Č. 1806.

Honební právo (Čechy): 1. Honebnímu výboru nepřísluší omezovati účast na dražbě konané za účelem pronájmu honitby na určitý okruh osob. — 2. Podle výsledku dražby musí honební výbor uznati účastníka nejvíce podávajícího, má-li kvalifikaci zákonem žádanou, za nájemce honitby. — 3. Podmínka, že nájemce honitby smí vykonávati honitbu toliko s domácími zájemníky, porušuje právo nájemce zaručené § 25 hon. zák. čes., vykonávati honitbu hosty.
(Nález ze dne 2. ledna 1920 č. 20268/22).
Věc: Honební výbor v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení pronájmu honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zemského správního výboru bylo ke stížnosti Jana R., majitele slévárny v D. K., zrušeno rozhodnutí okresního správního výboru v D. z —, týkající se dražebního pronájmu společenstevní honitby L. a zrušen i dražební pronájem ze dne 30. října 1921 rozhodnutím tímto schválený a uloženo honebnímu výboru L., aby na období 1922/28 dal provésti novou dražbu, jejíž podmínky nesmí obsahovati ustanovení podmínek dosavadních (bod 1, posl. věta »a jehož uzná«, bod 4, druhá věta, bod 5 posl. věta).
Toto rozhodnutí naříká stížnost honebního výboru L. pro nezákonnost, tvrdíc, že podmínky honebním výborem pro dražební pronájem společenstevní honitby stanovené neodporují zákonu, a to ani podmínka, »že si honební výbor vyhradil propachtovati honitbu tomu, jehož za způsobilého uzná«, ani další podmínka, že pachtýř bude toliko s domácími zájemníky honitbu prováděti«, ani podmínka, »že může se honitba znovu propachtovati, když by místní pachtýř se přestěhoval jinam a neměl zájmu na honitbě.«
Rozhoduje o stížnosti uvážil N. s. s. toto:
Jak ze spisů vychází, usnesl se honební výbor v L. pronajati honitbu L. na dobu 6 let ode dne 1. února 1922 veřejnou dražbou, kterou ustanovil na den —. Starosta obce L., dražbu tu řídící, přijal vádia jen od místních dražitelů a nepřipustil Jana R., Jana Š. a Františka K. v D. k dražení a sdělil jim, že dle usnesení honebního výboru a podle uveřejněné vyhlášky nemůže od nich vádia přijati a je k dražbě připustiti.
Jak ony dražební podmínky, jež stížnost sama uvádí, tak i postup obecního starosty dražbu řídícího příčí se zákonu. Honební zákon pro Čechy dává honebnímu výboru v § 13 na vůli, má-ii se honební právo honebnímu společenstvu příslušící vůbec propachtovati a má-li se v tom případě pronájem státi z volné ruky či veřejnou dražbou; usnesl-li se však honební výbor, že pronájem se má státi veřejnou dražbou, pak musí při výkonu dražby šetřiti zákonných předpisů.
Dle § 18 dražebního řádu ze dne 15. července 1786, vyhlášeného dekretem dvorské kanceláře z 14. září 1815 svaz. 43 sb. pol. zák. pro dobrovolné veřejné dražby dosud platného, neplatí při veřejné dražbě žádné právo přednostní ani právo odkupu a může se jako dražitel zúčastniti každý, kdo je způsobilý, věc v dražbě danou v držbě své míti.
Honební zákon pro Čechy pak v § 18, odst. 2 imperativně stanoví, že nájemcem honitby jest, kdo učinil nejvyšší podání.
Kvalifikaci nájemce honitby určuje honební zákon v § 16 jen negativně, že mu nesmí býti na překážku důvod v § 28 uvedený, aby mu nebyl vydán honební lístek; podala-li tedy osoba, jež není vyloučena z honebního lístku, při dražbě honitby nejvyšší podání, dlužno ji dle § 28 hon. zák. pokládati za nájemce honitby.
Z uvedených předpisů plyne, že k účasti na veřejné dražbě k pronájmu honitby musí býti připuštěna každá fysická osoba, jíž nesmí dle § 28 hon. zák. odepřeno býti vydání honebního lístku, a že honebnímu výboru nepřísluší právo omezovati účast na dražbě na určitý kruh osob a že mu nepřísluší volba nájemce z řad účastníků dražby, nýbrž že musí uznati nejvíce podávajícího, má-li kvalifikaci zákonem žádanou, za nájemce honitby.
Odporuje tudíž zákonu dražební podmínka, že si honební výbor vyhrazuje propachtovati honitbu tomu, jehož uzná za způsobilého a nezákonný je i výše uvedený postup starosty obce dražbu řídivšího.
Kdo jest oprávněn k osobnímu výkonu honitby, ustanovuje § 24 hon. zák., že právo toto přísluší jednak majiteli honitby t, j. majiteli pozemků k samostatnému výkonu honitby oprávněnému a nájemci honitby — pak přísežným zřízencům honebním ve službě jejich stojícím a honebním hostům; dle § 26 hon. zák. jest honebním hostem, kdo se vykáže honebním lístkem a vykonává honitbu ve společnosti neb se svolením majitele honitby v jeho honebním obvodu.
Stanovil-li honební výbor podmínku, že nájemce honitby smí vykonávati honitbu pouze s domácími zájemníky, porušil tím právo nájemce v § 25 hon. zák. zaručené, vykonávati honitbu hosty.
Další podmínkou, že »se honitba může znovu propachtovati, když by se místní pachtýř přestěhoval jinam a neměl zájmu na honitbě«, odnímá se nájemci v předpokládaném případu nabyté právo na vykonávání honitby z důvodu, který není žádným zákonným předpisem uznán, při čemž se opět nesprávně mluví o místním pachtýři.
Žal. úřad proto právem zrušil rozhodnutí okresního správního výboru a dražební pronájem honitby ze dne —.
Pokud stížnost uvádí, že honební výbor mohl pronajmouti honitbu z volné ruky a při tom smluviti bližší podmínky výkonu honitby s nájemcem, sluší podotknouti, že v daném případě nešlo o pronájem honitby z volné ruky, nýbrž veřejnou dražbou.
Jakmile se však honební výbor rozhodl pro pronájem v dražbě, nelze připustiti podmínky a výkon dražby, příčící se zákonným předpisům obsaženým jednak v honebním zákonu, jednak v dražebním řádu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 164-166.