Č. 1951.

Závodní výbory: 1. V pojmu »zaměstnanci« ve smyslu § 1, odst. 1 a § 10, odst. 1 zák. o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. jsou zahrnuti i učňové. — 2. Nález rozhodčí komise nabývá účinnosti ve smyslu § 14 zák. o ss teprve doručením (§ 26, odst. 7 zák. č. 330/1921 a § 36 provád. nař. č. 2/1922).
(Nález ze dne 9. února 1923 č. 2189).
Věc: Volební resp. závodní výbor v závodě firmy S. a B. v Ú. n./L. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Ústí nad Labem (odb. r. Dr. E. Stern — za stranu zúčastn. adv. Dr. F. Frank z Teplic-Šanova) o počítání učňů mezi zaměstnance dle zákona o závodních výborech.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovila žal. rozhodčí komise k námitkám společnosti S. a B. proti vykonaným volbám do závodního výboru dle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb., že závodní výbor čítá jen 6 členů.
Tento svůj výrok odůvodňuje žal. rozhodčí komise tím, že v závodu pracuje sice 316 osob, ale mezi nimi 77 učňů, učňové však že se dle zákona o závodních výborech za zaměstnance nepovažují.
K zaměstnancům nelze prý je počítati proto, že nespadají pod ochranu § 3 lit. g) cit. zákona a ježto nelze za to míti, že by zákon chtěl odpírati závodnímu výboru co do některé kategorie zaměstnanců právní dobrodiní v tom § stanovené, nutno prý souditi, že učňové nepatří k zaměstnancům ve smyslu tohoto zákona.
Pro výklad pojmu zaměstnance dle tohoto zákona nelze prý použíti § 73 živn. řádu, ani jiných zákonů, když zákon sám otázku tu řeší. Stížnost trvá při námitce, že se správa závodu ve schůzi volebního výboru vzdala odporu proti usnesení výboru o počtu 7 členů závodního výboru, pročež vytýká rozhodnutí nezákonnost.
Dále uplatňuje nezákonnost rozhodnutí z toho důvodu, že je v odporu s §§ 8, 10, 13, 14 zák. o závod. výborech a se všemi ostatními dělníků se týkajícími zákony, živn. řádem, zákonem o živn. soudech, zákony o úrazovém a nemoc, pojištění dělnickém, zákonem o nedělním klidu a o osmihodinové pracovní době.
Konečně shledává stížnost řízení vadným, poněvadž nebylo vyšetřeno, že učňové závodu, o nějž jde, dostávají skutečně mzdu.
Majitelka závodu, jako zúčastněná strana, namítla při ústním jednání nepřípustnost stížnosti jako opožděné a věčně navrhla Zamítnutí stížnosti stojíc plně na stanovisku žal. rozhodčí komise.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Námitku opoždění stížnosti odůvodňuje zúčastněná strana tím, že 60denní lhůta zákonná nemá se počítati od doručení písemného vyhotovení nař. rozhodnutí, nýbrž od jeho publikace u přítomnosti stran, tedy od 21. dubna 1922, tak že stížnost daná na poštu až 23. června 1922 jest opožděná.
Tato námitka však není odůvodněna. Dle § 26, odst. 7 zák. a § 36 provád. nař. ze dne 29. prosince 1921 č. 2 sb. pro r. 1922 má předseda rozhodčí komise nález hned po tajné poradě veřejně vyhlásiti, rozhodnutí musí však býti písemně vyhotoveno a předsedou podepsané stranám dodáno.
Nabývá tedy nález ten po výslovném ustanovení zákona účinnosti ve smyslu § 14 zák. o ss teprv doručením a sluší proto lhůtu 60denní k stížnosti na nss počítati až ode dne doručení.
Ježto je tu positivní předpis zákonný, není tu místa pro analogii zákona o živn. soudech, jíž se zúčastněná strana dovolává.
Nař. rozhodnutí doručeno bylo 26. dubna 1922, jest tedy stížnost včas podána.
Ve věci samé jest na sporu otázka, zda učně závodu firmy S. a B. počítati jest k zaměstnancům, jichž počet jest dle § 10 směrodatným pro počet členů závodního výboru.
Zákon o závodních výborech mluví v § 1, odst. 1 i na jiných místech o zaměstnancích, aniž však pojem ten vymezuje, vylučuje toliko z počtu zaměstnanců ty, kteří jsou najati na práce sezónní, zaraduje však mezi zaměstnance i domácké pracovníky, kteří pracují trvale pro jeden závod (§ 15).
Z ustanovení § 7 vychází, že zákon zaměstnance dělí ve dvě kategorie: zřízence a dělníky, že nerozeznává žádných kategorií dělnických a neomezuje také pojem dělníka na ty zaměstnance, kteří v závodě jsou činni na základě smlouvy pracovní či námezdní, a nerozeznává, zda pracují za mzdu či za jiný plat neb i bez platu.
Výklad pojmu zaměstnance nebo dělníka dlužno hledati především v intenci zákona a v jeho předpisech. Účel zákona jest patrný z ustanovení § 3 o úkolech závodních výborů. Dle 1. odst. § 3 jsou závodní vý- bory povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců v závodě. K úkolům závodních výborů náleží zejména dozírati na zachování mzdových a pracovních smluv a pracovních řádů a spolupůsobiti při sjednávání pracovních řádů, pokud nebyly stanoveny kolektivní smlouvou. Pracovní řád platí podle § 88 lit. a) živn. ř. pro všechny pomocné pracovníky a musí v něm mimo jiné uveden býti i způsob zaměstnání mladistvých pracovníků pomocných i způsob, jak se jim dostává školního vyučování. Pomocnými pracovníky však rozumí živn. řád v § 73 všechny osoby pracovní, které jsou při živnostenských podnicích v pravidelném zaměstnání, zejména i učně (§ 73 lit. c). Za učně pak považuje § 97 živn. ř. toho, kdo u majitele živností vstoupí do zaměstnání, by se živnosti prakticky naučil.
Již z toho patrno, že závodnímu výboru náleží dozírati na zachovávání těch ustanovení pracovních řádů neb kolektivních smluv, které se týkají učňů.
Závodní výbor má dále dle § 3 lit. e) dozírati, aby zachovávána byla zákonná ustanovení o ochraně zaměstnanců, zejména co se týče ochrany proti úrazům, zdravotních opatření, pojištění zaměstnanců. Předpisy v těchto směrech platné, zejména předpisy o úrazovém a nemocenském pojišťování, jsou však dány na ochranu zájmů všech zaměstnanců v podniku nebo v závodě vůbec bez rozdílu, a má zejména i živn. ř. ustanovení v §§ 94 a 95 na ochranu mladistvých pracovníků do 16 let a § 100 na ochranu učňů.
Na ochranu zaměstnanců jest dán i zákon ze dne 19. prosince 1918 č. 91 sb. o osmihodinové době pracovní, který mluví jen o zaměstnancích a nečiní rozdílu mezi dělníky a učni, ač i pro tyto ustanovení zákona toho platí.
Závodní výbor je povolán, aby spolupůsobil při udržování kázně a pořádku, kterýž předpis vztahuje se nepochybně i na mladistvé pracovníky a učně.
Dle § 13 mají volební právo do závodního výboru všechny osoby v závodě na mzdu nebo za plat zaměstnané jako v hlavním svém povolání, byly-li v době vypsání volby 3 měsíce v podniku zaměstnány, dovršily 20. rok svého veku a nebyly-li odsouzeny pro trestný čin v bodě d) uvedený.
Z ustanovení toho lze souditi, že zákon má, pokud nejde o volební právo, na mysli i takové zaměstnance, kteří jsou mladší 20 léta jsou v závodě zaměstnáni třeba i beze mzdy nebo platu, že tedy pokládá za zaměstnance nebo dělníky i mladistvé pracovníky do 16 let, tedy i učně.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že k zaměstnancům ve smyslu zákona o závodních výborech počítati sluší i ty, jichž se užívá k podřízeným službám pomocným při živnosti, ježto zákon nečiní rozdílu co do druhu prací konaných a že i domáčtí dělníci požívají ochrany dle zákona o závodních výborech; potom však nelze se domysliti, proč by zákon chtěl z ochrany zájmů jím poskytované vyloučiti právě učně, jichž zájmy sociální zákonodárství zvláště chrání.
Žal. úřad dovolává se jediné ustanovení § 3 lit. g) na důkaz, že zákon učně nepočítá mezi zaměstnance. Z ustanovení toho nelze však ničeho dovozovati pro náhled žal. úřadu již proto, že ustanovení to dáno je jediné ve prospěch zaměstnanců déle než 3 léta v závodě pracujících, nevztahuje se na dělníky zaměstnané po dobu kratší, ač i tito nepochybně patří k zaměstnancům, kteří dle § 10 padají na váhu při určení počtu členů závodního výboru.
Z těchto úvah dospěl nss k názoru, že i učně počítati jest mezi zaměstnance ve smyslu §§ 1 a 10 zák. o závodních výborech a bylo proto nař. rozhodnutí, založené na opačném právním názoru, zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba obírati se ještě dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 1951. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 474-477.