Dne 18. ledna 1922 předsevzali zástupce osp v J. a školní inspektor jazykovou zkoušku dítek Františka, Anny a Jana F., zda umějí česky a německy. Z odpovědí všech dětí nabyli zkoušející přesvědčení, že děti rozumí úplně jazyku českému (i méně běžným výrazům); pokud se dá ze sporých českých odpovědí souditi, jest výřečnost jejich přiměřená. Zkoušející mají za to, že zejména obě mladší děti jsou schopny sledovati vyučování jazyku českému.
Přijal-li tedy žal. úřad za prokázáno, že dítky Anna a Jan K. jsou národnosti české, aniž v nař. rozhodnutí uvedl bližší důvody, ze kterých na podkladě daných skutkových okolností k názoru tomuto dospěl, mohl vycházeti jedině z té skutkové okolnosti, že matka dítek jest Češka a dal se tedy vésti názorem, že pro národnost dítěte rozhodna jest jedině národnost matčina.
Ježto však v daném případě ze spisů vychází a žal. úřadem popřeno není, že otec dětí, o něž jde, jest národnosti německé, že se o výživu a výchovu svých dětí stará, a ježto ve smyslu předpisů občanského práva o moci otcovské nutno míti za to, že národnost otce v prvé řadě rozhoduje o národnosti dětí — zvláště jde-li o návštěvu školy — bylo nař. rozhodnutí založené na mylném právním názoru, že rozhodnou jest jedině národnost matčina, zrušiti jako nezákonné.

Citace:

Nález č. 1821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 191-193.